Takhle začínala Tereza Kostková: Dřela 17 hodin denně jako servírka, půlku měsíce pak byla na suché rýži

Dcera slavných herců si na startu kariéry lepila dva příjmy dohromady, a druhou půlku měsíce přežívala na vařené rýži a rozpustné kávě.

Zdroj fotografie: Nextfoto

V knize Řekla bych, která letos otevřela novou edici rozhovorů nakladatelství Albatros Media, popisuje Tereza Kostková období, o kterém se v jejím veřejném obrazu dosud příliš nemluvilo. Začátek samostatného života v Praze, garsonka, angažmá v Divadle pod Palmovkou, a k tomu práce servírky, bez které by nezaplatila nájem. Nešlo o romantickou studentskou brigádu na pár týdnů. Šlo o existenční nutnost, která trvala tak dlouho, dokud ji tělo nepřinutilo přestat.

Sedmnáct hodin mezi restaurací a jevištěm

Kostková sama shrnuje tehdejší režim jednou větou: „Sedmnáct hodin létat na place a pak ještě hrát v divadle.“ V restauraci pracovala v systému dlouhého a krátkého týdne, obsluhovala na zahrádce a kasírovala. Večer nebo po směně se přesouvala do Divadla pod Palmovkou, veřejné scény zřizované hlavním městem Prahou. Dva světy, které se potkávaly v jednom vyčerpaném těle.

Důležitý detail: na dýškách závisel podstatný kus jejího měsíčního rozpočtu. Nebyla to příjemná prémie navíc, byla to položka, se kterou počítala při plánování, jestli vyjde do dalšího výplatního dne.

Rýže, rozpustná káva a počítání do koruny

Po zaplacení nájmu, poplatků a mobilu zbývalo tak málo, že měsíc měl dvě poloviny s úplně jinou chutí. V té první si ještě mohla dovolit posedět s kamarádkou u kávy. V té druhé už vařila doma rýži a pila rozpustnou kávu. Přesnou částku tehdejšího příjmu nikdy nezveřejnila, ale obraz je výmluvný i bez čísla.

Rodiče jí přitom půjčili na vysněné křídlo. Otec Petr Kostka občas přišel do restaurace, dal si řízek a nechal stokorunové dýško. Část dluhu jí postupně odškrtával jako vánoční dárek. Pomoc tedy existovala, ale nevymazala nutnost odpracovat si přežití sama. Kostková zdůrazňuje, že půjčku poctivě splatila.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Tělo řeklo dost

Kombinaci dvou zaměstnání neukončilo rozhodnutí, ale zdraví. Kostková měla „rozhoupanou štítnou žlázu“, léčba už běžela, ale večer otékala a fyzická zátěž byla čím dál hůř snesitelná. Poruchy štítné žlázy obecně mohou způsobovat chronickou únavu a otoky; při souběhu dlouhého stání, běhání po place a následného hraní na jevišti je snadné si představit, jak rychle se tělo dostane na hranu. Když chtěla v restauraci skončit, nechtěli ji pustit. Odešla i přesto.

Zpětně to období hodnotí bez křivdy. Označuje ho za dobrou životní zkušenost. Ale právě v tom je síla příběhu: nejde o folklór o „poctivé škole života“, nýbrž o reálný obraz nejistého startu, kde se umělecká práce, fyzická dřina a zdravotní komplikace potkaly v jednom člověku.

Není v tom sama

Finanční nejistota na začátku herecké kariéry není v Česku výjimka. Jana Bernášková v rozhovoru pro Gecko popsala, že po přesunu do Prahy neměla domluvené vůbec nic a celý rok dělala různé brigády, než přišlo angažmá na Vinohradech. Erika Stárková ještě po průlomu v seriálu Most! říkala, že by se pouze herectvím neuživila.

Systémově to dává smysl. Herci ve veřejných divadlech spadají podle katalogu prací do 10. nebo 11. platové třídy. Aktuální tarify po dubnovém navýšení o devět procent vypadají takto:

Platová třída	Rozpětí tarifu (měsíčně)
10. třída	cca 29 500 – 42 500 Kč
11. třída	cca 31 700 – 45 800 Kč

Konkrétní částka závisí na praxi a kolektivní smlouvě; zákon u uměleckých profesí umožňuje zaměstnavateli určit tarif zvláštním způsobem v rámci rozpětí celé třídy. Ani tak ale nejde o částky, které by na startu kariéry v Praze znamenaly pohodlí.

Od garsonky ke knižní edici

Tehdy garsonka, počítání korun a závislost na dýškách. Dnes etablovaná herečka, moderátorka a tvář, jejíž životní příběh nese vlastní knižní řadu. Změna není jen finanční, je statusová. Ale právě proto stojí za to vědět, odkud ta cesta vedla: ne z měkkého polštáře, ale z vařené rýže a sedmnáctihodinových dnů.