Rösner ji nikdy nemiloval, ona ho zbožňovala až do jeho smrti. Eva Horká za lásku zaplatila roky plných depresí

Herečka, kterou diváci znali jako pohádkovou princeznu, prožila nenaplněnou lásku k Borisi Rösnerovi a čtyři roky těžké deprese. Dnes se vrací před kameru.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Když se v roce 1987 dvaadvacetiletá Eva Horká objevila na prknech Národního divadla, měla před sebou kariéru, o jaké většina absolventů konzervatoře jen sní. Křehká tvář, lyrický hlas, okamžitá televizní viditelnost. Jenže paralelně s profesním rozjezdem se rozvíjel příběh, který ji na roky odstavil z veřejného života: tichý, nenaplněný cit k herci a pedagogovi Borisi Rösnerovi. Cit, který podle dostupných zdrojů zůstal platonický. Rösner se oženil s jinou ženou. Horká ho přesto obdivovala až do jeho smrti v roce 2006.

Princezna, která chtěla hrát temnotu

Televizní diváci si Evu Horkou zafixovali jako éterickou bytost z pohádek. Jenže už v devadesátých letech ukazovala, že ji láká opačný pól. V televizním Jeníčkovi a Mařence z roku 1999 ztvárnila podle České televize hned dvě temné figury, macechu i ježibabu. Jeden film, dvě zlé ženy, jedna herečka. Pohádková princezna si vybrala stranu zla a udělala to přesvědčivě.

Na jevišti šla ještě dál. Po odchodu z Národního divadla v roce 1992 a několika mezistacích zakotvila v lednu 2000 v Městském divadle Mladá Boleslav. Tam dostala role, které odpovídaly jejímu naturelu mnohem víc než korunky a brokátové šaty: Marianne ve Scénách z manželského života, Stella v Tramvaji do stanice Touha, Emílie v Othellovi, Filumena v Manželství po italsku. Psychologicky komplikované ženy v krizových situacích. Sama přitom v jednom ze starších rozhovorů vzpomínala na období v Národním divadle jako na čas, kdy odehrála dvacet až třicet představení měsíčně. Tempo bylo brutální. A pak přišel zlom.

Čtyři roky v temnotě

Přesnou příčinu její deprese nelze zúžit na jednu jedinou událost. Ve starším rozhovoru pro iDNES, který později přetiskl server In-lifestyle.cz, Horká mluvila o „určitých okolnostech“ kolem svých sedmadvaceti let a o silné depresi, z níž se dostávala „zhruba po čtyřech letech“. Čtyři roky. To je doba, za kterou jiní herci natočí desítky filmů a odehrají stovky představení.

Pozdější profilové texty přidávají do mozaiky další střípek: nenaplněnou lásku k Borisi Rösnerovi. Vztah, který sekundární zdroje shodně popisují jako platonický a jednostranný. Rösner byl charismatický herec a pedagog, o generaci starší, ženatý. Žádný dohledatelný výrok, ani jeho, ani její, nevysvětluje, proč city neopětoval. Víme jen, že neopětoval.

Zdroj fotografie: Česká televize

Bylo by zjednodušující tvrdit, že za depresí stála výhradně nešťastná láska. Spíš šlo o souběh: citová křehkost, bolestné odchody z divadel, vysoká náročnost na smysl každé role a k tomu cit, který nikam nevedl. Kombinace, která dokáže podlomit i silnější povahy.

Smrt Rösnera a druhý propad

Boris Rösner zemřel 31. května 2006. Bylo mu šestapadesát let. Český rozhlas Vltava o něm psal jako o výrazné osobnosti českého divadla a filmu. Pro Evu Horkou to podle dostupných zdrojů znamenalo další hluboký psychický zásah a další stažení do ústraní.

V Mladé Boleslavi přitom stále hrála. Boleslavské angažmá trvalo patnáct let, až do přelomu roku 2015. Pak skončila i tam. Bez stálého divadelního domova, bez televizní přítomnosti, prakticky neviditelná pro širší veřejnost. Herečka, která na konci osmdesátých let patřila k nejviditelnějším tvářím české televize, zmizela z obrazovek tak tiše, že si toho většina diváků ani nevšimla.

Návrat, který nikdo nečekal

O to překvapivější je její jméno v obsazení filmu Uprostřed září zpěv z roku 2024. Mezigenerační příběh o básnících středního věku, tvůrčí krizi a vztahových propletenecích: civilní, dospělý materiál na hony vzdálený pohádkovému světu. Přesná role Horké z otevřených zdrojů dohledatelná není, ale samotné téma filmu sedí k tomu, co jako herečka celý život hledala: ambivalentní, psychologicky hutné postavy, kde krása není štítem, ale zranitelností.

Její hlas je navíc stále živý v rozhlasových nahrávkách. Redakce VIPŽivot si všimla, že na Radiotéce ji lze slyšet v titulu Kolo se zlatými ráfky, a v obsazení téže nahrávky figuruje i Boris Rösner. Dva hlasy vedle sebe, oddělené mikrofonem a časem. V pohádce Princ Bajaja zase její hlas provází posluchače příběhem o lásce a obětování. Jako by si rozhlas pamatoval to, co televize zapomněla.

Herečka, která si vybírala bolest

Eva Horká nikdy nebyla typ, který by sbíral role pro čísla na kontě. Odmítala nabídky, trvala na smyslu, platila za to profesní neviditelností. Nenaplněná láska k Rösnerovi nebyla jedinou příčinou jejích depresí, byla ale součástí vzorce, v němž se citová intenzita stávala zároveň palivem i zátěží.

Dnes je jí šedesát. Stálé angažmá nemá, na seznamu pedagogů VOŠ herecké v Michli její jméno nefiguruje. Přesto se vrátila před kameru, a vrátila se do materiálu, který jí konečně odpovídá. Někdy trvá celý život, než se princezna dostane k rolím, které za to stojí.