Film S tebou mě baví svět se málem nenatočil. Zachránily ho zrušené zájezdy Poláků a láhve šampaňského ve sněhu

Stanné právo v sousední zemi, přeplněné krkonošské hotely a režisérka, která odmítla couvnout. Příběh vzniku české vánoční klasiky je napínavější než její děj.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Když Marie Poledňáková v zimě 1981 potřebovala ubytovat desítky lidí v Krkonoších uprostřed sezony, vypadalo to beznadějně. Televize její scénář předtím odmítla, dramaturg Barrandova chtěl škrtat scény, které se později staly nejcitovanějšími, a horské penziony praskaly ve švech. Film, který dnes Češi pouštějí každé Vánoce stejně spolehlivě jako kapra do vany, visel na vlásku. Zachránil ho geopolitický otřes za polskými hranicemi a pár desítek lahví šampaňského zaražených do závěje.

Televize nechtěla, Barrandov škrtal

Poledňáková scénář původně napsala pro televizi. Ta ho odmítla; přesný důvod se z veřejných zdrojů nedá jednoznačně potvrdit, ale režisérka později v rozhovoru pro Český rozhlas popsala, že filmu „mnoho lidí nepřálo“ už od samého začátku. Odnesla tedy projekt na Barrandov, kde sice dostal zelenou, ale za cenu bolestivých kompromisů. Dramaturg trval na škrtání scén, které považoval za zbytečné odbočky neposouvající děj. Ironie: právě ty se staly ikonickými.

Schválený rozpočet činil 3,9 milionu korun. Na tehdejší barrandovské poměry slušná částka, jenže zimní natáčení v horách je logistická disciplína, kde se peníze rozpouštějí rychleji než sníh na kapotě dodávky.

Třináctý prosinec, který změnil všechno

Klíčový problém nebyl mráz ani scénář, bylo to ubytování. Krkonoše v zimní sezoně neměly pro filmový štáb volné jediné patro. A pak přišel 13. prosinec 1981. Generál Jaruzelski vyhlásil v Polsku stanné právo, cestování přes hranice se zastavilo a polští turisté začali hromadně rušit zimní pobyty v Československu.

V Dolním Dvoře se náhle vyprázdnil hotel Morava. Štáb získal základnu v docházkové vzdálenosti od chalupy Apalucha, hlavní filmové lokace. Bez této geopolitické náhody by zimní blok natáčení neměl kde stát. Podle pozdějších mediálních rekonstrukcí to byl produkčně zásadní zlom, z nemožného se přes noc stalo proveditelné.

Zdroj fotografie: Se souhlasem TV Nova

Sníh jako spojenec i nepřítel

Autentický krkonošský sníh dal filmu vizuální sílu, kterou žádný ateliér nenapodobí. Jenže sníh má vlastní scénář. Při natáčení sjel ze střechy chalupy čerstvý příval a zničil pečlivě připravenou scénu. Podle tradované historky nechala Poledňáková do závěje zapíchnout čtyřicet lahví šampaňského, aby sníh kolem chalupy držel správný tvar pro záběr. Primární výpověď režisérky k této epizodě se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, ale příběh koluje českými médii už desítky let.

Mráz si vybíral daň i na lidech. Malá Dášenka po scéně v bačkůrkách skončila na antibiotikách. Děti při koupací scéně dostávaly jen vlažnou vodu, aby reakce před kamerou vypadaly přirozeně, a vypadaly. Kočárek s Matýskem se točil bez připoutání, Satinský neuměl pořádně lyžovat a zastupoval ho člen štábu, Postránecký při sjezdu narazil do kadibudky a zlomil lyži. Rozpočet nakonec přečerpal plán o zhruba 400 tisíc korun, tedy asi o deset procent. Padly pokuty.

Prohibice, pašování a Tuzex

Poledňáková na place zavedla přísný zákaz alkoholu. Každé ráno osobně kontrolovala batohy. Herci odpověděli po svém: lahve pašovali přes dětské batůžky, podle jedné verze dokonce s logistickou podporou Horské služby. Při postsynchronech zase režisérka uplácela dětské herce sladkostmi z Tuzexu, aby vydržely opakovat repliky. Výsledkem byla atmosféra na hraně vojenského tábora a školního výletu, a právě ta energie je ve filmu cítit dodnes.

Marek Dvořák, představitel Bertíka, v rozhovoru z května 2026 říká, že na natáčení vzpomíná jednoznačně pozitivně a s částí filmových dětí je v kontaktu dodnes. Zajímavý kontrapunkt k tomu, jak fyzicky drsné podmínky ve skutečnosti byly.

Premiéra do ticha, sláva po letech

Film měl premiéru 1. ledna 1983. Projekce pro schvalovací místa proběhla podle Poledňákové chladně, kritika reagovala tvrdě. Kultovní status nepřišel přes noc, vybudovali ho diváci, kteří si komedii pouštěli znovu a znovu. Kdo chce dnes navštívit místa natáčení: chalupa Apalucha stojí pořád v Dolním Dvoře; oficiální mapa KRNAPu vede trasou podél Kotelského potoka přes Rudolfov. Hotelové scény se točily ve Slezském domě v Karlově Studánce, to už jsou ovšem Jeseníky, ne Krkonoše.

Bez polského stanného práva, bez vyprázdněného hotelu a bez režisérky, která raději zapíchla šampaňské do sněhu, než aby ustoupila, by nejsledovanější česká zimní komedie možná zůstala jen scénářem v šuplíku. Někdy kultovní film potřebuje víc štěstí než rozpočtu.