Ráno krmí koně, večer hraje divadlo. Kraus popsal život čerstvého otce na venkově. Nic krásnějšího neznám, prozradil

Herec Ondřej Kraus pendluje mezi stájí s osmapadesáti koňmi u Orlické přehrady a jevištěm Divadla na Vinohradech. A od letošního února k tomu přibyl syn Oliver.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se Ondřej Kraus ráno probudí na rodinném statku u vesnice Milešov, čeká ho budíček v šest. Ne kvůli natáčení, ne kvůli zkoušce, ale kvůli koním, kteří nesnášejí posunutý alarm. Pak celý den venku, oběd ve dvanáct, volno až po západu slunce. A pokud má večer představení v Praze, nasedne do auta a jede hrát. Tenhle dvojí režim není póza pro rozhovor. Je to provoz, který na statku Dick Lípí běží roky a do kterého letos přibyl třetí rozměr: šestiměsíční Oliver.

Statek, který nese jméno po koni

Dick Lípí, název, který zní jako anglická venkovská usedlost, má ve skutečnosti prostý původ. Dick byl první a nejstarší kůň stáje, dožil se úctyhodných třiceti let a stáj po něm převzala jméno. Dnes tu rodina Krausových chová a cvičí asi osmapadesát koní. Nejde o hobby farmu se dvěma poníky v ohradě, ale o plnohodnotný jezdecký provoz s jízdárnou, vyjížďkami do okolí Orlické přehrady, ustájením i ubytováním pro návštěvníky.

Rodinná historie místa je přitom skoro filmová. Statek původně patřil Krausovým, pak ho koupila rodina Bosákových, tedy rodina Ondřejovy matky. Jeho otec se tak podle Krausových vlastních slov „přiženil zpátky do svého rodného statku“. Koně na místo přivedla právě matka a dnes se o ně stará celá rodina napříč generacemi.

Koně versus jeviště: logistika, ne romantika

Ondřej Kraus je v souboru Divadla na Vinohradech veden hned v sedmi titulech: Ondina, Velký Gatsby, Past na myši, Balada pro banditu, Za dveřmi, Revizor a Romeo a Julie. Připravuje se i Dívka na oltáři. Večerní program v Praze a ranní krmení u Orlíku od sebe dělí desítky kilometrů a dvě naprosto odlišné reality.

Sám to popisuje jednoduše: když je doma, tráví většinu času venku u koní. Když je v divadle, hraje. Na televizi mu prý večer po dni na statku „moc sil nezbývá“. Klíčové ale je, že statek nestojí a nepadá s ním. Funguje celá rodina, bratr Martin, rodiče, vícegenerační zázemí, bez kterého by jeden člověk nemohl střídat stáj a jeviště.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Šárka Krausová (@sarkakrausovaofficial)

Mimochodem, právě bratr Martin Ondřejovi otevřel cestu k herectví; Ondřej původně mířil spíš k režii a na FAMU. V sedle se ale jejich cesty rozdělily výrazněji. Ondřej o sobě říká, že je na koni každou volnou minutu. Martin dřív jezdil, ale „úplně ho to nechytilo“ a tíhne spíš ke spalovacím motorům.

Otec, který počítá s diářem

Oliver se narodil na přelomu ledna a února 2026; v polovině února Kraus v rozhovoru pro Prima Ženy prozradil, že je čtrnáct dní otcem. Mluvil o „obrovské a krásné změně“, o tom, že nikdy nebyl „takhle strašně hrdý“, a že si to se Šárkou „hrozně užívají“.

Šárka Krausová je jeho kolegyně z vinohradského souboru. Sama o sobě říká, že je „holka z Prahy“, která se manuální práci na statku musela učit a občas něco pokazí. Zároveň ale opakovaně zdůrazňuje, že život na venkově miluje natolik, že při střídání Prahy a statku „nepotřebuje dovolenou“. Péči o Olivera si manželé organizují přes sdílené diáře: vědí, kdo kdy hraje nebo točí, a podle toho se střídají. Žádná improvizace, ale systém.

Léto s Ležáky a plány dopředu

Kromě divadla Kraus letos v létě natáčí celovečerní film Ležáky režiséra Miloše Pilaře. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, na oficiálním webu filmu je uveden v hereckém obsazení, konkrétní role ale zatím zveřejněna nebyla. Natáčení probíhá mimo jiné v autentických prostorách bývalého vězení v Chrudimi a tvůrci slibují komorní lidský příběh bez efektního násilí. Premiéra je plánovaná na 24. 6. 2027, přímo v Ležákách.

Pro Krause to znamená další vrstvu v už tak nabitém rozvrhu: ráno statek, přes den lokace, večer případně jeviště. A mezi tím půlroční syn, který o diářích zatím neví.

Ondřej Kraus nebuduje venkovskou idylu pro Instagram. Buduje provoz, který drží pohromadě díky rodině, disciplíně a přesně rozepsaným diářům. Že ho to přitom baví víc než cokoli jiného, to z něj při každém rozhovoru přímo čiší.