Aleš Zbořil kdysi chtěl být hercem, nakonec se stal ikonou AZ-kvízu. Doma žije životem, o kterém se nemluví

Moderátor AZ-kvízu pečuje o otce s těžkou demencí. Každé dvě minuty mu odpovídá na stejnou otázku, a pokaždé lže.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Když Aleš Zbořil v létě 2023 poprvé veřejně promluvil o tom, co ho mimo kamery zaměstnává nejvíc, nešlo o novou televizní roli ani o dabingový projekt. V podcastu Pochlap se na Radio Wave popsal, jak jeho otec s těžkou demencí opakovaně zapomíná, že manželka zemřela. Ptá se na ni znovu a znovu. A Zbořil mu pokaždé odpoví, že je v nemocnici se srdcem. Říká tomu milosrdná lež, a je připravený ji opakovat až do nekonečna.

Z kulisáka na JAMU a přes Francii k mikrofonu

Cesta k televiznímu pultíku začala oklikou. Zbořilova matka vystudovala divadelní vědu, a když se syn hlásil na stejný obor, ročník se neotevřel. Rok kulisařil, pak nastoupil na herectví na brněnskou JAMU. Po škole ale přišlo vystřízlivění. Po revoluci se divadla utahovala, velká herecká role nepřicházela a Zbořil sám přiznává, že neměl dost silnou touhu „být hercem za každou cenu“. Půlroční stáž ve Francii mu ukázala svět mimo jeviště, a když se vrátil do Brna, chytlo ho rádio. Nastoupil do Rádia Brno a mikrofon ho už nepustil. Svůj herecký diplom dnes komentuje lakonicky: „Herecký řidičák mi už vypršel.“

Do AZ-kvízu se dostal klasickým konkurzem. Předtím ale v brněnském studiu České televize uváděl pořad Ypsilon, a právě z něj tvůrci nový kvízový formát vyvedli. Od premiéry 2. ledna 1997 stojí Zbořil u pultíku vedle Evy Machourkové. Téměř třicet let bez přerušení.

Tisíc šest set otázek za čtyři dny

Označení „ikona“ u Zbořila není jen fráze. Interní analýza České televize z roku 2022 řadí AZ-kvíz mezi „rodinné stříbro“ ČT1 a moderátorskou dvojici vyzdvihuje jako jistotu, kterou diváci oceňují pro srozumitelný, nepovýšený projev. Zbořil sám ale upozorňuje, že práce zdaleka nekončí u klidného vystupování před kamerou.

Při jednom čtyřdenním natáčecím bloku vzniká dvacet dílů. To znamená pročíst přes 1 600 otázek a odpovědí ještě předtím, než se rozsvítí světla ve studiu. Ročně se vyrobí zhruba 160 epizod a pořad „spotřebuje“ kolem 300 až 350 soutěžících. Výsledek? Fronta zájemců narostla na šest let dopředu, jak Zbořil potvrdil v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojku v září 2026. Oficiální přihlašovací formulář je pozastaven, náhradníky Česká televize hledá přes facebookové výzvy.

Klid před kamerou, šok za dveřmi

Kontrast mezi profesním klidem a domácí realitou je u Zbořila ostrý. Otec po smrti manželky opakovaně nacházel parte a pokaždé prožíval nový šok, jako by zprávu slyšel poprvé. Zlom přišel ve chvíli, kdy ošetřovatelka parte odnesla a otec si toho nevšiml. Od té doby je pro něj máma „v nemocnici“. Zbořil péči přirovnává ke starání o malé děti, s jedním zásadním rozdílem: „Už to k ničemu lepšímu směřovat nebude.“

Zdroj fotografie: Česká televize

Odborně přitom, jak se Redakce VIPŽivot o toto téma zajímala, jeho přístup není mimo. Česká alzheimerovská společnost i britská Alzheimer’s Society shodně říkají, že u opakovaných otázek na zemřelé blízké neexistuje jedno univerzální „správně“. Klíčové je reagovat na emoci za otázkou, mluvit klidně a krátce, nehádat se o realitu. Pokud pravda pokaždé vyvolá nový žal, citlivější odpověď v nejlepším zájmu nemocného je legitimní volba.

Stabilita, která drží obojí pohromadě

Zbořil žije s manželkou Romanou, vystudovanou psycholožkou, od mládí. Mají dvě dospělé děti. Vedle AZ-kvízu dabuje, režíruje dabingové překlady, učí rétoriku a krizovou komunikaci, moderuje živé akce i Dobré ráno na ČT. Dávkový režim natáčení (dvacet dílů za čtyři dny) mu umožňuje skládat profesní mozaiku s pečovatelskou zátěží, kterou nijak nezlehčuje.

Někdy připustil, že ho mrzelo, když se profesně „nikam moc nevyvíjel“ a větší televizní role nepřicházela. Ale lítost nad nedokonanou hereckou kariérou dávno nahradilo něco jiného. Muž, který před kamerou klidným hlasem čte tisíce otázek, doma odpovídá stále na tu jednu. A pokaždé stejně.