V práci extrovert, doma stydlivý člověk. Jan Tuna popsal svou druhou tvář a vysvětlil, proč nezvládá vztahy

Moderátor a novinář, který se nebojí konfrontovat politiky před kamerou, přiznává, že v soukromí nedokáže udržet to nejdůležitější, blízký vztah.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Jan Tuna je jednou z tváří české investigativní žurnalistiky. VIP život zaznamenal, že formáty pořadů jako je A DOST! nebo Tuna Versus ho naučily být průbojný, útočný, přímý. Jenže za kamerou se podle jeho vlastních slov odehrává jiný příběh. V rozhovoru pro eXtra.cz popsal kontrast, který ho provází celou kariéru: profesně suverénní extrovert, doma člověk plný nejistoty, který si věci hlídá, uzavírá se a na otázky o citech odpovídá vyhýbavě až stydlivě. A právě tenhle rozpor mu podle něj opakovaně rozbíjí vztahy.

Zabalený kufr jako diagnóza

Tuna v rozhovoru pro Prima Ženy otevřeně pojmenoval, co mu v soukromí nefunguje. „Mám hodně práce, nejsem skoro vůbec doma, většinou točíme mimo Prahu,“ řekl tehdy a dodal, že má „pořád zabalený kufr, krosnu nebo bágl“. Sám uznal, že to žádnému vztahu nepomůže. Mluvil také o „turbulentním období“ a potřebě srovnat si spoustu věcí v hlavě. Slova, která od muže zvyklého klást tvrdé otázky druhým zněla nezvykle křehce. Letos naznačila Nela Boudová na sociálních sítích, že jejich vztah skončil. Tuna sám odmítl téma dál rozvádět, soukromí si chce nechat jako soukromé.

Další střípek do mozaiky přidala účast v Asia Express. Tuna tam šel jako zkušený cestovatel a mediální profík. Smlouvu si přečetl a zjistil, že obsahuje klauzuli o riziku smrtelné nehody. „Ouha, řekl jsem si,“ komentoval to pro CNN Prima NEWS. Stovky kilometrů denně, žádné technologie, kolaps kameramana. Ale víc než fyzická dřina ho zasáhlo něco jiného. Stýskání po dětech. Chvíle, kdy se chtěl prostě vrátit domů. Právě tady se ukázala ta „druhá tvář“, ne slabost, ale citlivost, kterou profesní role normálně zakrývá.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nový Zéland: útěk, nebo logický krok?

K osobnímu rozcestí se přidává i geografické. Tunova prostřední dcera studuje na Novém Zélandu a on sám dostal nabídku přednášet na tamní univerzitě. Nejde o vzdušný zámek, mluví o tom jako o konkrétní variantě dočasného přesunu. Paradox je zřejmý. Člověk, který roky říká, že mu vztahy padají kvůli věčnému cestování a absenci doma, zvažuje přesun na druhý konec planety. Jenže právě v tom je Tunova logika čitelná: pokud stabilní zázemí v Česku stejně nedokáže vybudovat, proč nevyužít čas jinak? Přednášení na univerzitě, blízkost dcery, nová zkušenost. Z pohledu kariéry to dává smysl. Z pohledu vztahového vzorce je to ale pokračování téhož, pohyb místo zakotvení.

Je důležité připomenout, kdo Jan Tuna vlastně je. Česká veřejnost ho zná primárně jako spotřebitelského a investigativního reportéra, ne jako produkt reality show. Formáty A DOST! a Honza na cestách budoval roky. Zrádci a Asia Express mu v posledních dvou letech rozšířily publikum, ale jeho profesní identita stojí na žurnalistice. Do reality formátů vstupoval jako zavedená osobnost, ne jako neznámý soutěžící hledající první záblesk slávy. Motivace u něj vždycky vypadala spíš jako osobní výzva než kariérní kalkul. A právě proto jeho výpovědi o soukromém životě působí věrohodně.

Vzorec, který se opakuje

Tunův příběh není příběhem jednoho rozchodu. Je to příběh člověka, který si svůj problém dokáže přesně pojmenovat, a přesto ho nedokáže vyřešit. Permanentní pracovní pohyb, emocionální zdrženlivost v soukromí, neschopnost být doma dost dlouho na to, aby vztah dostal prostor. Nabídka z Nového Zélandu ukazuje, že tahle rovnice se zatím nemění. Mění se jen souřadnice.