Otec jí roztrhal pohled od Itala a zakázal psát do ciziny. Jana Švandová sestrám řekla, že se jde utopit do Labe

Třináctiletá dcera vojáka z povolání si dopisovala s italským chlapcem. Stačil jeden pohled ze zahraničí, aby otec zasáhl, a aby pubertální vzdor přerostl v dramatickou scénu u řeky.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herečka Jana Švandová se rozpovídala o své lásce na dálku z dob puberty, kterou jí otec rázně zakázal. VIPživot zaznamenal, že její historka zní spíš jako scénář z normalizačního filmu. Holka si píše s klukem z Itálie, otec jí pohlednici roztrhal, zakázal jakýkoli kontakt s cizinou, a ona oznámila sestrám, že se jde utopit do Labe. Do vody ale neskočila. V pořadu 7 pádů Honzy Dědka se svěřila, že seděla dvě hodiny pod lípou u řeky a smutnila. Ale to, co se odehrálo předtím i potom, říká víc o době než o první lásce.

Pohled, který nesměl existovat

Co přesně na pohlednici od italského chlapce stálo, dnes už není podstatné. Problém nebyl obsah zprávy, ale její původ. Otec Jany Švandové sloužil jako voják z povolání a rodina se kvůli jeho služebním zařazením opakovaně stěhovala mezi posádkami a kasárnami. V takovém prostředí znamenal jakýkoli kontakt se Západem riziko. Švandová v talkshow popsala otcovu logiku bez příkras: bál se, že by se provalilo, že si jeho dcera píše „s nějakým kontrarozvědčíkem“, a že by kvůli tomu přišel o místo. Pohled roztrhal. Dopisování zakázal. Pro třináctiletou dívku to byl konec světa. Pro důstojníka československé armády racionální kalkulace přežití v systému.

Reakce na otcův zákaz přišla okamžitě. Jana sestrám oznámila, že se jde utopit do Labe. Zároveň jim ale prozradila, že ve skutečnosti bude sedět pod lípou u řeky. Šlo o demonstrativní gesto, třináctiletá chtěla rodiče za zákaz „potrestat“, jak sama s odstupem přiznala. Pod lípou vydržela asi dvě hodiny. Pak přišli rodiče, odvedli ji domů a dostala pár facek. Tím její italská láska skončila. Ke korespondenci se podle vlastních slov už nikdy nevrátila.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jana Svandova (@svandova.jana)

Strach, který měl systémovou oporu

Otcův strach nebyl paranoia. Zákon č. 63/1965 Sb. umožňoval odepřít cestovní doklad, pokud cesta nebyla „v souladu se státními zájmy“. Vyhláška z roku 1970 pak vázala výjezd mimo socialistický blok na výjezdní doložku. U ozbrojených složek platila ještě přísnější pravidla: archivní materiály Ústavu pro studium totalitních režimů dokládají, že osobní i písemné styky s cizinci byly u pohraničních a bezpečnostních složek přímo sledované a mohly být překážkou služby. Takže reakce hereččina otce odpovídala dobové logice, ve které i nevinná pohlednice z Itálie mohla znamenat velké problémy.

Zajímavé je, jak se Janin vzdor proměňoval. Ve třinácti zvolila pasivně-dramatické gesto, odchod k řece, demonstrativní zmizení. O dva roky později, opět kvůli nešťastné lásce, udělala pravý opak: přihlásila se do pěvecké soutěže, vyhrála ji a díky ní se dostala ke Karlu Šípovi. Destruktivní protest vystřídalo ambiciózní předvádění se. A právě ta druhá cesta ji nakonec dovedla k herectví. Sama Švandová o otci nemluví jen v tónech křivdy. V rozhlasovém rozhovoru mu děkuje za vytrvalost, kterou jí předal, i za disciplínu, kterou do ní vtloukl.

Doložka, která se nevrátila

Režimní kontrola cestování Švandovou dohnala i v dospělosti. Z půlroční stáže v Paříži, kde hrála po boku Annie Girardotové, se musela vrátit, protože jí neprodloužili výjezdní doložku. Kruh se uzavřel: co začalo roztrhaným pohledem od italského chlapce, pokračovalo odejmutým razítkem na cestovním dokladu. Jana Švandová dnes vypráví tuhle historku s nadhledem, který přichází až po desetiletích, kdy vzpomínky na facky u Labe už dávno vybledly.