Rozdával radost milionům Čechů, sám přišel o ženu i malou dceru. Karel Svoboda svůj boj nakonec prohrál

Autor hitů, které zná každý Čech, nesl po většinu posledních let života tíhu ztrát, o kterých veřejnost téměř nevěděla.

Zdroj fotografie: Česká televize

Když na Štědrý den televize pustí Tři oříšky pro Popelku, málokdo si uvědomí, že muž, který k nim napsal hudbu, strávil poslední dekádu života v soukromém pekle. Karel Svoboda složil melodie ke Včelce Máje, Lady Carneval, Noci na Karlštejně i muzikálu Dracula. Vytvořil zvukovou kulisu české populární kultury druhé poloviny dvacátého století. Jenže za tím vším stál člověk, který postupně přišel o manželku, o malou dceru, a nakonec i o sílu žít dál. 28. ledna 2007 zemřel v Jevanech. Bylo mu šedesát. Policie případ uzavřela jako sebevraždu.

Melodie, které přežily svého autora

Svobodův tvůrčí záběr byl mimořádný i na české poměry. Pro Karla Gotta napsal desítky písní, které se staly standardem, od Lady Carneval přes Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš až po Stín katedrál, který OSA v roce 2024 zařadila do svého Zlatého fondu jako trvale živý hit. Hudba k Včelce Máje z něj udělala jednoho z mála českých skladatelů s reálným komerčním průnikem na německý trh. A Tři oříšky pro Popelku? Česká televize je dodnes drží v iVysílání v restaurované HD verzi, Národní filmový archiv je vrátil do kinodistribuce.

Pak přišel Dracula. Muzikál měl premiéru v roce 1995 v Hudebním divadle Karlín a během tří let ho vidělo 1,2 milionu diváků, dosud nepřekonaný český muzikálový rekord. Následovala uvedení v Soulu, Polsku, Německu, Rusku, Belgii i Lichtenštejnsku. Na globální měřítko angloamerické muzikálové produkce to nebyl mainstream, ale na původní český titul šlo o něco bezprecedentního. V únoru 2026 Dracula zamíří poprvé do pražské O2 areny v rámci třicátého výročí.

Svoboda zkrátka vytvořil dílo, které funguje bez něj. A právě to je na jeho příběhu tak zneklidňující.

Ztráty, které se hromadily za zavřenými dveřmi

První velký zlom přišel v létě 1993. 14. srpna zemřela na rakovinu jeho první manželka Hana, rozená Bohatová, které říkal Šiška. Svobodovi bylo čtyřicet šest. Podle biografických zdrojů to byla rána, po které se dlouho vzpamatovával.

Nové partnerství s Vendulou přineslo naději. V lednu 1996 se narodila dcera Klárka. Jenže ve dvou a půl letech jí lékaři diagnostikovali těžkou formu leukémie. Následovaly měsíce léčby, relaps, transplantace kostní dřeně. V srpnu 2000 Klárka zemřela. Bylo jí čtyři a půl roku.

Vendula Pizingerová později v rozhovoru pro Český rozhlas řekla, že právě smrt jejich dcery vedla ke vzniku Nadačního fondu Kapka naděje, zaměřeného na dětskou onkologii a hematologii. Ze soukromé tragédie se stala veřejná instituce. Svoboda sám ale žádnou veřejnou instituci z bolesti nevybudoval. Podle dostupných svědectví se ponořil do práce. Skládal. Pracovní únik jako způsob, jak přežít den po dni.

Zdroj fotografie: Nextfoto

V otevřeně dostupných zdrojích se nepodařilo najít rozhovor, ve kterém by Svoboda před svou smrtí sám explicitně mluvil o depresi. Psychické potíže popisovalo až jeho okolí a pozdější svědectví. Veřejnost znala hitmakera, autora bezpečných rodinných melodií. Vnitřní stav za tím obrazem dlouho nikdo nepřipouštěl, možná ani on sám.

Leden 2007 a mediální exploze

Zpráva o jeho smrti přišla 28. ledna 2007. Redakce VIPŽivot připomíná, že ji Česká televize zařadila mezi hlavní události Událostí následujícího dne, iROZHLAS mluvil o ztrátě jednoho z největších autorů české populární hudby. Pohřeb se stal velkou veřejnou událostí vysílanou živě.

A pak se stalo něco, co s pietou nemělo nic společného. Část médií se vrhla na okolnosti smrti, na rodinu, na spekulace. Etická komise Syndikátu novinářů v květnu 2007 konstatovala, že většina médií při pokrytí případu selhala a porušovala soukromí rodiny. Identifikace rodinných příslušníků bez souhlasu, domněnky vydávané za fakta, zneužívání tragédie pro čtenost.

Paradoxně to deformovalo i dlouhodobou paměť. Místo aby se veřejná debata soustředila na to, jak se za obdivovaným dílem hromadily soukromé tragédie (smrt manželky, smrt dítěte, léta psychického zatížení), zvrhla se do bulvární senzace. Svobodův životní příběh si tím zasloužil víc odstupu a méně spekulací, než se mu tehdy dostalo.

Odkaz, který nezmlkl

Téměř dvacet let po Svobodově smrti jeho hudba nejen žije, ale expanduje. Dracula v Karlíně stále hraje, výroční edice soundtracku vyšla v říjnu 2025 na streamovacích platformách, halové turné míří do O2 areny. Tři oříšky pro Popelku zůstávají nejstabilnějším vánočním televizním rituálem v Česku. Autorská práva spravuje kolektivně OSA, nakladatelský katalog drží společnost ProVox Music Publishing.

Stín katedrál, píseň původně napsaná pro Gotta, se dočkala nových nahrávek dalšími interprety a institucionálního uznání ve Zlatém fondu OSA. Je to zvláštní forma nesmrtelnosti: melodie, kterou složil muž procházející nejtěžším obdobím života, dál rezonuje s lidmi, kteří o jeho bolesti nemají tušení.

Karel Svoboda nechal po sobě dílo, které Česko provází od dětství po dospělost, od Štědrého dne po muzikálový večer. Cenu, kterou za tu schopnost „rozdávat radost“ zaplatil, znal jen on sám. A ta byla zjevně vyšší, než kdokoli z nás dokáže zvenku odhadnout.