Večer smíchal léky s alkoholem a ráno už se neprobudil. Petr Muk měl pouze 45 let, bipolární porucha mu vzala všechno

Petr Muk zemřel 25. května 2010 po noci, kdy se v jeho těle potkaly léky na bipolární poruchu s alkoholem. Bylo mu pětačtyřicet.

Zdroj fotografie: Petr Šmerkl / Creative Commons / CC BY-SA 3.0.

Tragédie té noci ale nezačala tou nocí. Začala roky předtím, v ranních úzkostech, ve vypnutém telefonu, v dnech, kdy zpěvák s jedním z nejkrásnějších hlasů české pop music „vůbec nefungoval“, jak sám říkal. Navenek profesionál, uvnitř člověk, kterého vlastní mysl střídavě hnala do přetlaku a stahovala ke dnu. Bipolární afektivní porucha mu nebrala jen náladu. Brala mu spánek, vztahy, klid a nakonec i život.

Poslední noc: co víme a co ne

Dobové mediální rekonstrukce se shodují na základním rámci. Muk měl ten večer koncert, po něm slavil s přáteli hokejový titul české reprezentace. Podle retrospektivního textu Blesku pokračoval v pití i po návratu domů; sekundární zdroje uvádějí hladinu přes dvě promile alkoholu v krvi. Bezprostřední příčinou smrti bylo podle tehdejších mediálních shrnutí udušení zvratky ve spánku, důsledek intoxikace alkoholem a léky.

Přesný seznam léků ani jejich dávky z poslední noci ale nikdy veřejně zveřejněny nebyly. Policie případ rámovala jako nešťastnou událost, blízcí úmysl odmítali. Detailní pitevní zpráva veřejně dostupná není. Víme tedy dost na to, abychom rozuměli mechanismu smrti, ale ne dost na to, abychom rekonstruovali minutu po minutě.

Nemoc, která se schovávala za profesionalitu

Muk svou diagnózu neskrýval, alespoň ne v posledních letech. V rozhovoru pro Blesk krátce před smrtí popsal dvě krajní polohy své existence. V depresi se budil ve strachu, nebral telefony, nedokázal vykonávat běžné denní činnosti. Výčitky ho paralyzovaly. V manické fázi naopak pracoval s přetlakem energie, byl tvrdý na okolí, cítil neúměrnou kreativitu a potřebu kontroly.

Léčil se. Užíval lithium a Lamictal jako stabilizátory nálady, byl v kontaktu se svým psychiatrem, doktorem Doubkem, a v rozhovoru pro Český rozhlas sám říkal, že léky bude brát doživotně a že se medikace průběžně upravuje. Měl za sebou hospitalizace. Nebyl to člověk, který by pomoc odmítal.

A přesto navenek to většina lidí neviděla. Michal Šetka ho ještě v roce 2025 popsal jako „obrovského profesionála“. Karel Deniš vzpomíná na spojení nostalgického smutku a energie, které dalo vzniknout tomu, co bylo na Mukově hudbě jedinečné. Kolegové viděli preciznost a mimořádný hlas. Ranní děs a nespavost zůstávaly za zavřenými dveřmi.

Rozpor, který nemoc živil

Bára Basiková, která Muka důvěrně znala, po letech řekla, že ani šťastné manželství a dcera Noemi jeho mysl plně „neukotvily“. Popsala přecitlivělého, rozervaného člověka, který hledal jistotu hlavně ve vztazích, ale nemoc mu tu jistotu opakovaně podrývala.

Právě tady je jádro příběhu, které přesahuje jednu noc. Bipolární porucha nefunguje jako zlomový okamžik. Funguje jako pomalá eroze. Člověk zvenku vypadá stabilně, ale uvnitř se mu rozpadá schopnost spát, důvěřovat vlastním náladám, udržet vztahy v rovnováze. Muk sám popisoval, jak v depresi přestával fungovat sociálně a jak v mánii zase tlačil na okolí způsobem, který vztahy poškozoval z opačné strany.

Odborné zdroje, včetně Mayo Clinic, potvrzují, že alkohol a bipolární porucha se vzájemně zhoršují. Alkohol prodlužuje epizody, zhoršuje kognici, zvyšuje riziko sebevraždy a narušuje účinnost medikace. Nejde o „ulevení si“. Jde o spirálu, ve které se nemoc stává méně zvladatelnou s každým dalším pitím.

Odkaz, který přežil patnáct let

V červnu 2010 se s Mukem přišly rozloučit stovky lidí do pražského Divadla Broadway. Kondolenční knihy, projevy Basikové a Petra Koláře, tiché davy. Česká hudební scéna přišla o hlas, který definoval zvuk devadesátek, od Oceánu přes Shalom až po sólovou kariéru.

Patnáct let poté je jeho odkaz stále živý. V únoru 2025 proběhl v Lucerna Music Baru vyprodaný vzpomínkový koncert k nedožitým šedesátinám, s kolegy z Oceánu, Shalomu i p.m. bandu. Jako speciální host vystoupila dcera Noemi Muková. Karel Deniš připravil jubilejní kompilaci a knihu o Mukově tvorbě. V pražské Grébovce stojí Lavička Petra Muka. Nejde jen o výroční sentiment, jde o kurátorskou práci kolem katalogu písní, které fungují i po dekádách, protože v sobě nesou autentický střet krásy a bolesti.

Kde hledat pomoc

Mukův příběh připomíná, že bipolární porucha je léčitelná nemoc, ale že léčba vyžaduje důslednost, odbornou péči a absolutní vyloučení alkoholu z rovnice. Varovné signály v okolí mohou vypadat nenápadně: prudké výkyvy spánku, nezvyklá energie střídaná stažením, ignorování telefonu, pití při medikaci.

Pokud vy nebo někdo ve vašem okolí prochází podobnými potížemi:

• Linka první psychické pomoci: 116 123 (nonstop)
• Krizové centrum RIAPS: nonstop krizová intervence, Praha 3
• Centrum krizové intervence PN Bohnice: nonstop, bez objednání
• Ambulance pro bipolární poruchu NUDZ: specializovaná dlouhodobá péče
• Linka bezpečí: 116 111 (pro děti a dospívající)

Pomoc je na místě už při prvním zhoršení. Není nutné čekat na kolaps.

Petr Muk nezemřel proto, že se neléčil. Léčil se. Zemřel proto, že jedna noc, jeden špatný součet alkoholu a léků a jedno usnutí v nesprávné poloze stačí, zvlášť když za nimi stojí roky nemoci, která nikdy úplně nespí.