Manželé Kornovi nemají snadnou výchovu. Jedno z dětí kvůli postižení vyžaduje nepřetržitou péči
Kateřina Kornová je nejen dvojnásobnou babičkou, ale hlavně matkou dcery, která se vydala taktéž uměleckým směrem, a syna, který se narodil s postižením.
Herečka Kateřina Kornová se řadí mezi výrazné osobnosti české scény, a to nejen kvůli sňatku s umělcem Jiřím Kornem, ale také díky svému hereckému talentu. O její kariéře je toho známo dost, proto jsme se v redakci VIPživot zajímali také o její osobní život, který je pravděpodobně dosti náročný. Stará se totiž neustále o svého nemocného syna.
Syn se bez její pomoci neobejde
Kateřina Kornová se během své kariéry nevěnovala pouze herectví, ale také modelingu. Zkusila si také moderování a stala se úspěšnou podnikatelkou. Z prvního manželství s Jiřím Kornem, které ale bohužel skončilo rozvodem, má dvě děti. Výbornou tanečnici Kristinu Kornovou, která tancuje v Národním divadle, a syna Filipa, který trpí epilepsií a dětskou mozkovou obrnou, následkem čehož je vážně mentálně postižený, a tak potřebuje neustálou péči.
Redakce VIPživot zaznamenala rozhovor, v němž se Kornová rozpovídala nejen o svém synovi. „Všechno, co dělám, je přirozená věc, z lásky matky k synovi. Za tu dobu jsme spolu hodně prožili, prošli různými obdobími, kdy to po zdravotní stránce bylo nahoru a dolů. Ale musím říct, že mi dělá radost, jaký je. Je to hodně citlivá duše,“ svěřila se Kornová v rozhovoru pro web Prima Ženy.
Nesuďme, podporujme a pomáhejme
Maminky nemocných či postižených dětí to musí mít opravdu těžké. Nikdo nemá právo je soudit, jelikož si nedokáže představit, co tyto ženy zažívají. Jak jsme ale v redakci VIPživot zjistili, Kateřina Kornová není jediná slavná matka, která vychovává nemocné dítě.
Lehkou formou autismu trpí také Márinka, dcera Mahuleny Bočanové. Ta na své sociální sítě často přidává fotografie a videa své dcerky, aby tak veřejnost pochopila, jaké to je, vychovávat takto nemocné dítě. A i dnes již zesnulá Simona Postlerová porodila syna Damiána, který trpí schizofrenií a poruchou autistického spektra. Nejen proto pro něj muselo být velmi těžké, když svou maminku našel doma mrtvou.
Lidé by měli být tolerantní a nedívat se na jakkoli odlišné dítě skrz prsty. Když člověk někde zahlédne dítě, které se chová jinak, křičí nebo se jakkoli vzteká, může se jednat o nějakou poruchu, nemusí být nutně rozmazlené, jak by jej někteří ihned označili. Proto nesuďme, dokud neznáme pravdu. Rodiče postižených dětí si zaslouží úctu a velkou podporu.
