Zuby si vyrobil sám, uši mu lepili žvýkačkou. Otík z Vesničko má středisková oslavil 70, teď po něm pojmenovali lávku

Nezapomenutelný Otík se po letech vrátil do České republiky. A měl k tomu skutečně skvělý důvod.

Zdroj fotografie: Česká televize

Maďarský herec János Bán, kterého si Češi navždy zapsali do paměti jako dobrosrdečného Otíka Rákosníka, nedávno oslavil sedmdesátiny. Redakci VIPživot neuniklo, že se při příležitosti nejen svého jubilea symbolicky vrátil na místo, kde vznikala jedna z nejmilovanějších komedií všech dob, v níž ztvárnil jednu z nejvýraznějších rolí.

Otíkova lávka

Na pražském Jižním Městě, kde před více než čtyřiceti lety pobíhal jako zmatený závozník s rohlíkem v ruce, dnes stojí nová lávka. A není jen tak ledajaká, nese totiž jméno jeho filmové postavy. Lávka zde byla postavena již před mnoha lety, prošla ovšem několika rekonstrukcemi a nedávno došlo k odhalení plakety.

„Z doručených návrhů vybrala odborná porota tři finalisty, o jejichž pořadí následně rozhodli sami obyvatelé Jižního Města ve veřejném hlasování. Výsledná podoba plakety je tak společným dílem odborníků i veřejnosti a odráží vztah místních obyvatel k tomuto ikonickému místu,“ vysvětlila místostarostka Zuzana Böhmová.

Návrat na místo činu

A jak redakce VIPživot zaznamenala, při slavnostním odhalení plakety nechyběl ani sám legendární Otík. János Bán se sem nedávno vrátil, slavnostně přestřihl pásku a přiznal, že si takové pocty nesmírně váží. Když se herec po letech postavil na „své“ místo a sledoval lávku nesoucí jméno Otíka, byla to víc než jen nostalgie. Byl to důkaz, že jedna filmová role může přežít generace.

A možná i připomínka, že i když si někdo musí „vyrobit zuby“ a „přilepit uši“, aby vytvořil nezapomenutelnou postavu, skutečné kouzlo vzniká jinde – v lidskosti, kterou Otík přinesl na plátno. Přitom zprvu Menzel nechtěl, aby zuby Bán použil, nakonec ale usoudil, že je to výborný nápad, a tak vznikl Otík, jak ho známe.

Nezapomenutelný Otík, kterého miluje celé Česko

Postava Otíka Rákosníka z filmu Vesničko má středisková se stala doslova kultem. Naivní, dobrosrdečný a trochu popletený závozník, kterého chrání jeho parťák Pávek, se okamžitě zapsal do srdcí diváků. Film z roku 1985, který režíroval Jiří Menzel podle scénáře Zdeňka Svěráka, dodnes patří mezi nejpopulárnější české snímky a jeho hlášky zlidověly.

Zdroj fotografie: Česká televize

Bán přitom nebyl původně žádnou českou hvězdou. Režisér si ho vyhlédl v divadle, kde hrál podobně prostoduchou postavu. A trefil jackpot. Otík se stal jednou z nejvýraznějších filmových figur celé československé kinematografie, k němuž prostě sluchátka, zuby a rohlík v ruce neodmyslitelně patří. I když Menzel původně zvažoval do jeho role obsadit Václava Vydru.

Co dělá dnes?

Herec János Bán, narozený v roce 1955 v maďarském Győru, zůstal věrný především divadlu, i když se objevil v řadě filmů doma i v zahraničí. V Maďarsku je uznávanou osobností a v posledních letech získal i prestižní ocenění za přínos umění.

Jeho život ale nebyl vždy jen zalitý sluncem – prošel si i složitějším obdobím, kdy se potýkal s osobními problémy a s pádem z vrcholu. Přesto se dokázal vrátit zpět a dnes působí jako respektovaný herec i veřejně činná osobnost.

Hvězdné obsazení a různé zajímavosti

Otíkova ikonická vizáž nevznikla jen tak. Jeho výraz byl výsledkem různých improvizací a maskérských triků, které měly zdůraznit jeho zvláštní, trochu komickou osobnost. Natáčení vůbec provázela řada humorných momentů a drobných improvizací, které dodaly filmu autenticitu a o něž jsme se v redakci VIPživot zajímali.

Film se natáčel ve vesnici Křečovice, která je rodištěm skladatele a houslisty Josefa Suka. Ten je také pohřben na místním hřbitově, za jehož zdí sedával Labuda a popíjel s kamarády pivo. Vesnici k natáčení režisér Menzel dlouho hledal. Potřeboval totiž takovou, na níž se ještě nepodepsal socialismus.

Bystrému oku diváka jistě neunikla aktovka, kterou Otík stále nosil s sebou. Jednalo se o typickou školní brašnu, kterou školáčci v 70. letech v Československu nosili do školy. A automobilové nadšence jistě zaujal nákladní vůz, v němž Pávek s Otíkem jezdili. Šlo o náklaďák značky Praga V3S.

Na place se navíc sešla herecká elita: Marián Labuda jako Pávek, Rudolf Hrušínský, Libuše Šafránková nebo Petr Čepek. Právě silné obsazení a lidské příběhy stojí za tím, že film nestárne a stále patří mezi nejoblíbenější české filmy. Podle databáze ČSFD má snímek hodnocení 88 %, což z něj dělá 53. nejlepší a zároveň 125. nejoblíbenější film – a to už je vizitka, která mluví za vše.