Jiří Babica vyměnil luxus za minimalismus. Doma má jen pár věcí a kytaru, v kuchyni vládne manželka Erika

Dům za 14 milionů, o kterém psaly bulvární titulky v roce 2013, dnes jeho majitel popisuje hlavně přes šuplíky, pořádek a co nejméně věcí na očích.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Kdo čeká příběh o kuchaři, který prodal vilu a přestěhoval se do garsonky s matrací na zemi, bude překvapený. Jiří Babica žije pořád ve stejném rodinném domě v pražských Záběhlicích, nemovitosti po dědovi řezníkovi, kde v přízemí dnes místo masny funguje ski servis a půjčovna lyží. Změnil se spíš způsob, jakým o svém domově mluví. A hlavně to, kdo určuje, jak má vypadat.

Od „baráku za 14 milionů“ k holobytu

V listopadu 2013 Blesk představil Babicovo bydlení jako moderní rezidenci v hodnotě 14 milionů korun. Důraz ležel na ceně, na rezidenčním charakteru, na tom, že televizní kuchař si žije nad poměry běžného diváka. O dvanáct let později, v rozhovoru z léta 2025, Babica mluví úplně jinak. Žádná čísla, žádný luxus. Místo toho popisuje obrovské šuplíky, do kterých se vejde všechno náčiní, a manželčinu zálibu v „holobytech“, prostorech, kde na očích nezůstane nic, co tam nemusí být.

Nejde o dramatický životní zlom. Žádný finanční propad, žádná krize středního věku, žádné probuzení v buddhistickém klášteře. Spíš o dlouhodobý posun v tom, co považuje za důležité, a o vliv ženy, která má v domácnosti jasnou vizi.

Erika a její disciplína prostoru

Erika Babicová, s níž se kuchař seznámil v Německu u Kolína nad Rýnem, není jen partnerkou v pozadí. Podle dostupných rozhovorů je to ona, kdo tlačí interiér směrem k jednodušší, prázdnější podobě. Babica to říká otevřeně: manželka by kuchyň od obýváku klidně oddělila a nejradši by měla doma co nejméně předmětů.

On prosadil pravý opak, otevřenou kuchyň propojenou s obývacím prostorem, protože chtěl „žít dohromady“, vařit a zároveň být uprostřed rodinného dění. Kompromis vypadá tak, že kuchyň je velká a plně vybavená, ale vizuálně ukázněná. Nic se nepovaluje na lince. Vše má své místo v zásuvkách.

Doma vaří oba, každý po svém. Kdo nevaří, uklízí. Erika navíc peče. Její „vláda“ v kuchyni tedy neznamená, že by Babicovi zakazovala chopit se pánve, znamená, že po něm zůstane čistý prostor.

Kuchyň, která slouží provozu, ne fotografům

Když se podíváte na výbavu, asketismus to rozhodně není. Sporák s velkými hořáky, velmi velká trouba, masivní dřevěné prkno, silný hořák na wok pro asijská jídla, gril. Pracovní plochy dimenzované tak, aby se na nich dalo reálně vařit pro rodinu i návštěvy. K tomu ty pověstné obří šuplíky, technické řešení, jak mít profesionální zázemí a zároveň po zavření dvířek prázdnou, klidnou kuchyň.

Na dvorku roste vinohrad, ale hrozny jsou podle Babici na jídlo, ne na víno. Na stěnách visí obrazy od přátel. V obývací části stojí kytara, ne jako designový doplněk, ale jako funkční nástroj. Babica pořád hraje s kapelou na neformálních hospodských sešlostech, sbírá vinyly a poslouchá art rock, Pink Floyd, Genesis. Vedle kytary stojí vysavač. Tenhle detail říká o jeho domově víc než jakýkoli interiérový magazín.

Co si z toho může vzít běžný kuchař

Přenositelná inspirace z Babicova domu neleží v ceně spotřebičů. Leží v logice:

• Kvalitní varná plocha – ne nutně profesionální, ale s dostatečným výkonem hořáků.
• Dost pracovního místa – jedno pořádné prkno a volná plocha kolem něj.
• Ukládání místo vystavování – zásuvky organizované podle činností, minimum věcí na desce.
• Otevřený prostor – vaření jako součást společného života, ne izolovaná činnost za zavřenými dveřmi.

Babica sám v rozhovoru pro Blesk vysvětluje, že po letech v profesionálních kuchyních chtěl doma přesný opak restauranční izolace. Místo, kde se vaří, mluví a žije najednou.

Skutečný luxus u Babiců není v tom, co mají. Je v tom, kolik prostoru mají na to, aby nemuseli nic ukazovat.