Poslední rok nesla těžce, koncerty jí chyběly víc než cokoliv. Manažer Zagorové promluvil o jejím nejtěžším období

Jiří Dvořák, dlouholetý kapelník a manažer Hany Zagorové, poprvé podrobně popsal, co ji v závěru života trápilo nejvíc, a nebyla to samotná nemoc.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Člověk by čekal, že ženu, která desítky let žila se vzácnou poruchou krvetvorby, zlomí nakonec právě ta diagnóza. Jenže Dvořák, který se Zagorovou spolupracoval od roku 1987 a od roku 2010 jí dělal osobního manažera, říká něco jiného. Nejtěžší pro ni bylo ticho. Prázdný diář místo koncertů, chybějící kolegové, publikum za zavřenými dveřmi. Těžký covid na přelomu let 2020 a 2021 jí vzal to jediné prostředí, ve kterém celý život fungovala nejlíp, jeviště.

Dvě vrstvy jednoho boje

Hana Zagorová žila s paroxysmální noční hemoglobinurií prakticky od mládí. Její lékař Jaroslav Čermák z Ústavu hematologie a krevní transfuze později popsal, co to v praxi znamenalo: anémie, pokles krevního obrazu, únava, riziko srážení krve a celoživotní závislost na transfuzích. Sama zpěvačka v roce 2014 přiznala, že velkou část života musela pravidelně docházet na krevní transfuze. Přesto koncertovala. Přesto nahrávala. Přesto stála na pódiu s energií, která její diagnózu popírala.

Zlom přišel s covidem. Štefan Margita už v září 2021 veřejně řekl, že koronavirus dal jeho ženě „pořádně zabrat“ a že trpí postcovidovým syndromem. Nešlo o jednorázovou epizodu, virus spustil kaskádu, která podle Čermákova pozdějšího vyjádření pravděpodobně urychlila procesy, jež v jejím těle už probíhaly. V posledním půlroce života jí kostní dřeň přestávala tvořit krvinky dostatečně.

Poslední tóny na jevišti

Dvořák přesně lokalizuje okamžik, kdy Zagorová naposledy vystoupila naživo: rok 2021, televizní pořad Doupě Mira Žbirky. Pak už nic. Žádné turné, žádný sál, žádný potlesk.

A právě to ji ničilo. V jednom z posledních rozhovorů na Českém rozhlase Dvojka sama řekla, že se jí „stýskalo po lidech, po potlesku, po pozornosti, po mém životě“. Děkovala fanouškům za to, že s ní na koncertech zpívali. Dvořák to potvrzuje jednoznačně: koncertování milovala víc než cokoliv jiného a vynucený konec vystupování nesla velmi těžce.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co je na tom nejpozoruhodnější, nic nenasvědčuje tomu, že by se s definitivním koncem smířila. Ještě v posledním období pracovala na nových písních. Doma pravidelně trénovala hlas. V červnu 2022, po hospitalizaci, veřejně říkala, že „bojuje“ a že se zlepšuje. Kdyby chtěla lhát, tvrdila by prý, že může „zítra udělat koncert“, ale že to tak ještě není. To „ještě“ je klíčové slovo. Pořád počítala s návratem.

Kapela pod balkonem

Dvořák popisuje jednu scénu, která mu zůstala jako poslední šťastná vzpomínka na Zagorovou. Na její narozeniny svolal kapelu, koupil velkou kytici, vzal harmoniku a s muzikanty jí šel zahrát pod balkon. Předem zavolal Margitovi, aby ji ve správný moment přivedl ven. Hráli „Hraj, muziko“ a „Happy Birthday“.

Byla ohromená. Byla šťastná. Takovou ji viděl naposledy.

Je v tom krutá symetrie: žena, která celý profesní život stála na jevišti před tisíci lidmi, dostala svůj poslední koncert jako divačka na balkóně. Ale i ten krátký moment ukazuje, jak silně na ni hudba a přítomnost kolegů působily. Chyběli jí. A ona chyběla jim.

Odkaz, který nekončí potleskem

Dnes Dvořák se svým Boom!Bandem a zpěvačkou Evou Kleinovou objíždí republiku s programem „Hanka… Je naprosto nezbytné“. Zdůrazňuje, že jde o jediný vzpomínkový projekt s oficiálním schválením Margity a Nadace Hany Zagorové. Nadace přitom nespravuje jen umělecký odkaz a majetková autorská práva zpěvačky, podporuje také právě ÚHKT, ústav, kde se Zagorová celý život léčila. Kruh se uzavírá.

Jak si Redakce VIPŽivot všimla, nejbližší veřejně potvrzené termíny programu jsou 12. listopadu 2026 v pražském Divadle Broadway a 18. ledna 2027 v litvínovské Citadele; vstupenky jsou v prodeji přes Ticketportal. Dvořák říká, že lidé po koncertech vstávají a tleskají vestoje. Jako by ten potlesk patřil i někomu, kdo už na jevišti nestojí.

Zagorová jednou podepsala petici Několik vět, protože v ní „neviděla nic, co by slušný člověk neměl podepsat“. Stálo ji to výslechy a měsíce zákazu vystupování. Režim jí vzal jeviště na půl roku, a ona se vrátila. Covid jí ho vzal naposled. Ale hlas, který doma trénovala do posledních měsíců, zní dál z nahrávek, z koncertních sálů i z balkónu, kde stála ohromená a šťastná.