Tři generace v jedné vile a manžel, který kvůli práci nevezme do ruky ani koště. Remundová popsala, jak to funguje v domě Janžurových

Sabina Remundová slavila 18. května čtyřiapadesátiny, její matka Iva Janžurová o den později pětaosmdesátiny. V jednom domě, pod jednou střechou, a s pravidly, která nikdo nikdy nesepsal.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Týden kolem poloviny května 2026 přinesl v rodině Janžurových a Remundových dvě kulatá jubilea v rozmezí čtyřiadvaceti hodin. Jenže narozeninová atmosféra je jen kulisa k příběhu, který se v pražské vile odehrává roky. Tři generace žijí pohromadě, domácnost drží hlavně ženy a Sabina Remundová o tom mluví s upřímností, která nemá daleko k únavě. Ne ke stížnosti, k prosté únavě člověka, který vaří, uklízí, venčí, hraje, píše a občas se ptá, jestli to jde dělat jinak.

Kdo všechno žije pod jednou střechou

Vila Janžurových funguje jako vícegenerační dům minimálně od devadesátých let. V prvním patře generačního stromu stojí Iva Janžurová, legendární herečka, která i v pětaosmdesáti hraje sedm divadelních inscenací na třech pražských scénách. Pod ní, obrazně i doslova, žijí její dcery Sabina a Theodora Remundovy se svými partnery. Třetí generaci tvoří Sabininy dospělé děti Vincent a Adina.

Už v roce 2014 Janžurová popisovala uspořádání domu tak, že Sabina měla vlastní vstup do své části. Soukromí tedy existovalo, ale sdílená kuchyň, zahrada a chodba ho spolehlivě relativizovaly. Dnes je rozložení jiné, děti vyrostly, potřeby se posunuly, ale princip zůstává: společný dům, společný provoz, a tím pádem i společné třecí plochy.

Muž, který velmi pracuje

Sabinin manžel Adam Pitra je od roku 2007 šéfem výpravy v Městských divadlech pražských a souběžně navrhuje scénografie pro další divadla, film i televizi. Jeho profesní medailon čítá desítky realizací. Pracovní nasazení je nesporné.

Jenže právě to nasazení má svůj domácí rub. Remundová ve starším rozhovoru pro Český rozhlas řekla bez obalu: veškerá tíha domácnosti a péče o děti spočívá na jejích bedrech, protože muž velmi pracuje. Nejde o jednorázový výlev, ale o opakovaně zmiňovaný stav. Když byly děti malé, jezdila s rodinou i chůva Libuška, která částečně suplovala prázdné místo po stále nepřítomném partnerovi. Dnes chůvu nahradili Vincent s Adinou, umějí vařit, pomáhají s venčením. Změnila se generace pomocníků, ne model.

Podle nás je důležité vidět, že Remundová manžela veřejně neobviňuje. Popisuje stav, ne viníka. Říká „těžká práce“, ne „špatný manžel“. Je to zažitá dělba rolí, ne nově vyhřezlý konflikt, a právě ta zažitost je na tom nejzajímavější i nejtíživější.

Buldok z Poděbrad jako stresový test

Jarní natáčení seriálu Buldok z Poděbrad, který TV Nova nasadila od 8. března 2026, přineslo Remundové dosud nejnáročnější pracovní období. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, sama to potvrdila v promo materiálech Novy i v březnovém rozhovoru: prakticky nepřetržitá přítomnost na place, dojíždění a minimum času na cokoli jiného.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Domácnost v té době ustála jen díky nejbližším. Dospělé děti převzaly běžný provoz, Janžurová zůstala soběstačná. Manžel? O jeho zapojení v tomto období dostupné zdroje mlčí. Sabina pouze zmínila, že nestíhala se starat ani o maminku, a to u ženy, která jinak nese zodpovědnost za celý dům, znamená hodně.

Paradoxně právě Janžurová měla v Buldokovi hrát epizodní roli, ale kvůli viróze o ni přišla. Pětaosmdesátiletá herečka to komentovala věcně, bez dramatizace, stejně jako většinu věcí ve svém životě.

Nepsaná ústava vily Janžurových

Když se novináři ptají na pravidla soužití, odpovědi z rodiny jsou překvapivě konzistentní. Janžurová v rozhovoru citovaném bulvárními médii mluvila o „nevyřčené, nepsané dohodě velké vzájemné tolerance“. Přidala detail, který leccos vysvětluje: k partnerům svých dcer se chová „strašně něžně“, protože ví, že bez ohleduplnosti by společné bydlení nefungovalo.

Z veřejně dostupných výroků se dají vyčíst tři principy, na kterých vila stojí:

• Tolerance bez smlouvy. Nikdo nepodepsal domovní řád. Funguje to na tichém předpokladu, že každý občas skousne něco, co mu vadí.
• Ohleduplnost k příchozím. Partneři dcer nejsou Janžurovi, vstoupili do hotového ekosystému a matriarchální strana rodiny to reflektuje.
• Praktická výpomoc podle kapacity. Kdo zrovna může, ten vaří, venčí, nakupuje. Když Sabina natáčela, přebraly to děti. Když dcery pečovaly o nemocného Stanislava Remundu, vařily i pro matku.

Žádný z těchto bodů není revoluční. Ale udržet je dekády v domě, kde žijí silné osobnosti s vlastními kariérami, vyžaduje víc energie, než si většina lidí dovede představit.

Co drží Remundovou pohromadě

Na otázku, kdy se vrátí ke psaní scénářů, odpověděla Remundová na stránkách České televize upřímně: má „velikou touhu zase psát“, ale chybí jí koncentrace a klid. Herecká práce a rodina zabírají všechno. Není to rezignace, spíš realistický popis ženy, která ví, že den má jen čtyřiadvacet hodin a většinu z nich už někomu dluží.

V den svých pětaosmdesátin, 19. května 2026, stála Iva Janžurová na jevišti Národního divadla v Kytici. Velké oslavy odmítla, maximálně prý pozve rodinu na večeři. V té větě je celá vila Janžurových: práce místo okázalosti, rodina u jednoho stolu a tiché vědomí, že to drží pohromadě hlavně proto, že se o to někdo každý den stará.