Babku Kropáčkovou z Kameňáku objevil Troška v metru. Vejvodová nikdy nechtěla být herečkou, první roli dostala v 76 letech

Učitelka Anna Vejvodová se k filmu dostala náhodou, v sedmdesáti sedmi letech, díky prosbě o autogram v pražském metru.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Nova

Příběh jedné z nejznámějších figurek české lidové komedie začal banálně: starší dáma v metru poznala režiséra a chtěla podpis. Skončil tím, že se z celoživotní pedagožky bez hereckých ambicí stala babka Kropáčková, postava, kterou si z Kameňáků pamatují miliony diváků. Národní filmový archiv ji dodnes vede jako „neherečku, pedagožku“. Herectví nebylo její profesní dráhou, a přesto se v pozdním věku stala jednou z nejvýraznějších komických seniorek českého filmu.

Autogram, tužka z kabelky a životopis za minutu

Nejkonkrétnější verzi setkání popsal sám Zdeněk Troška. V pražském metru ho oslovila starší paní s prosbou o autogram. Než vytáhla z kabelky papír a tužku, stačila mu říct, že naposledy si nechala podepsat Rafaela Kubelíka „v šestačtyřicátém“. Během hledání psacích potřeb mu odvyprávěla kus svého životopisu, a Troška se rozhodl vzít si na ni kontakt. Žádné castingové kolo, žádná zkouška. Podle režisérovy vzpomínky ji pak nechal přivézt rovnou na natáčení do Týna nad Vltavou.

Všechny dohledatelné verze příběhu se shodují na náhodě. Žádný zdroj nenaznačuje předchozí známost, doporučení ani domluvené setkání. Troška prostě potkal typ, který hledal, a jednal okamžitě.

Kolik jí vlastně bylo?

Často se opakuje, že Vejvodová dostala první roli v 78 letech. Přesná čísla ale říkají něco trochu jiného. Anna Vejvodová se narodila 19. prosince 1925. Kameňák měl podle databáze NFA premiéru 23. ledna 2003 a jako rok výroby je uveden 2002. Při natáčení jí tedy bylo nejspíš 76, při premiéře 77 let a měsíc.

Navíc Kameňák nebyl doslova její úplně první výskyt před kamerou. Osobní karta v databázi NFA eviduje i starší kredit ve filmu Bylo nás deset z roku 1963. Kameňák lze přesněji označit za první velkou a široce známou roli, a bezpochyby za zlomový moment jejího pozdního života.

Z epizodní babky do hlavní role

V prvním Kameňáku je Vejvodová vedena prostě jako „babka“, drobná epizodní figurka. Troška ale viděl víc. Ve dvojce už nese jméno Kropáčková a stává se jedním z dějových motorů: ukrývá modrý pramen mládí a celá linka kolem „obětí“ mladých mužů stojí na ní. Ve třetím díle zůstala, a nakonec se objevila i v Babovřeskách jako stoletá Trůda, její poslední filmová role.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Troška u neherců hledal konkrétní věci: absenci trémy, schopnost improvizace a hlavně to, aby „byli svoji“. Vejvodová tohle splňovala přirozeně. Režisér jí vše předvedl a vedl ji krok po kroku, stejně jako další naturščiky ve svých filmech. Výsledek? Z epizodního koloritního typu udělal jednu z nejvýraznějších postav celé kameňákovské série.

Zajímavý detail: v Kameňáku 2 Kropáčkovou v postsynchronu namluvila herečka Eva Jiroušková. Důvod nebyl veřejně vysvětlen.

Miliony diváků a elegantní dáma v pečovatelském domě

Troškovy komedie bývají kritiky přehlíženy, ale čísla, o které jsme se v Redakci VIPŽivot zajímali, mluví jasně. Babovřesky se v roce 2013 staly podle údajů UFD nejnavštěvovanějším filmem roku s 652 458 diváky v kinech. Televizní reprízy Kameňáků zasáhly ještě masivněji; na Nový rok 2005 vidělo Kameňák 2 přes 3,6 milionu lidí, první díl rok předtím údajně 3,75 milionu. Babka Kropáčková patřila k postavám, které si z těchto čísel odnášely největší kus diváckého zapamatování.

Syn Oldřich Vejvoda vzpomínal, že jeho maminka byla „vždy šik“, ráda se pěkně oblékala, s manželem chodila tancovat a milovala krásné róby. Závěr života strávila v pečovatelském domě na Praze 6, dlouhodobě nemocná a upoutaná na lůžko. Přesto podle vzpomínkového textu na oficiálním webu Zdeňka Trošky stále věřila, že se před kameru vrátí.

Anna Vejvodová zemřela v listopadu 2014. Bylo jí 88 let a za sebou měla filmovou kariéru, o které nikdy nesnila, a která začala tím, že v kabelce našla tužku dřív, než režisér stačil odmítnout.