Lasica zkolaboval po děkovačce a během sekundy odešel. Vášáryová se přitom celý život bála, že zemře dřív než on

Poslední píseň, kterou Milan Lasica na jevišti zazpíval, se jmenovala „Ja som optimista“. Pak přišel potlesk a konec.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Štúdio L+S v Bratislavě byla domovská scéna, kterou Milan Lasica pomáhal vybudovat. VIP život připomíná, že 18. července 2021 byl na programu výroční koncert s orchestrem Bratislava Hot Serenaders. Lasica odzpíval poslední číslo, publikum vstalo k aplausu, herec se uklonil a zhroutil se. Záchranáři zasáhli okamžitě, resuscitace se nezdařila. Ředitel divadla Pavol Danišovič později popsal, že ke kolapsu došlo při poslední děkovačce. Lasica odešel na prknech, před svým publikem, po písni o optimismu. Jeho žena Magda Vášáryová se celý život ale připravovala na úplně jiný scénář.

Strach, který se nenaplnil

„Bála jsem se, že odejdu dřív než můj muž,“ řekla Vášáryová v únoru 2022 v pořadu Zrcadlo na Českém rozhlasu Dvojka. Vysvětlovala to pragmaticky, ne sentimentálně. Nemá prý takovou genetickou výbavu jako Lasica. A hlavně, věděla, jak moc je na ní závislý v praktickém chodu života. „Příšerně jsem ho rozmazlovala,“ přiznala. Vedla domácnost, organizovala rodinný provoz, řešila věci, které on řešit neuměl nebo nechtěl. Dcera Hana to později dokreslila ještě plastičtěji: otec si psal rozsáhlé plány, jak bude doma pomáhat, ale ráno se probudil a nepohnul se od stolu. Za celý život ho neviděla vyměnit žárovku.

Jednu věc Vášáryová opakuje ve všech rozhovorech po manželově smrti: nepoužívá slovo tragédie. Říká „královský odchod“. Říká „odešel za potlesku publika“. V rozhovoru pro Denník N z prosince 2021 šla ještě dál: „Zemřel šťastný, a to je úžasné.“ Není to póza. Je to výsledek úvahy, kterou musela provést v reálném čase, na místě. Lasica měl za sebou operaci srdce, věděla, že jeho čas se krátí. Když ho viděla na zemi, zvažovala i to, zda mu nepřát právě takovou „molièrovskou“ smrt, na jevišti, v plné síle, místo návratu do života s těžkým postižením, bez řeči, bez možnosti hrát. Molière zemřel krátce po představení své poslední hry. Lasica po poslední děkovačce.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Čtyřicet let vedle sebe, ne na sobě

Jejich manželství nebylo klasické a oba to věděli. Osm let strávila Vášáryová jako velvyslankyně ve Vídni a ve Varšavě, zatímco Lasica zůstával v Bratislavě u svého divadla. Dcery s ní zpočátku žily na ambasádě, on dojížděl. Jednou ji doprovodil na oficiální akci, kde ho představili jako „Herr Vášáryová“. Poté ji přestal doprovázet. Říkal jí, že odešla ze sféry, kde by si mohli rozumět. Přesto vydrželi. Nebyla to symbióza, ale partnerství dvou silných osobností, z nichž každá měla vlastní profesní svět.

Vášáryová, herečka, která se stala diplomatkou. Lasica, komik, který se stal národním svědomím. Potkávali se doma, v noci, u rozhovorů. To byl jejich skutečný společný prostor. Před Lasicou byla Vášáryová krátce vdaná za herce Dušana Jamricha. O tom manželství mluví zřídka, veřejná paměť se soustředí na čtyři dekády s Lasicou. Pár prošel i jednou z nejbolestnějších osobních ztrát, smrtí předčasně narozeného syna. Ani o tom Vášáryová nemluví často, a když, tak střízlivě.

Žena, kterou Češi stále čtou jako herečku

Pro české publikum zůstává Vášáryová především Markáta Lazarová nebo žena správce pivovaru z Postřižin. Když jí Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech v červenci věnoval samostatný KVIFF Talk, přišla s dcerou Hanou a rovnou řekla: „K herectví mě už nikdy nic nepřesvědčí.“ Poslední film natočila v roce 1990. Třicet šest let mimo kameru, a přesto ji český divák identifikuje přes filmové role, ne přes ambasády. Po Lasicově smrti žije aktivním veřejným životem. Komentuje, přednáší, učí. Dcera Hana zpracovává otcův odkaz, napsala o něm knihu, připravuje dokument a sama přiznává, že je to emočně vyčerpávající práce.