Maminka se za něj styděla a když ho viděla na ulici, přešla na druhý chodníku. Petr Janda jí to nikdy nezapomněl

Pražská ulice Americká, šedesátá léta. Matka a syn jdou každý po jiné straně silnice, ona se za něj stydí kvůli dlouhým vlasům.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Tu scénu Petr Janda vyprávěl ještě po půlstoletí kariéry. Šel po chodníku a matka přešla na protější stranu. „Nechoď se mnou. Běž pryč. Já s tebou nejdu, až se ostříháš,“ řekla mu tehdy. Nebylo to poprvé, co doma narazil na zeď. Rodiče poslouchali vážnou hudbu, otec hrál na housle a klavír, a syn, který si nechal narůst vlasy a přinesl domů rock’n’roll, pro ně představoval něco nepochopitelného. Janda sám mluví o „obrovském nátlaku“ a „nekonečných hádkách“. Jenže právě ten odpor, veřejný, demonstrativní, na chodníku před sousedy, se mu zaryl do paměti hlouběji než cokoliv, co padlo za zavřenými dveřmi.

Outsider s houslovou výchovou

Rodiče z něj chtěli slavného houslistu. Otec ho vedl ke klasice, domácí prostředí bylo nasáklé partiturou a komorní hudbou. Jenže do vinohradského bytu jednoho dne „vtrhnul rock’n’roll“ a mladý Petr si vybral kytaru. V šedesátých letech to nebyla jen hudební volba, byla to provokace. Dlouhé vlasy tehdy znamenaly veřejné urážky na ulici, posměch od kolemjdoucích, a hlavně hluboké nepochopení doma. Janda v rozhovoru pro iGlanc přiznává, že si s rodiči tehdy „vůbec nerozuměl“.

Scéna na Americké nebyla izolovaná historka k pobavení. Byl to moment, který dobře vysvětluje, proč se z Jandy stal člověk, který jde proti proudu a nečeká na svolení. Když vás vlastní matka veřejně odmítne kvůli tomu, jak vypadáte, buď se ostříháte, nebo si zvyknete fungovat navzdory. On si zvykl.

Rány, které přišly později

Ironií Jandova příběhu je, že generační spor o vlasy, tehdy tak palčivý, se zpětně jeví jako malicherný ve srovnání s tím, co přišlo. V roce 1996 mu zemřela první manželka Jana. O pět let později, v roce 2001, přišel o syna Petra. To je ztráta, o které dodnes nerad mluví a kterou podle vlastních slov „nedokáže vytěsnit“.

Hudba se pro něj stala způsobem, jak podobné věci unést. Ne terapie v módním slova smyslu, spíš jediná struktura, která drží, když všechno ostatní padá. Olympic po každé osobní ráně pokračoval dál, koncertoval, nahrával. Janda se vždycky vrátil na pódium.

K tomu se přidává vleklý rodinný spor s bratrem Slávkem o vinohradský dům po otci, konflikt, který vztahy mezi sourozenci rozbil na desítky let. Veřejně existují dvě neslučitelné verze příběhu a žádný jednoznačný právní závěr, který by bylo možné ověřit. Janda v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl stručně: „K bratrovi mám nejdál.“

Zdroj fotografie: Nextfoto

Třetí život a oddělené ložnice

V roce 2005 se Janda oženil potřetí. Alice je o 39 let mladší, mají spolu dcery Anežku a Rozalii. Letos v červnu oslaví dvacet let od svatby. Janda jejich vztah popisuje jako bezproblémový, bez zásadní krize, s jedním praktickým detailem, který rád vypráví: spí v oddělených ložnicích, protože má divoké sny a ve spánku se pere s neviditelnými protivníky.

U nejmladších dcer se popisuje jako klidnější otec, než jakým byl poprvé. Sám přiznává, že u prvního syna „nevěděl, jestli se chovat jako táta, nebo rocker“. Dnes, po osmdesátce, si otcovství podle vlastních slov víc užívá. Nekřičí. Kamarádí.

Šedesát tři sezon a čestné občanství

Olympic v roce 2026 vstoupil do 63. koncertní sezony. Na oficiálním webu kapely jsou vypsány desítky termínů od jara do zimy: Znojmo, Svitavy, Jihlava, Most, pražské Forum Karlín. Janda není pamětník, který občas vystoupí na galavečeru. Je to člověk, který stále objíždí republiku s kytarou.

V prosinci 2025 mu Praha 2 schválila čestné občanství. Vinohrady, čtvrť, kde ho matka nechtěla mít vedle sebe na chodníku, ho teď oficiálně uznávají za svého. Kruh se uzavřel, i když ta scéna na Americké zůstává otevřená. Některé věci se odpouštějí, ale nezapomínají.