Vagnerová odletěla do Itálie a zjistila, jak málo si česká televize váží herců. Domů se vracet nechce

Deset hodin práce, nástup v devět ráno, vyšší honorář. Hana Vagnerová popsala italské natáčení a srovnání s Českem vyznívá tvrdě.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když v lednu 2026 běžela na italské stanici Canale 5 třívečerní minisérie A testa alta – Il coraggio di una donna, seděla v obsazení vedle Sabriny Ferilli i česká herečka, která ještě před třemi lety neuměla italsky ani slovo. Vagnerová v ní hrála běloruskou mafiánku, roli, jakou by v Česku nejspíš nikdy nedostala. A právě tohle srovnání dvou televizních světů ji přimělo mluvit nahlas o tom, co doma dlouho platilo za normu.

Deset hodin versus čtrnáct

V pořadu Showtime Vagnerová rozložila rozdíl na tři jednoduché osy: čas, peníze a přístup. V Itálii se podle ní točí kolem deseti hodin denně, směna začíná nejdříve v devět. V Česku popsala běžné dvanácti až čtrnáctihodinové dny a ranní nástupy, kdy herec vstává před pátou. K tomu přidala finanční rovinu, italské honoráře označila za „jinou úroveň“, konkrétní částky ale neuvedla. Přepočet na hodinovou sazbu by rozdíl ještě prohloubil, jenže bez smluv by šlo o spekulaci.

Třetí osa je měkčí, ale možná nejbolestivější. V Itálii prý poprvé cítila, že může ukázat extrovertnější polohu své osobnosti. V Česku jí podle jejích slov opakovaně říkali, ať „ubere“. Nejde o urážku jednoho režiséra, jde o popis produkční kultury, kde se od herců čeká tišší, úspornější projev.

Cesta přes trapas k římské agentce

Vagnerová nepřistála v Itálii na pozvánku. První casting absolvovala bez znalosti italštiny a neuspěla. Místo aby to vzdala, investovala do jazyka a zázemí: pronajala si pokoj v bytě s italskými herci, což popsala jako „život na vysoké škole“. Dnes její profesní profil na platformě e-TALENTA uvádí italštinu mezi pracovními jazyky a zastoupení přes římskou agenturu TTAGENCY.

Už v srpnu 2025 v rozhovoru pro Novinky.cz řekla, že v Itálii „napůl žije“. O půl roku později tam měla odvysílaný seriál na jedné z největších italských komerčních stanic. Itálie pro ni není dovolená ani PR příběh, je to paralelní pracovní trh.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Hana Vagnerová (@iamhanavagnerova)

Limity ale existují. Kvůli akcentu zatím nemůže hrát Italku. Dostává východoevropské typy, což je přesný opak toho, z čeho chtěla v Česku vyskočit; tam ji roky obsazovali do policajtek a komedií, až si nakonec komplikovanější roli napsala sama pro film Hranice lásky.

Není v tom sama

Vagnerová nekritizuje Českou televizi jako instituci. Mluví o českém natáčecím provozu obecně, a v tom není osamocená. Robert Mikluš v rozhovoru pro Český rozhlas Plus, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, označil českou kulturu za „absolutně podfinancovanou“ a upozornil, že herci Národního divadla nemají ani průměrné platy. Denisa Barešová na Radio Wave mluvila o tom, že herci jsou „napružení“ a situace se musí měnit. Sabina Valová zase otevřeně kritizovala netransparentní castingy.

Systémový pohled nabízí studie Institutu umění – Divadelního ústavu, která mapuje slabou pracovněprávní ochranu výkonných umělců, chybějící filmovou a cizojazyčnou přípravu na školách i stagnaci honorářů. Vagnerová svými výroky neříká nic, co by branže nevěděla. Říká to jen z pozice, kde má srovnání.

Co z toho plyne pro českou produkci

Jeden odchod herečky do Říma ještě nedělá trend. Ale podmínky pro něj existují: jazykově vybavení herci s agenturním zastoupením mají dnes otevřenější evropský trh než kdykoli předtím. Pokud česká výroba nezmění ani finanční úroveň, ani režim čtrnáctihodinových směn, bude pro mobilní herce zahraniční angažmá čím dál logičtější volbou, ne jako útěk, ale jako standard, vedle kterého domácí praxe vypadá zastarale.

Vagnerová se z Itálie definitivně nestěhuje, ale ani se nevrací. Žije mezi dvěma trhy a ten italský jí zatím dává víc: víc hodin spánku, víc peněz a víc prostoru být na place tím, kým chce.