Vladimír Ráž: Syn mu zemřel v několika měsících, manželství se rozpadlo. Pak dostal roli krále Miroslava a zamiloval se do Vránové

Král Miroslav z Pyšné princezny ztělesňoval ušlechtilost a jistotu. Skutečný život herce, který mu propůjčil tvář, vypadal úplně jinak.

Zdroj fotografie: Archiv Národního divadla / Creative Commons / CC BY-SA 4.0

Vladimír Ráž se narodil 1. července 1923 v Nejdku v Krušných horách. Než vstoupil na filmové plátno jako moudrý panovník, prošel ztrátou, která dokáže zlomit i silnější lidi: v raném kojeneckém věku mu zemřel syn. První manželství s Alexandrou Myškovou, těžce poznamenané touto tragédií, se začalo rozpadat. A právě do tohoto období vstoupila nabídka, která Rážovi přinesla nesmrtelnost i novou osobní krizi najednou.

Pohádka, která změnila všechno

Režisér Bořivoj Zeman obsadil Ráže do hlavní mužské role ve filmu Pyšná princezna natočeném roku 1952 podle Boženy Němcové. Po jeho boku stála jako princezna Krasomila dvaadvacetiletá Alena Vránová. Černobílá pohádka se dnes považuje za nejúspěšnější českou filmovou pohádku vůbec, jenže tehdy se na ni podle samotné Vránové „snesla strašná kritika“. Dobový ideologický metr měřil i pohádky.

Na place se ale odehrával ještě jiný příběh. Ráž a Vránová se do sebe zamilovali. Ne po natáčení, ne s odstupem let. Přímo během něj, před kamerou i za ní. Problém byl v tom, že Vránová byla v té době manželkou Pavla Kohouta, básníka a dramatika, který měl v první polovině padesátých let silnou stranickou pozici.

Láska pod dohledem režimu

Milostný trojúhelník herečky, herce a komunistického literáta by v jiné době zůstal záležitostí bulváru. Ve stalinistickém Československu se z něj stal politicko-morální případ. Nešlo jen o nevěru, šlo o nevěru manželky prominentního komunisty, a to se dalo vyložit jako morální i ideologické selhání.

Kohout reagoval po svém: napsal divadelní hru Dobrá píseň, v níž celý trojúhelník přepsal do dramatické formy. Hra se hrála po republice a každý v kulturních kruzích věděl, o kom je řeč. Vránová se podle ČT24 musela zpovídat před mládežnickou komisí. Kauza procházela vysokoškolskými schůzemi i divadelním provozem. Soukromý konflikt dostal jazyk „společenské odpovědnosti“ a oba aktéři za něj platili.

Běžný divák, který sledoval Pyšnou princeznu v kině, o zákulisním dramatu nejspíš nevěděl. Celý příběh se do širšího povědomí dostával postupně, přes rozhovory, rozhlasové vzpomínky a televizní dokumenty, z nichž nejznámější je portrét Příběhy slavných: Milovník života.

Cena ikonické role

Pyšná princezna udělala z Ráže hvězdu. Zároveň ho ale uvěznila v jednom jediném obrazu. Diváci v něm viděli krále Miroslava, noblesního, spravedlivého, bezchybného. Skutečný Ráž přitom procházel rozpadem prvního manželství, veřejným skandálem a tlakem aparátu.

Sám to později pojmenoval s překvapivou přesností. Podle herce Pavla Trávníčka, který se na Ráže odvolával v rozhovoru pro ČT24, Ráž varoval: kdo jednou úspěšně natočí prince, zůstane pro publikum princem navždy. Přitom jeho filmografie i hlasová práce byly mnohem širší: dabing, komentáře, desítky dalších rolí. Nic z toho ale nedokázalo přebít sílu jedné pohádky.

Třetí kapitola a tiché finále

Vztah s Vránovou se proměnil ve skutečný partnerský svazek, ale ani ten nebyl doživotní. Ráž se později oženil potřetí, s Olgou Hnátkovou. Z tohoto manželství se narodila dcera Veronika, která přišla na svět s vrozenou vadou, bez levé ruky. Přesto se vypracovala na rozhlasovou moderátorku, věnuje se sportu a vede aktivní život. Její příběh Česká televize zachytila v pořadu 13. komnata.

Třetí životní etapa Vladimíra Ráže je v dostupných zdrojích popsaná výrazně soukroměji než ta předchozí. Žádné komise, žádné veřejné kauzy. Jen práce, rodina a postupné stárnutí muže, kterého celý národ znal jako krále, ale jehož skutečný život připomínal spíš drama než pohádku.

Vladimír Ráž zemřel v roce 2000. Pyšná princezna se dodnes pravidelně vrací na obrazovky České televize, a s ní i tvář muže, který za jednu roli zaplatil víc, než kolik mu kdy přinesla.