Syn zůstal po porodu těžce postižený, partner odešel. Táňa Fischerová pak žila roky na hraně sil

Herečka, politička a celoživotní pečovatelka Táňa Fischerová nesla břemeno, o kterém veřejně mluvila jen zřídka, a vždy bez stěžování.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Osud se s herečkou Táňou Fischerovou moc nemazlil. VIP život připomíná, že když se jí narodil syn Kryštof, první měsíce vypadaly normálně. Kolem šestého měsíce si ale všimla, že se nevyvíjí jako ostatní děti. Přišla diagnóza dětské mozkové obrny a s ní začala etapa, kterou rozhlasový portrét později nazval „dobou temna“ a „totálním bezvědomím“. Otec dítěte s nimi zůstal přibližně do Kryštofových tří let. Pak odešel. Důvod Fischerová nikdy veřejně nepojmenovala. Zbyla ona, malý syn a rodiče, kteří pomáhali, jak mohli.

Péče, která neměla kam jít

Za normalizace prakticky neexistovaly služby pro rodiny s těžce postiženými dětmi. Žádná občanská sdružení, žádné stacionáře, žádná raná péče v dnešním smyslu. Fischerová syna držela doma do sedmi let a vozila ho do školky v pražských Malešicích, kde se podle jejích slov „tak trochu ilegálně“ cvičila Vojtova metoda. Až poté přešla na model, který byl spíš vynuceným kompromisem než svobodnou volbou: sedm měsíců v zařízení, pět měsíců doma.

Sama říkala, že problém nastává, když se v ústavech šetří a na ředitelská místa se dosazují „politicky vítaní kamarádi“. Děti i rodiče se pak neumějí bránit. Věděla, o čem mluví, desítky let sledovala systém zevnitř, jako matka, která neměla jinou možnost.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Středobod, ne břemeno

Kryštof pro ni nebyl jen pečovatelskou povinností. Označovala ho za „středobod svého bytí“. V rozhovorech opakovaně zmiňovala, že i v nejhorších chvílích vždy našla nějaké řešení. Opěrnými body byly víra, pevná denní rutina a pomoc nejbližších. Nikdy si veřejně nestěžovala; herec Jan Kačer po její smrti vzpomínal, že od ní nářek neslyšel ani jednou. Na podzim 2012 přišel zlom. V zařízení, kde Kryštof pobýval, došlo k závažnému pochybení, k záměně léků. Fischerové „přetekla trpělivost“ a syna vzala natrvalo domů. Našla mu stacionář nedaleko Prahy na tři dny v týdnu. Říkala, že od té doby jsou spolu a jsou šťastní.

Z osobní zkušenosti do politiky

Její pečovatelská zkušenost nebyla jen soukromá. Promítla se přímo do veřejné práce. Jako poslankyně chtěla vlastní prožitek přenášet do legislativy, spolupracovala na tehdy vznikajícím zákonu o sociálních službách. Později působila ve vedení Národní rady osob se zdravotním postižením, kde se účastnila jednání s premiérem i ministerstvem práce o příspěvku na péči a posuzování míry závislosti. Nebyla jen symbolickou tváří. Tlačila na konkrétní systémové změny, od financování pobytových služeb po práva neformálních pečujících.

V rozhovoru pro projekt Péče bez překážek z ledna 2019, necelý rok před smrtí, shrnula svůj postoj jednou větou: péče o těžce postiženého člověka je „na celý život“. Žádná fáze nekončí, mění se jen forma zátěže.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co se od té doby změnilo

Táňa Fischerová zemřela 25. prosince 2019 po onkologickém onemocnění. Bylo jí 72 let. Dnes mají rodiny v podobné situaci k dispozici víc, než ona kdykoli měla: ranou péči pro děti do sedmi let, osobní asistenci, odlehčovací služby, denní i týdenní stacionáře, chráněné bydlení. Přehled nabízí rozcestník MPSV pro neformální pečující. Služby existují. Otázka, kterou Fischerová kladla celý život, ale zůstává: jsou dostupné, kvalitní a důstojné? Její příběh nebyl o jednom dramatickém okamžiku. Byl o desítkách let, kdy se intenzita měnila, ale tlak nikdy nepolevil. A o ženě, která z toho tlaku neudělala výmluvu, ale program.