Sapík skončil v nemocnici a psalo se o prodeji restaurace. Teď stojí v kuchyni a vysvětluje, proč Češi neumí vařit omáčky

Jaroslav Sapík skončil na ARO kvůli těžké sepsi. V září už zase stojí u plotny v Klokočné a místo vlastního zdraví řeší české omáčky.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Šékuchař Jaroslav Sapík měl vážné zdravotní problémy a skončil na ARO. Ale v nedávném rozhovoru v časopise Apetit jednou větou smetl měsíce spekulací: „V nemocnici jsem sice chvíli byl, ale už jsem v pořádku.“ Žádné drama, žádné loučení. Místo toho se pustil do tématu, které ho zjevně trápí víc než vlastní diagnóza, do toho, jak Češi systematicky ničí omáčky moukou a jak si zúžili celou národní kuchyni na tři jídla. Kdo čekal epilog kariéry, dostal přednášku o svíčkové.

Osmnáct dní na hraně

Letošní léto nebylo pro Sapíka jen pracovní pauzou. Podle rozhovoru pro Blesk z 3. srpna bojoval šéfkuchař s těžkou sepsí po infekci a strávil 18 dní na oddělení ARO v Nemocnici Na Homolce. Sám tehdy přiznal, že se bál nejhoršího. O to výmluvnější je zářijový obraz: Sapík říká, že ho hosté v restauraci pořád mohou osobně potkat, že bývá s kuchaři v kuchyni a speciální jídla stále vaří a servíruje sám. „Možná trochu zvolňuju, ale ještě nekončím,“ shrnul svůj aktuální režim.

Paralelně se zdravotní linkou běžela druhá vlna spekulací: Sapík prý prodává restauraci. Realita je složitější. 5. května se na Sreality objevil inzerát na pronájem restaurace a penzionu v Klokočné. Jenže v září Sapík tvrdí pravý opak: restauraci neprodává ani nepronajímá. Mezi květnovým inzerátem a zářijovým popřením leží čtyři měsíce, během nichž proběhla hospitalizace a zjevně i změna záměru, nebo přinejmenším změna veřejné komunikace.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Mouka jako nepřítel české kuchyně

Když Sapíka přestanou bavit otázky o nemocnici a nemovitostech, přepne do režimu, který ho definuje víc než cokoli jiného: učí vařit. A jeho hlavní teze je provokativně jednoduchá: Češi zapomněli vařit česky, protože všechno zbytečně převádějí do moučných omáček.

Konkrétně to rozkládá na třech příkladech:

• Svíčková: Základ nemá stát na jíšce, ale na silném zeleninovém podkladu. Víc mrkve, petržele a cibule. Po propasírování omáčka zhoustne sama, bez gramu mouky.
• Guláš: Výsledek má být šťáva, ne hustá omáčka. Maso a paprika dodají tělo, zahušťování je zbytečný krok navíc.
• Zeleninové přílohy: Cuketové zelí, kedlubnové zelí, jídla, která česká kuchyně zná, ale skoro nikdo je nevaří. Přitom u obou mouka podle Sapíka není nutná.

Co si z toho odnést k plotně

Sapík v rozhovoru sděluje jasný a ověřitelný: nahradit moučné zahušťování větším objemem zeleniny a trpělivým vařením. Podle nás je na Sapíkově argumentu něco podstatného: nejde o módní odmítání mouky ve stylu bezlepkových trendů, ale o návrat k technice, která nechá omáčce přirozenou chuť i konzistenci. Aktuálně je Sapík zřejmě zase při síle a dál buduje pověst svou i svého podniku v Klokočné, ale i výklad české kuchyně, o kterém je přesvědčený, že ho většina kuchařů i domácích kuchařek opustila.