Na Hrádeček jezdila díky Vaškovi, do Ameriky díky Dáše. Holubová a Havlová se spolu kamarádí už desítky let

Eva Holubová a Dagmar Havlová společně uvedly ve Varech komedii Bardotky. Jejich přátelství ale začalo dávno předtím, u Václava Havla.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Pátek 10. července, Karlovy Vary, talk show k chystanému filmu. Na pódiu sedí tři ženy: Dagmar Havlová, Eva Holubová a Pavlína Pořízková. Smějí se, skáčou si do řeči, doplňují se jako kapela, která spolu hraje roky. Jenže Holubová s Havlovou spolu opravdu „hrají“ roky. Ne na jevišti, ale v životě. „Seznámil nás Václav Havel,“ řekla Holubová přímo do mikrofonu Radiožurnálu. Jedna věta, která otevírá příběh sahající pravděpodobně až do devadesátých let.

Hrádeček jako společný jmenovatel

Hrádeček u Vlčic v Krkonoších nebyl jen chalupa s krbem. V sedmdesátých a osmdesátých letech fungoval jako jedno z center nezávislé české kultury: scházeli se tam signatáři Charty 77, undergroundoví muzikanti, dramatici, filosofové. Podle archivu Knihovny Václava Havla se tam v říjnu 1977 konal dokonce III. festival druhé hudební kultury. Kdo patřil do Havlova okruhu, dřív nebo později na Hrádeček zavítal.

Holubová patřila. V dřívějším rozhovoru pro Xantypu vzpomínala, jak seděla s Olgou Havlovou „u nich v bytě na nábřeží“ a jak Havla obdivovala jako dramatika ještě v dobách, kdy se mu řada lidí raději vyhýbala. Chodil na představení Divadla Sklep, ona chodila k němu. Přesné okolnosti první návštěvy Hrádečku veřejně nerozvedla, ale kontext je jasný: byla součástí téhož světa.

A právě v tomto světě potkala i Dagmar. „Znaly jsme se hodně dlouho,“ říká Holubová. Konkrétní rok ani místo prvního setkání nikdy neprozradila. Jisté je, že to bylo dávno před kamerou.

Z Havlova okruhu do vlastní oběžné dráhy

Václav Havel byl prostředník, ale ne pojistka. Přátelství Holubové a Havlové přežilo jeho odchod v prosinci 2011 a postupně se osamostatnilo. První společnou profesní zkušeností byl Havlův vlastní film Odcházení z roku 2011, druhou teď Bardotky. Mezi tím roky soukromých setkání, telefonátů a sdílených zážitků.

Holubová ve festivalovém rozhovoru pro Blesk, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, popsala jejich dynamiku lapidárně: „Jsme s Dášou tak propojené, že jedna začne a druhá doplní.“ A dodala, že jim stačí se na sebe podívat a okamžitě se rozesmějí. To není zdvořilostní fráze pro novináře. To je popis vztahu, který má vlastní jazyk.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Zajímavá je i zmínka o Americe. Holubová říká, že ji „do Ameriky“ pozvala právě Dagmar Havlová. Podrobnosti cesty veřejně nespecifikovala, nevíme kdy, kam přesně ani za jakým účelem. Nevyznívá to ale jako náhrada za Havla, spíš jako konkrétní iniciativa Dagmar v roli hostitelky. Holubová o Václavu Havlovi mluví i jinde s neskrývanou láskou, žádné napětí mezi nimi dohledatelné není.

Co je dnes drží pohromadě

Tři vrstvy se ve veřejných výstupech obou žen opakují. Zaprvé humor, rychlý, bezprostřední, občas drsný. Holubová je známá svou schopností shodit jakýkoli patos jednou větou, Havlová jí v tom na pódiu sekunduje s přirozeností, která překvapí každého, kdo ji zná jen z ceremoniálních fotografií.

Zadruhé duchovní blízkost. Obě mluví o víře, přírodě, zvířatech, samotě a modlitbě, ne jako o programu, ale jako o oporách v těžších obdobích. Holubová v prosinci 2025 letěla jako patronka organizace Češi podporují Tibet do indické Dharamsaly, kde se česká senátní delegace setkala s dalajlámou. A právě Dagmar Havlová jí podle jejích slov zprostředkovala vůbec první setkání s tibetským duchovním vůdcem. Havlovský odkaz v praxi.

Zatřetí sdílená generační zkušenost. Obě prošly normalizací, obě znaly Olgu i Václava, obě dnes stojí na jevišti jako ženy po šedesátce, které odmítají roli tichých pamětnic.

Bardotky jako nová společná kapitola

Film režiséra Tomáše Mašína vypráví o třech dávných kamarádkách po šedesátce (Medě, Ivě a Valerii), které se po letech znovu rozhýbou k životu, párty a konfrontaci s jedním velkým tajemstvím. Podle distributora Bontonfilm vstoupí do českých kin 23. července 2026.

Havlová přitom nebyla ve Varech vidět jen kvůli filmu. Její Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 byla oficiálním neziskovým partnerem 60. ročníku karlovarského festivalu. Dvojí role, herečka i mecenáška, jí dávala na festivalu výrazný prostor. A Holubová vedle ní působila jako přirozená protiváha: méně protokolu, víc improvizace, stejná energie.

Na pódiu v Karlových Varech seděly dvě ženy, které se znají tak dlouho, že už nepotřebují vysvětlovat, proč se baví. Havel je dal dohromady. Zbytek už zvládly samy.