Byla jím okouzlená, on ji nechal stát uprostřed haly. Zagorová na Drupiho vzpomínala s hořkostí

Hana Zagorová přezpívala Drupiho hity dřív, než ho vůbec potkala. Když se konečně setkali, přišlo ponížení před tisíci diváků.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Ten chraplavý, melancholický hlas ji fascinoval už z desek. Zagorová ve svých pamětech psala, že v něm slyšela zvláštní smutek a přitažlivost, a sama natočila české verze několika jeho písní, včetně Sambaria přezpívaného jako Málokdo ví. Když v roce 1979 přišla nabídka na společný televizní recitál a duet, vypadalo to jako splněný sen. Jenže spolupráce s italským zpěvákem se proměnila v řetězec trapných a ponižujících momentů, které Zagorová nesla ještě o desítky let později. Drupi přitom na totéž období vzpomínal jako na „nádherný projekt“ a krásné přátelství. Dva lidé, jedna spolupráce, dvě naprosto odlišné paměti.

Průchod halou, na který se nedá zapomenout

Pražská Sportovní hala, rok 1979. Drupi hraje koncert před zaplněným hledištěm, Zagorová čeká na domluvený signál. Scénář byl jasný: v poslední čtvrtině vystoupení Drupi z pódia řekne „A, tady sedí Hana“ a pozve ji na jeviště. Měla přijít s květinou, publikum by ji přivítalo v kontextu, a pak by spolu zazpívali Sambario.

Signál nepřišel.

Zagorová ve svých memoárech popsala, jak nakonec vyrazila halou sama, bez uvedení, bez kontextu, zády k publiku, jako další fanynka s kytkou. Zlitá potem, ztracená uprostřed tisíců lidí. Až na posledním schodu pódia se otočila a zamávala. Teprve v tu chvíli hala explodovala potleskem. Profesionalita ji zachránila, ale pocit zůstal. Drupi ji podle jejích slov neznal a bál se, aby mu „nepokazila finále“, nedůvěra k partnerce, kterou mimo československý kontext nevnímal jako hvězdu.

Řetězec, ne epizoda

Incident v hale nebyl ojedinělý. Zagorová ve vzpomínkách popsala celou sérii problémů kolem natáčení společného televizního recitálu Zájezd, který Československá televize vyrobila v roce 1979 jako třiapadesátiminutový pořad. Drupi přicházel pozdě do ateliéru. Naplánované jezdecké scény zkrátil, protože nechtěl spolupracovat podle scénáře. Při natáčení vinařské sekvence došlo k dalšímu sporu.

A pak přišla hořká dohra. Podle Zagorové byl film později odkoupen a upraven pro italský trh, a ona z něj byla vystřižena. Z dostupných metadat České televize vyplývá, že výrobcem a držitelem práv byl televizní subjekt, který mohl s dílem licenčně nakládat. Zda Zagorová o záměru věděla už během natáčení, z dostupných podkladů nevyplývá. Jisté je, že to vnímala jako poslední kapku.

Hořkost tedy nevyrostla z jednoho večera. Vyrostla z opakovaného pocitu, že pro italskou stranu byla ozdobou, nikoli rovnocennou partnerkou.

Drupiho verze: nádherný projekt a přátelství

Když Drupi 2. září 2022 mluvil pro CNN Prima NEWS o Zagorové (krátce po její smrti), jeho vyprávění znělo jako z jiného filmu. Mluvil o „nádherném projektu“, profesionální spolupráci a přátelství, které přetrvalo. Žádné konflikty, žádné zpoždění, žádná vystřižená partnerka. Řekl, že se při jeho příletech do Česka setkávali a že zůstali v kontaktu.

Zajímavý detail: v témže rozhovoru zasadil začátek spolupráce do roku 1972. Oficiální metadata pořadu Zájezd i nahrávky Setkání na Supraphonline přitom ukazují jednoznačně na rok 1979, s prvním vydáním písně v roce 1980. Sedm let rozdíl. Paměť je nespolehlivý archivář, a Drupiho verze příběhu se rozchází nejen se Zagorovou, ale i s dochovanými fakty.

V rozhovoru pro Právo z roku 2011 přitom Drupi řadil Zagorovou i Michala Davida mezi české kamarády. Obraz přátelského Itala, který má Čechy rád, fungoval mediálně výborně. Jenže memoáry Zagorové, poprvé vydané v roce 1996 a rozšířené v roce 2004 pod názvem …dřív než to zapomenu, vyprávějí příběh z druhé strany jeviště.

Co zůstalo: hit a dvě pravdy

Z celé spolupráce přežil hlavně duet Setkání. Nahrávka dokončená v roce 1979, poprvé vydaná v roce 1980, s orchestrem Karla Vágnera a doprovodem Bezinek. Dnes je dostupná digitálně na Supraphonline, záznam recitálu Zájezd eviduje Česká televize v iVysílání.

Drupi v Československu nebyl žádný nováček; už v roce 1977 vystoupil na Bratislavské lyře, jeho halové koncerty na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let navštívily desetitisíce lidí. Hity jako Vado via nebo Piccola e fragile znal každý. Pro Pragokoncert dával obchodně i divácky smysl. A Zagorová byla tehdy největší hvězdou československého popu. Na papíře ideální duo.

V praxi se ale potkaly dva světy: italský zpěvák zvyklý na vlastní pravidla a česká profesionálka, která očekávala partnerský přístup. Drupi po letech prošel i vlastní těžkou zkouškou; v roce 2025 veřejně promluvil o prodělané rakovině plic a v lednu 2026 se vrátil na české turné s koncerty v Brně, Praze, Ostravě a Hradci Králové. Zda ho zkušenost s nemocí změnila i v přístupu k lidem, lze jen odhadovat.

Hit a pozdější veřejné přátelství nezrušily to, co si Zagorová z roku 1979 odnesla. Pro ni to nebyla krásná vzpomínka na nádherný projekt. Byl to příběh o tom, jak stojíte uprostřed haly plné lidí, a nikdo vás nepozval na jeviště.