Jiří Bartoška kouřil i přes všechna varování lékařů. „Kdybych přestal, moje tělo by se leklo,“ říkal s úsměvem

Herec a prezident karlovarského festivalu kouřil od čtrnácti let. Nemoc ho přiměla omezit, ne se vzdát, a svůj postoj obhajoval s železnou konzistencí až do posledních veřejných rozhovorů.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Jiří Bartoška v roce 2015 poprvé veřejně mluvil o své onkologické diagnóze, novináři čekali zlom. Moment, kdy řekne, že přehodnotil život, zahodil cigarety a začal běhat. Nic takového nepřišlo. V rozhovoru pro Reflex popsal, že mu lékaři doporučili kouření omezit, ne skokově přestat, a že tedy „hulí dál“, jen méně. O rok později v rozhovoru pro iDNES zformuloval větu, která ho pak provázela jako neoficiální motto: „Kdybych přestal kouřit, moje tělo by se leklo.“ Nebyl to výkřik vzdoru. Byl to bonmot člověka, který odmítal nechat nemoc přepsat způsob, jakým mluví, žije a vystupuje na veřejnosti.

Cigareta od čtrnácti a láska na první pohled

První cigaretu si Bartoška podle vlastních slov zapálil o prázdninách u babičky v Kutné Hoře. Bylo mu čtrnáct. V rozhovoru pro Reflex z roku 2017 to popsal jako „lásku na první pohled“ a dodal, že jednou zkoušel nekouřit asi čtyři týdny, a pak se vrátil. Větu o těle, které by se leklo, zopakoval i tehdy, téměř slovo od slova jako o rok dříve. Nešlo o improvizaci do mikrofonu. Šlo o promyšlený rámec, kterým desítky let trvající závislost převáděl do jazyka, jemuž rozuměl on i jeho publikum.

Důležité je, co ta věta neříkala. Neříkala, že kouření je zdravé. Neříkala, že lékaři nemají pravdu. Říkala: jsem člověk, který kouří přes padesát let, a náhlé vysazení vnímám jako větší šok než pokračování. Byl to jeho osobní výklad, ne medicínská rada; obecná onkologická doporučení naopak říkají, že ukončení kouření prospívá i po stanovení diagnózy.

Fatalista, který nemoc neurazil, ale ani neoslavoval

Bartoškův přístup k rakovině se v médiích často zjednodušoval na „bojovníka“. On sám se proti tomu opakovaně vymezoval. V rozhovoru pro Forbes popsal nemoc jako „prostě nemoc“, bez velkých slov, bez existenciálního zjevení. V roce 2023, když uváděl seriál Smysl pro tumor, šel ještě dál: mluvil o tom, že se prostě narodíte a umřete, a mezi tím se něco děje. Smrt pro něj nebyla tabu, ale ani téma k dramatizaci.

Vadila mu emotivní vyznání jiných veřejných osobností o tom, jak jim nemoc „změnila život“. Sám volil opačný registr. Ironii. Fatalismus. Jednou řekl, že se jeho rakovina „urazila“, protože si jí moc nevšímal. Přitom podstoupil chemoterapii, ozařování i následné kontroly, prakticky tedy nemoc rozhodně nezlehčoval. Lehkost byla forma vyjadřování, ne popření reality.

Pět měsíců bez cigarety, a pak ticho

V rozhovoru původně z léta 2020, který Echo24 odemklo po jeho smrti, Bartoška překvapil. Řekl, že už pět až šest měsíců nekouří. Přes den si občas potáhl z e-cigarety, ale klasickou cigaretu odložil. Lépe se mu dýchalo. Sám přiznal, že bez omezení mohl skončit s kyslíkovou bombou.

Zdroj fotografie: Hana Tvrdá pro VIPživot

Byl to nejblíž, co se kdy veřejně dostal k přiznání, že kouření mu skutečně škodilo. Ale ani tehdy to nepodal jako vítězství vůle nebo zlomový okamžik. Spíš jako praktickou úpravu: tělo si řeklo, on poslechl. Jak na tom byl v posledních letech života, z otevřených zdrojů spolehlivě ověřit nelze. Kouření se dlouhodobě nevzdal jednoznačně, ale ani u něj nešlo o demonstrativní ignorování lékařů. Spíš o vyjednávání, s vlastním tělem i s veřejným obrazem.

Co po něm zůstalo

Herecky zanechal desítky filmových a divadelních rolí. Redakce VIPŽivot připomíná, že Českého lva získal za vedlejší roli ve filmu Všichni moji blízcí, v roce 2016 převzal cenu za mimořádný přínos české kinematografii. Poslední nominaci dostal za seriál Smysl pro tumor. 8. března 2025 se objevil na předávání Českých lvů v Rudolfinu, patrně při své poslední velké veřejné akci.

Pro Karlovy Vary znamenal víc než tvář. Od roku 1994 spolu s Evou Zaoralovou a dalšími pomohl festival zachránit a vrátit mu mezinárodní váhu. Podle oficiální tiskové zprávy KVIFF vedení převzal výkonný ředitel Kryštof Mucha. Funkce prezidenta nebude znovu obsazena; zůstává in memoriam spojena s Bartoškou.

Nezapálená cigareta na pódiu

Při veřejném rozloučení v Rudolfinu stála na pódiu replika Bartoškovy kanceláře. Na stole ležel popelník s nezapálenou cigaretou. Nikdo ji nezapálil, nikdo ji neodnesl. Zůstala tam jako tichý symbol člověka, který si nenechal vzít právo rozhodovat o vlastním životě, ani když to rozhodnutí nedávalo medicínský smysl. Bartoška je pohřben na Šáreckém hřbitově v Praze.