Fanynky po něm šílely, on miloval jedinou ženu. Václav Neckář celý život skrýval krásnou primabalerínu Jaroslavu

Václav Neckář patřil k nejobletovanějším mužům československé pop music. Přesto jeho manželku Jaroslavu veřejnost prakticky neznala, a to celých padesát let.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když v polovině šedesátých let teenagerky rvaly ploty před koncerty a Zlatý slavík řadil Neckáře hned za Gotta s Matuškou, doma v tichosti rostl příběh, který se do novin nedostal. Žádný skandál, žádná tajná aféra. Jen dvě rozhodnutí: jeho a její. Neprodávat to, co je drží pohromadě. V českém showbyznysu, kde se páry odjakživa ukazovaly na titulních stranách, šlo o výjimku tak důslednou, že ještě v roce 2005 (po třiceti letech manželství) sám Neckář přiznával, že jeho ženu skoro nikdo nezná.

Julie, která změnila všechno

Silvestr 1964. Mladý zpěvák, kterému právě vyšel hit Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, poprvé spatřil Jaroslavu Žlábkovou na jevišti. Tančila Julii v baletu Romeo a Julie jako sólistka plzeňského Divadla J. K. Tyla. „Rozhodl jsem se, že už nebudu hledat nikoho jiného,“ řekl o tom momentu o desítky let později.

Nebyla to fráze pro novináře. Svatba přišla 17. srpna 1974 a spolu zůstali až do Jaroslaviny smrti v prosinci 2015, přes půl století od prvního setkání. Neckář o ní mluvil málo, ale vždy stejně: jako o jediné ženě svého života.

Primabalerína, která nepotřebovala reflektory manželovy slávy

Jaroslava Neckářová nebyla „jen žena slavného zpěváka“. Podle Ballet Prague Heritage absolvovala konzervatoř v roce 1958 a okamžitě nastoupila jako sólistka v Plzni, kde tančila titulní role Popelky, Aurory i Julie. Její kariéra pak pokračovala v zahraničí: angažmá ve výmarském divadle, v berlínské Komische Oper, později Balet Praha, Laterna magika, Hudební divadlo Karlín. Od roku 1977 předávala zkušenosti jako pedagožka na taneční konzervatoři.

Vlastní profesní identitu si držela celý život. Nechodila na premiéry po boku manžela, nevystupovala v talkshow, nekomentovala jeho hity. Zatímco jiné partnerky tehdejších hvězd fungovaly jako součást mediálního obrazu, Jaroslava žila paralelní, odborně plnohodnotný život, a právě to jí umožnilo zůstat mimo záři reflektorů, aniž by cokoli obětovala.

Zkoušky, které idylu proměnily v něco hlubšího

Jejich vztah nebyl pohádka bez trhlin. Jaroslavina zahraniční angažmá znamenala roky odloučení. V listopadu 2002 postihl Neckáře těžký mozkový infarkt, musel se znovu učit mluvit, zpívat, pohybovat se na jevišti. Návrat trval dva roky a klíčovou roli v něm sehrál syn Václav mladší, který otci sestrojil speciální čtecí zařízení na texty a doprovázel ho jako zvukař.

Pak přišla rána z druhé strany. V roce 2009 Jaroslava podstoupila operaci srdce, po které jí selhaly ledviny. Šest let jezdila na dialýzu, poslední týdny pendlovala mezi IKEM a nemocnicí Pod Petřínem. Zemřela 14. prosince 2015.

Zpráva zastihla Neckáře před koncertem ve Zlíně. Nezrušil ho. „Hudba a publikum mi pomohly překonat zármutek,“ vysvětloval později pro iDNES. „Jarka by si to přála. Celý život strávila na jevišti.“

Zdroj fotografie: Nextfoto

Comeback, nové publikum, a nejtěžší rok

Po mrtvici se Neckář vrátil způsobem, který málokdo čekal. Píseň Půlnoční z filmu Alois Nebel, napsaná ve spolupráci s okruhem kolem skupiny Umakart, mu přivedla úplně novou generaci posluchačů. Následovalo album Dobrý časy, vstup do Síně slávy Českého rozhlasu v roce 2023 a od podzimu 2024 komorní projekt Večer s Václavem Neckářem. Ještě v srpnu 2026 vystoupil na festivalu Keltská noc.

Pak přišel srpen 2026. Neckář skončil v nemocnici po pádu. O den později, 24. srpna, jeho manažer Karel Jiříček potvrdil smrt dvaapadesátiletého syna Václava, který nečekaně podlehl infekci. Při pohřbu 6. září musel zpěváka podpírat bratr Jan. Rodina požádala o soukromí.