Žádná fotka, žádné video, žádný Instagram. Adamczykovi ukryli syna před celým Českem a vysvětlili proč

Syn Kryštof se narodil v prosinci 2024. Za rok a půl jeho života neunikla na sociální sítě rodičů jediná pravidelná série snímků.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Marek Adamczyk a Eva Adamczyková patří k nejsledovanějším párům české popkultury, herec s obsazením v novém filmu Jana Svěráka, olympijská snowboardcrossařka se stříbrnou medailí z Livigna. Přesto jejich společný syn Kryštof na Instagramu prakticky neexistuje. Ne proto, že by o něm nemluvili. Mluví. Marek v rozhovorech popisuje chaos doma, nedostatek spánku i radost z prvních kroků. Eva po olympijském závodě sdílela jeden snímek se synem v náručí. Jenže mezi jednou kontrolovanou fotkou a průběžnou dětskou galerií je propast, kterou Adamczykovi drží otevřenou záměrně.

Žádný incident, jen konzistentní postoj

V otevřených zdrojích se nepodařilo dohledat žádný konkrétní moment, který by Adamczykovy k ochraně synova soukromí přivedl, žádná hejtová vlna, žádný bezpečnostní problém, žádný virální únik. Všechno nasvědčuje tomu, že jde o hodnotové nastavení, které drží od Kryštofova narození. V rozhovoru pro eXtra.cz z března 2026 Marek mluví o rodičovství otevřeně, o zmatkách, únavě, o tom, že si s Evou doma nic nevyčítají. Ale synovu tvář do toho vyprávění nepřikládá.

Eva postupuje stejně. Po stříbrné medaili v Livignu se na jejím profilu objevil povýsledkový snímek s Kryštofem, ale šlo o výjimku, ne o pravidlo. Z dítěte nedělají obsah. Slovy ano, obrazem ne.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Tři bójky v moři

Marek v rozhovorech opakovaně používá metaforu tří bójek, které musí zůstat nad hladinou: on, Eva a Kryštof. Každá bójka potřebuje pozornost, a když se jedna potápí, ostatní to cítí. Není to fráze o harmonii. Je to popis toho, jak náročné je skloubit dvě výrazné kariéry s péčí o batole.

Prakticky to vypadalo takhle: během olympijské sezony Eva trénovala a závodila, Marek podle vlastních slov přestal pracovat, aby mohl být se synem. V Livignu byl s Kryštofem přímo na místě, rodina měla k dispozici i chůvu. Eva po závodech řekla, že bez manželovy podpory by návrat ke sportu po porodu nebyl možný. Marek zase v rozhovoru pro Blesk z února 2025 přiznal, že si práci nastavoval s ohledem na rodinu ještě předtím, než syn přišel na svět.

Tohle není póza pro kameru. Je to logistika.

Proč to dává smysl víc, než se zdá

V českém celebritním prostoru je přístup Adamczykových spíš výjimka. Veronika Arichteva veřejně řeší synovu výplatu a výchovu k technologiím. Eva Perkausová otevřeně mluví o tom, že doma s dvěma syny není žádná idylka. Tereza Kostková komentuje synovu profesní cestu. Děti jsou v médiích běžnou součástí rodinného příběhu.

Jenže odborné zdroje dávají Adamczykovým za pravdu. UNICEF varuje před sharentingem, tedy budováním digitální stopy dítěte bez jeho souhlasu. Český Úřad pro ochranu osobních údajů upozorňuje, že zveřejnění na sociálních sítích nese vyšší riziko dalšího zpracování a profilování osobních údajů. Metodický text ministerstva školství připomíná, že děti požívají zvláštní ochrany a že jednou zveřejněný snímek prakticky nelze vzít zpět.

Rizika se u celebrit násobí dosahem:

• Digitální stopa – každý sdílený snímek vytváří datový záznam, který dítě samo neschválilo.
• Dohledatelnost – z pravidelných fotek lze rekonstruovat lokace, rutiny, návyky rodiny.
• Zneužití snímků – fotky dětí mohou být přepracovány nebo vytrženy z kontextu.
• Virální šíření – u účtů s velkým dosahem stačí jeden repost a kontrola je pryč.

Adamczykovi v tomto světle nepůsobí přehnaně. Spíš předběžně opatrně.

Co bude dál

Přímý veřejný závazek typu „syna nikdy neukážeme“ od Adamczykových nezazněl. Dosavadní praxe trvá zhruba rok a půl a nic nenasvědčuje tomu, že by se měla změnit. Pokud ano, logický zlom přijde ve chvíli, kdy Kryštof bude dost starý na to, aby sám rozuměl, co znamená být na internetu, a řekl ano, nebo ne.

Do té doby platí tichá dohoda: o synovi se mluví, ale neukazuje se. V době, kdy průměrné dítě má digitální stopu dřív než první zub, je to rozhodnutí, které si zaslouží spíš respekt než zvědavost.