Životní role ji proslavila, rakovina jí vzala vše. Kozderková věděla, že umírá, přesto bavila lidi až do úplného konce

Herečka a zpěvačka Laďka Kozderková odehrála 122 repríz ikonického muzikálu Hello, Dolly! v Hudebním divadle Karlín. Zemřela ve 37 letech, šest měsíců po poslední.

Zdroj fotografie: Česká televize

K legendám českého divadla i filmu patří bezpochyby herečka a zpěvačka Laďka Kozderková. VIP život připomíná, že 2. října 1986 stála naposledy před publikem. Hrála ve Zvonokosech a kolega Ladislav Županič později vzpomínal, že v ten večer ji na jevišti „dostihlo vědomí“, že konec je blízko. Přesto dozpívala. Přesto rozesmála sál. O šest týdnů později, 17. listopadu 1986, zemřela v nemocnici. Bylo jí sedmatřicet a český muzikál přišel o hvězdu, pro kterou domácí kultura nikdy nestihla vytvořit odpovídající paměť.

Dolly, která zastínila i Broadway

Když se v roce 1982 v Hudebním divadle Karlín poprvé roztáhla opona nad muzikálem Hello, Dolly!, málokdo čekal, že brněnská rodačka s nakažlivým úsměvem převálcuje všechna očekávání. Kozderková dostala titulní roli Dolly Leviové v alternaci s Carmen Mayerovou a během čtyř let odehrála desítky repríz, celkem obě herečky dovedly inscenaci ke 122 uvedením, poslední 18. února 1986.

Muzikolog Ivo Osolsobě, který viděl inscenace ve Stuttgartu i na Broadwayi, prohlásil pražskou Dolly za jednu z nejlepších, jaké kdy zažil, a Kozderkovou za nejlepší Dolly vůbec. Podle pozdějších vzpomínek, které shromáždil badatel Jan Herget, navštívila karlínské představení i Barbra Streisandová, která v té době natáčela v Praze film Yentl. Údajně prohlásila, že Kozderková „je jako ona“. Pro Kozderkovou to mělo zvláštní symboliku, protože Streisandová byla jejím dlouholetým vzorem.

Nemoc, o které věděl málokdo

První vlna rakoviny přišla v roce 1984, uprostřed profesního vrcholu. Kozderková podstoupila ozařování, vrátila se na jeviště a pokračovala, jako by se nic nestalo. Český rozhlas později uvedl, že o závažnosti diagnózy věděl jen málokdo. Širší okolí neznalo plný rozsah, nejbližší spoluhráči ho nejspíš tušili. Návrat nemoci v roce 1986 byl tvrdší. Kozderková přesto odmítla zastavit. Ještě v září začala zkoušet nový muzikál Cikáni jdou do nebe, souběžně dabovala a s bolestmi se vracela do nemocnice.

Dcera Lada Kubernátová v rozhlasovém dokumentu popsala dny, kdy bylo doma „neskutečně veselo“, ale i chvíle, kdy byla matka smutná, unavená a vystresovaná. Dva obrazy téže ženy, jeden pro svět, druhý za zavřenými dveřmi. Kolegyně Hana Talpová vzpomínala na konkrétní moment ze zkoušky: když atmosféra zhoustla a soubor tuhne, Kozderková improvizovaně předvedla „Labutí jezero“, aby všechny rozesmála a nakopla. Nebyl to jednorázový hrdinský výstup. Byl to její způsob práce, parťačka, která nezkazila žádnou zábavu, i když sama bojovala s něčím, co se nedalo vyhrát.

Poslední píseň a odchod „do čistého“

Ten říjnový večer ve Zvonokosech byl rozloučením, i když to publikum nevědělo. Županič popsal, jak Kozderková zazpívala poslední píseň s intenzitou, která přesahovala běžný jevištní výkon. Pak odešla ze scény. Navždy. V posledních týdnech života odešla z nemocnice na revers, aby uklidila rodinný hrob na Vinohradském hřbitově. „Chci jít do čistého,“ řekla podle pozdějších svědectví. Sekundární zdroje uvádějí, že ještě pár hodin před smrtí zpívala v nemocničním pokoji. 17. listopadu 1986 zemřela. Zanechala dvě dcery, Ladu a Vlastimilu, a díru v českém muzikálu, kterou nikdo nedokázal zaplnit.

Zdroj fotografie: Česká televize

Hvězda bez archivu

Tady je paradox, který bolí víc než samotná tragédie. Po jedné z největších českých muzikálových hvězd zůstalo minimum plnohodnotných záznamů. Z celých 122 repríz Hello, Dolly! se dochoval jediný obrazový fragment, záznam titulní písně z 1. února 1986, který zveřejnil Český rozhlas Brno až v roce 2019. Střihový televizní pořad Já už vím… vznikl tři roky po její smrti, v roce 1989, a dnes není online dostupný kvůli právům. Zvukové nahrávky existují roztříštěně na Supraphonline, rozhlasové vzpomínkové pořady na mujRozhlas. Kozderková zemřela před velkým muzikálovým boomem devadesátých let.

Kdyby přežila, bylo by jí při premiéře Drákuly v roce 1995 šestačtyřicet, ideální věk pro charakterní muzikálové role, které by její syntézu zpěvu, herectví a komiky využily naplno. Místo toho její pověst po desetiletí nesly hlavně vzpomínky pamětníků, ne snadno dostupný archiv.Teprve v roce 2019 jí Brno odhalilo plastiku u rodného domu v ulici Jana Uhra. Fyzická stopa ve veřejném prostoru, třiatřicet let po smrti. Pozdě? Možná. Ale aspoň něco trvalého pro herečku, po které zůstalo tak málo záznamu a tak mnoho svědectví o výjimečnosti. Na Vinohradském hřbitově v Praze 10 leží hrob, který si Laďka Kozderková přišla uklidit, když věděla, že umírá. Je veřejně přístupný. Čistý, tak, jak to chtěla.