Jednu obdivovala, druhou seřvala před lidmi. Květa Fialová vždy řekla nahlas, co si myslí o českých herečkách

Herečka, která celý život psala deníky, v nich nešetřila ani slavné kolegyně. Jednu z nich veřejně napomenula kvůli fanouškům.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Květa Fialová si vedla zápisky od šestnácti let. Poslední tři roky jejího života za ni deník psal přítel a autor knihy Josef Kubáník, který z desítek sešitů a společných rozhovorů sestavil Poslední deník Květy Fialové. Právě tam se objevují soudy, které by si většina hereček nechala pro sebe. Fialová ne. Kubáník ji v rozhovoru pro ČT24 popsal jako člověka, který „vždycky říkal jen to, co si opravdu myslel“, a část lidí si jí za to cenila, část ji za to nesnášela.

Štěpničková: herečka, které nosili oblečení

Mezi kolegyněmi měla Fialová jednu jasnou favoritku, Jiřinu Štěpničkovou. Na její filmy chodila ještě jako mladá divačka. Obdivovala herecký formát i lidský rozměr ženy, která přišla o deset let života ve vězení za údajnou vlastizradu.

Když se Štěpničková na počátku šedesátých let vrátila na svobodu, neměla doslova co na sebe. Fialová s dalšími kolegy se na ni skládali, nosili jí šaty, pomáhali jí znovu najít místo v profesi. Štěpničková nakonec dostala angažmá v Kladně a později v pražském Realistickém divadle, ale na předválečnou slávu už nikdy nedosáhla; stigma politického procesu a desetiletá profesní pauza jí hvězdný oblouk nenávratně zlomily.

Pro Fialovou ale právě tohle bylo měřítko. Štěpničková ztratila status, a přesto si zachovala pokoru. Žádné manýry, žádná nadřazenost.

Brejchová, Budínová, Kačírková: talent nestačí

Na opačném pólu stály herečky, u nichž Fialová viděla rozpor mezi talentem a chováním k lidem. Podle převyprávění z knihy jí u každé z nich vadilo něco jiného, ale společný jmenovatel byl vždy tentýž: nadřazenost a odstup od diváků.

• Slávka Budínová – velká herečka, která se podle Fialové považovala za středobod vesmíru a okolí dávala najevo, že s ním nemusí komunikovat.
• Irena Kačírková – Fialová jí vytýkala „princeznovské“ manýry, které podle ní neodpovídaly tomu, jak by se měl herec chovat mimo jeviště.
• Jana Brejchová – filmový talent, ale chlad k lidem. A právě u ní došlo k přímé konfrontaci.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Scéna, kterou kniha zachycuje, se odehrála mezi fanoušky. Brejchová odmítala fotky, dělala, že lidi kolem neslyší. Fialová jí řekla do očí, že herec bez diváků a fanoušků nic neznamená. Brejchová nakonec svolila k několika snímkům, podle Kubáníkova převyprávění hlavně proto, aby ji Fialová dál „neotravovala“. Dlouhodobou změnu ale Fialová nezaznamenala.

Profesní etika, ne herecká rivalita

Bylo by snadné číst tyhle příběhy jako zákulisní válku primadon. Jenže Fialová nevedla kariérní souboj. Její osa hodnocení nebyla sláva ani talent, byla to pravdivost, pokora a vztah k publiku. „Diváka si musíš hýčkat,“ opakovala podle Kubáníka. Kdo to nedělal, neprošel jí sítem bez komentáře, ať šlo o ženu, nebo muže. I u Josefa Kemra si dokázala ironicky všimnout soukromých zvláštností, ale protože u něj viděla autenticitu, převládl respekt.

Veřejnou reakci Brejchové ani rodin ostatních zmíněných hereček na konkrétní pasáže knihy se nám nepodařilo dohledat. Výroky tak zůstávají jednostranným, byť pečlivě zdokumentovaným pohledem jedné ženy, která si celý život zapisovala, co viděla.

Kde si deník přečíst a kde Fialovou vidět

Kniha Poslední deník Květy Fialové vyšla v nakladatelství Zeď v roce 2019. Redakce VIPŽivot si všimla, že v době psaní článku je skladem například na Kosmasu za 358 Kč a je k vypůjčení i v řadě veřejných knihoven. Na televizních obrazovkách se Fialová objevuje stále: v neděli 14. června 2026 reprízuje ČT1 pohádku Pavouk se smaragdovýma očima, o dva dny později uvede Barrandov Krimi snímek České milování.

Fialová zemřela v roce 2017. Její deníky mluví dál, a nebojí se nikoho.