Ze zdravotní sestry hvězda seriálů, z Pražačky venkovanka. Lucie Polišenská žije se zvířaty na statku

Herečka ze Slunečné a Zoo bydlí v opraveném chlívku na statku, pěstuje zeleninu a chová kachny. Kariéru přitom nezahodila, jen ji přeskládala.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Seriálová hvězda Lucie Polišenská nebydlí tak úplně tradičně. VIP život zaznamenal, že když loni v létě popisovala svůj domov pro Český rozhlas, znělo to jako scénář venkovské komedie: „Mám panství a bydlím v chlívku.“ Jenže to nebyla hláška z natáčení. Herečka, kterou miliony diváků znají jako Elišku ze Zoo nebo Týnu ze Slunečné, skutečně žije na statku, který s manželem postupně opravují. Místo pražského bytu si vybrala hlínu pod nehty, dvě kachny indické běžkyně a zlatého retrívra Bublinku. A místo konce kariéry její novou verzi.

Od zdravotnické školy přes DAMU k televizní obrazovce

Polišenská nevyrostla v herecké rodině a původně mířila úplně jinam. Vystudovala zdravotnickou školu v Šumperku a uvažovala o porodní asistenci. Paralelně ale zpívala v šumperském sboru Motýly a postupně zjišťovala, že ji víc než nemocniční chodby táhne jeviště. Rozhodnutí padlo ve prospěch DAMU, kde studovala v letech 2005-2009.

Po škole přišly menší divadelní role, pak první televizní příležitosti. Skutečný průlom znamenaly seriály na Primě: Ohnivý kuře, Krejzovi, Slunečná a nakonec Zoo, kde ztvárnila oblíbenou Elišku. Současně od roku 2015 působila v činohře Národního divadla. Devět let v kmenové sestavě jedné z nejprestižnějších českých scén, to není životopis člověka, který by herectví bral jako přestupní stanici.

Proč vyměnila Prahu za statek

Motivace nebyla ani vyhoření, ani romantická představa o venkově. Polišenská to v rozhovorech popisuje pragmaticky: vyrostla na vesnici, a když s manželem řešili bydlení, spočítali si, že celý život splácet drahý pražský byt nedává smysl. Raději investovali do statku, který mohou postupně opravovat vlastníma rukama.

Zdroj fotografie: Nextfoto

K tomu se přidala únava z režimu, který vyžadovalo pevné angažmá v kombinaci s natáčením seriálů. Pravidelné dojíždění z venkova do Prahy začalo diktovat, kolik práce může přijmout. V roce 2024 proto odešla z kmenového souboru Národního divadla. Ne z divadla jako takového, zůstala tam jako host a dál hraje vybrané inscenace. Zároveň v únoru 2024 skončila její postava Elišky v Zoo a uvolnil se prostor pro jiný rytmus. „Potřebuju chvíli pro sebe,“ řekla tehdy. Ne jako frázi, ale jako pracovní rozhodnutí.

Chlívek, kachny a hrabání v hlíně

Kdo by čekal venkovskou idylu s bílým plotem, ten by na statku Polišenských zažil překvapení. Rekonstrukce probíhá postupně, pár aktuálně bydlí v opraveném chlívku, doslova. Manžel, který čtrnáct let pracoval v divadle a už tam nepůsobí, se podílí na stavebních pracích a mimo jiné vybudoval zázemí pro kachny.

Každodennost vypadá takto:

• Zahrada a pěstování – zelenina, bylinky, úroda na zavařování.
• Zvířata – dvě kachny indické běžkyně a zlatý retrívr Bublinka.
• Rekonstrukce – průběžné opravy statku, kde je pořád co dělat.
• Fyzická práce – hrabání v hlíně, údržba, sezónní práce na pozemku.

Sama to označuje za „pěkný protipól“ k herectví. Není to dekorace pro Instagram, ale reálný provoz, který vyžaduje čas a energii. Právě proto si musela ubrat z fixních profesních závazků.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lucie Polišenská (@luciepolisenska)

Kariéra nekončí, mění tvar

Polišenská samozřejmě nezahodila kariéru kvůli kachnám, od podzimu 2024 hraje Jarku v seriálu Polabí na Primě. V Národním divadle hostuje. A od jara 2026 přidala další rozměr, moderuje talkshow Kecky na Dvojce na Českém rozhlasu, kde jí kolegové přezdívku „Kecka“ dali už dávno. Její profesní trajektorie tak připomíná spíš přeřazení na jiný převod než zastavení. Méně fixních závazků, víc výběrovosti, jiná logistika. Filmografie mezitím narostla o tituly jako Hádkovi, Deníček moderního fotra nebo Zakleté pírko. Na databázi FDb má desítky položek a seznam se dál prodlužuje.

Co z toho plyne

Příběh Polišenské není o útěku ze showbyznysu. Je o tom, že sláva nemusí automaticky znamenat pražský byt, natáčecí maraton a život podřízený diáři. Ona si vybrala statek, chlívek a kachny, a zároveň si nechala jeviště, kameru i mikrofon. Žádný z těch kroků nebyl definitivním přestřižením předchozí identity. Spíš dalším přeřazením v životě, který začal na zdravotnické škole v Šumperku. Na statku je pořád co opravovat. A v divadle pořád co hrát.