Kajnarová myslela, že je manžel blázen. Koupil ruinu mlýna z roku 1722 a dnes tam hosté platí za wellness

Zarostlé torzo mlýna, zaniklý rybník a šest let papírování. Dnes tam jedna skupina zaplatí za privátní wellness 2 500 Kč na den.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Zuzana Kajnarová poprvé vstoupila do areálu bývalého smilovického mlýna, viděla kopřivy, rozpadlé zdi a absolutní beznaděj. „Rozbořený, kopřivami zarostlý, hrozný, děsivý areál,“ popsala později v rozhovoru pro Český rozhlas. Zatímco ona přemýšlela maximálně o tom, kde začít s pletím, její manžel Roman Říčař už ukazoval, kudy pojede buldozer. VIP život zaznamenal, že Kajnarová ho za to rovnou označila za „blázna a megalomana“. Jenže ten blázen měl plán, a hlavně trpělivost na víc než dekádu práce, než se z ruiny stal fungující penzion s vlastním rybníkem a wellness na jeho břehu.

Od kopřiv k buldozeru: co vlastně koupili

Kolem roku 2010 Říčař koupil pozemek s pozůstatky bývalého mlýna a zaniklým rybníkem nedaleko Smilovic u Rakovníka, zhruba čtyřicet minut autem z Prahy. Z areálu s historií sahající nejméně několik století zpět po roce 1989 téměř nic nezůstalo, kromě tří starých lip a rozpadajících se základů hospodářských budov. Říčař ale místo znal od dětství. V těch ruinách si kdysi hrál a věděl přesně, co pod náletovými dřevinami a kopřivami leží. Vize byla od začátku velká: obnovit rybník, postavit penzion na stopě původních budov, vytvořit kompletní novou krajinu. Kajnarová to komentovala stylem „ať se muž realizuje“. Že z ironické tolerance jednou vznikne společný byznys, tehdy netušila.

Šest let papírování, půl roku bagrem

Nejtěžší nebyla fyzická práce. Bylo to čekání. Samotné povolení obnovy rybníka se protáhlo na šest let administrativního procesu. Je to víc, než kolik trvala následná stavba všeho ostatního dohromady. Jakmile povolení konečně přišlo, rybník vznikl během půl roku. Stavba penzionu zabrala zhruba jeden až dva roky. Říčař přitom podstatnou část vybavení vyráběl sám. V truhlárně ve stodole svých rodičů, kde se řemeslu naučil od táty a dědy, z místních jasanů a olší vznikaly postele, skříně i nábytkové stěny. Olšovým dřevem později obložil i saunu. Celá cesta od koupě zarostlého pozemku k prvním hostům tak zabrala přes deset let.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co dnes host ve Smilovickém mlýně reálně dostane

Areál funguje výhradně pro jednu skupinu. Žádní cizí lidé u vedlejšího stolu, žádné sdílení prostor s neznámými. Podle oficiálního webu pojme penzion až 22 hostů v šesti pokojích s vlastním sociálním zařízením. K dispozici je profesionální kuchyně, společenská místnost, terasa s grilem a pizza pecí, multifunkční Nová stodola o rozloze 80 metrů čtverečních a soukromý rybník s možností koupání i rybolovu.

A pak je tu wellness na břehu rybníka: sauna pro devět osob, ochlazovací káď, vířivka a relaxační místnost. Nejde o veřejné lázně, je to příplatek k pronájmu celého areálu, 2 500 Kč za den bez ohledu na počet lidí. Svatby pro neubytované hosty ani domácí mazlíčky pravidla nepřipouštějí.

Kolik to stojí a proč to není jen pro VIP

Aktuální ceny pro rok 2026 podle ubytovacího profilu na e-chalupy.cz ukazují překvapivě střízlivá čísla:

Období	NE–ČT / noc	PÁ–SO / noc	Týden
Leden–březen, prosinec	11 500 Kč	14 950 Kč	78 600 Kč
Duben, listopad	13 800 Kč	21 275 Kč	86 000 Kč
Květen, červen, září, říjen	16 675 Kč	26 450 Kč	99 000 Kč
Červenec, srpen	—	—	110 400 Kč

Minimální pobyt jsou dvě noci, při příjezdu se skládá vratná kauce 10 000 Kč. Při plné kapacitě 22 lidí vychází zimní víkend na zhruba 680 Kč na osobu a noc. Letní týden pak asi na 717 Kč. To je cena, za kterou se v Česku běžně pronajímá průměrná chalupa bez rybníka, bez sauny a bez příběhu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Smilovický Mlýn (@smilovicky_mlyn)

Z blázna a megalomana je rodinná firma

Kajnarová dávno přestala manželovi říkat blázen. Dnes mlýn označují za své „třetí dítě“ a ve firmě Smilovický mlýn s.r.o. drží oba shodně padesátiprocentní podíl. Oba jsou jednatelé, každý jedná samostatně. Z počáteční skepse se stalo rovnocenné partnerství, podnikatelské i životní. Říčař v jednom z rozhovorů přiznal, že projekt spolkl tolik peněz, že teprve čekají, kdy se začnou vracet. Inspirativní na tom příběhu není rozpočet. Je to kombinace šestileté trpělivosti s úřady, řemeslné práce vlastníma rukama a ochoty vsadit dekádu života na místo, kde na začátku rostly jen kopřivy a tři staré lípy.