Měla osm dětí a čekala deváté. Geislerová zažila v romské osadě scénu, kterou by si žádný scenárista nevymyslel

Aňa Geislerová natáčela v romské osadě u Rimavské Soboty film o nucených sterilizacích. Odnesla si zážitek, který ji dodnes neopouští.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Natáčení ve slovenské osadě se do mysli Ani Geislerové pořádně zapsalo. VIP život zaznamenal, že šlo třeba o chvíli, kdy místní matka předala tříměsíční miminko přímo do rukou režiséra Ivana Ostrochovského. Ten s dítětem v náručí pokračoval v řízení natáčení, jako by se nic zvláštního nedělo. Žena měla osm dětí a čekala deváté, a gesto, které by v jiném kontextu vypadalo absurdně, bylo v osadě projevem naprosté samozřejmosti a důvěry. Herečka tuhle epizodu popsala ve festivalovém rozhovoru pro Novinky a dodala, že právě takové momenty definovaly celé natáčení filmu Pramen. Žádná stylizace, žádný scénář. Jen život, který se odehrává bez ohledu na kameru.

Film, který vznikal pět let

Pramen měl světovou premiéru 5. července 2026 na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, kde byl zařazen do soutěžní sekce. Příběh zasazený do poloviny osmdesátých let sleduje lékařku Ingrid, kterou hraje Geislerová, v prostředí okresní nemocnice, kde se rutinně provádějí potraty a sterilizace romských žen. Režisér Ostrochovský tématu věnoval pět let; původně uvažoval o interrupčních komisích, než látku přesměroval k nuceným sterilizacím. Projekt prošel Berlinale Co-Production Market v roce 2022 i workshopem Les Arcs v roce 2024.

Cesta časem do osady u Rimavské Soboty

Geislerová natáčení v romské osadě popsala jako „cestu časem“. Místo, kde se točilo, podle ní působilo, jako by se zastavil čas, a právě ta syrovost prostředí dala filmu něco, co by žádná kulisa nedokázala nahradit. Herečka zmínila blechy, chaos, ale také krásu a ryzost. Práce s neherci z místní komunity přinesla na plac energii, kterou profesionální herci simulují jen těžko.

Právě tady se ukazuje, proč je anekdota s miminkem víc než festivalová historka. Nejde o kuriozitu, ale o důkaz atmosféry, ve které film vznikal. Matka, která bez váhání svěří kojence cizímu muži s kamerou za zády, nevypovídá o nezodpovědnosti. Vypovídá o míře důvěry, kterou si štáb musel vybudovat, a o každodennosti, v níž se osm dětí a deváté na cestě prostě neřeší jako drama. Ostrochovský i kritici opakovaně zdůrazňují, že Pramen romskou komunitu neexotizuje. Volí lyrický, obrazový jazyk místo sociálního dokumentarismu. A drobné situace z natáčení to potvrzují líp než jakýkoli manifest.

Téma, které není uzavřená historie

Nucené sterilizace romských žen v Československu nejsou jen kapitola z učebnic. Podle ombudsmana mohou oběti protiprávních sterilizací podávat žádosti o odškodnění až do 4. ledna 2027. Ještě v dubnu 2026 uspořádal Úřad vlády odborný workshop za účasti aktivistek Eleny Gorolové a Gwendolyn Albert i zástupců kanceláře ombudsmana. Ostrochovský v rozhovoru pro iROZHLAS řekl věc, která stojí za pozornost: někteří lékaři, kteří sterilizace prováděli, si dodnes myslí, že jednali správně.

Film tohle nekomentuje didakticky. Ukazuje to skrze rutinu, skrze formuláře, podpisy, krátké rozhovory v ordinaci. Právě ta všednost je na Prameni nejznepokojivější. Pro mladší české publikum je téma podle Radiožurnálu často zcela nové. Pramen tak plní roli, kterou umění občas zvládne líp než publicistika: otevírá dveře do minulosti, aniž by divákovi říkal, co si má myslet.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Kde film uvidíte a proč stojí za cestu do kina

Do českých kin vstupuje Pramen 16. července v distribuci Aerofilms. Oproti starším slovensko-romským filmům, jako byl Šulíkův Cigán sledující romského chlapce přímo v osadě u Richnavy, Pramen přesouvá perspektivu do instituce a k postavě z majority. Geislerová hraje ženu uzavřenou ve vlastním světě, kterou až nové pouto donutí přehodnotit vlastní jistoty. Podle nás právě tahle volba (nedívat se na romskou komunitu zvnějšku jako na objekt soucitu, ale ukázat systém, který ji poškozoval) dělá z Pramene jeden z nejdůležitějších českých a slovenských filmů letošního roku.