Ivanka Devátá přežila rakovinu i mrtvici, ale neřestí se nevzdala. „Doporučení doktorky nedodržuji, protože jsou hnusný“

Devadesátiletá herečka a spisovatelka přežila zhoubný nádor tlustého střeva i mozkovou mrtvici. Chemoterapii odmítla, cigarety neodložila a dietní seznam od lékařky hodila za hlavu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herečka a spisovatelka Ivanka Devátá se rozpovídala ve 13. komnatě České televize o svých zdravotních problémech a postoji k životu. VIP život zaznamenal, že v pořadu diváci viděli ženu, která se opírá o berle, nemůže psát pravou rukou a přiznává, že se „sotva hýbe“. A přesto si ráno zapálí cigaretu ke kávě, nepohrdne sklenkou a na seznam povolených potravin se dívá s odporem. Ne proto, že by si neuvědomovala rizika. Ale proto, že si v devadesáti odmítá nechat diktovat, jak má vypadat její den.

Nádor velikosti pěsti a deset let bez recidivy

Před zhruba deseti lety lékaři u herečky objevili velký zhoubný nádor v tlustém střevě. Operace byla rozsáhlá: chirurgové odstranili značnou část střeva i lymfatické uzliny. Po probuzení z narkózy přišla otázka, kterou zná každý onkologický pacient, co dál. Chemoterapie? Devátá řekla ne. „Nepřemlouvali mě,“ popsala v rozhovoru pro iDnes.cz. Bez znalosti přesného stadia nádoru lze jen říct, že český standard léčby kolorektálního karcinomu není černobílý: u časných stadií pooperační chemoterapie nutná být nemusí, u pokročilejších je naopak doporučeným postupem. Devátá každopádně žije deset let a zřejmě bez recidivy.

Druhý úder přišel krátce před jejími 85. narozeninami. Ráno neunesla hrnek jednou rukou. Mluvila, jak sama říká, „jako s bramborem v puse“. Klesal jí koutek. Mozková mrtvice. Přežila, ale následky zůstaly. Chůze se zhoršila natolik, že od té doby používá berle. Pravá ruka přestala poslouchat při psaní, a pro autorku desítek knih to znamenalo zásadní zlom. Nepřestala ale tvořit. Přešla na diktování. Poslední kniha Na vše připravena vyšla loni v listopadu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Kafe, cigáro a seznam, který skončil v šuplíku

Její ranní rituál zní jako provokace adresovaná každému lékaři: káva a cigareta. Devátá kouří šedesát šest let. V rozhovoru pro Magazín DNES přiznala, že si neumí představit kávu bez cigára, že o ní „se nedá říct, že nepije alkohol“, a že tučné jídlo i sladkosti patří k jejímu jídelníčku. Od lékařky dostala po operaci papír, co jíst, co nejíst. „Doporučení doktorky nedodržuji, protože jsou hnusný,“ shrnula svůj přístup. Na představu, že by si v devadesáti odepřela dobroty, které má ráda, prostě nepřistoupila. A cigarety? Lékaři jí prý po tolika letech kouření říkají, že by už ani neměla přestávat.

Nejpozoruhodnější na příběhu Deváté není cigareta ani sklenka. Je to důslednost, s jakou odmítá být předkládána jako „vzorná pacientka“ nebo „statečná bojovnice“. V rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2020 o sobě řekla, že se „narodila s darem být šťastná“. V jiném rozhovoru použila formulaci, že ji Pánbůh nechává „přesčas“. Mluví o všem, o rakovině, mrtvici, psychickém vyčerpání, bez sebecenzury a bez potřeby cokoli tajit. Její matka se dožila 93 let. Devátá chce tento rodinný rekord překonat. „Já chci žít, dokud to půjde,“ říká. A pro ni to neznamená přežívat na dietním režimu.

Co z toho plyne pro ostatní

Nic medicínského. Příběh jedné pacientky, která odmítla chemoterapii a deset let žije bez recidivy, je statisticky bezvýznamný vzorek. Česká onkologická praxe stojí na mezioborovém rozhodování, kde o léčbě nerozhoduje pacientčin apetit, ale stadium nádoru, histologie a rizikové faktory. Od ledna se navíc v Česku snížila věková hranice pro vstup do screeningu kolorektálního karcinomu na 45 let; prevence zachraňuje životy spolehlivěji než štěstí. Devátá ukazuje něco, co se do klinických doporučení nevejde: že osobní autonomie a humor mohou být stejně důležité jako dodržování předpisů. Ne proto, že by léčily. Ale proto, že dávají důvod chtít se ráno probudit, i kdyby to bylo jen kvůli kávě a cigaretě.