V 74 letech dál objíždí sály, důchod má 10 tisíc Kč. Milan Pitkin přiznal chybu, na kterou doplácí tisíce Čechů

Komik Milan Pitkin pobírá starobní důchod jen o dvě stovky vyšší, než je zákonné minimum. Průměrný český senior přitom dostává víc než dvojnásobek.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se v říjnu 2021 Pitkin, vlastním jménem Milan Křivský, rozpovídal pro web České důchody o své penzi, řekl to bez obalu: bere deset tisíc korun měsíčně a z toho se neuživí. Proto dál balí kufry a objíždí sály po celé republice. Žádný dramatický pád celebrity, žádné stěžování. Spíš střízlivé konstatování člověka, který ví, proč je tam, kde je. „Platil jsem si malé sociální a zdravotní,“ přiznal. Tahle věta zní banálně. Jenže přesně popisuje mechanismus, který v českém důchodovém systému tiše semlel tisíce lidí.

Deset tisíc versus průměr: propast v číslech

Od ledna 2026 činí průměrný starobní důchod v Česku 21 839 korun. Pitkinových deset tisíc je 45,8 % tohoto průměru, méně než polovina. Minimální plný starobní důchod přitom od letošního ledna dosahuje 9 800 korun. Bavič, kterého znají miliony diváků z televizních estrád, se tak pohybuje pouhé dvě stovky nad samým dnem systému.

Není sám. Podle statistik ČSSZ k 31. 12. 2025 pobíralo starobní důchod nižší než 10 000 korun celkem 36 768 lidí. Připočteme-li pásmo 10 000 až 10 999 korun, dostaneme se na 47 029 důchodů. Z celkových 2 346 030 vyplácených starobních penzí jde o zhruba dvě procenta. Dvě procenta zní málo, dokud si neuvědomíte, že za tím číslem stojí desítky tisíc konkrétních seniorů, kteří každý měsíc řeší, jestli zaplatí nájem, nebo léky.

Proč systém trestá ty, kdo platí minimum

Český důchodový systém funguje na prostém principu: kolik odvedeš, tolik dostaneš. Výši penze určují dva faktory, délka pojištění a výše výdělků, z nichž se odvody platily. Kdo celý produktivní život odváděl jen zákonné minimum, ten si naspořil na minimální procentní výměru. Žádná smůla, žádný bug v systému. Čistá matematika.

Problém je, že právě OSVČ a lidé v nepravidelných profesích mají k placení minima strukturální důvod. Samo Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že živnostníci velmi často odvádějí jen minimální povinnou částku, a pak je ve stáří nepříjemně překvapí výsledek. Pitkin je učebnicový příklad: příjmy z vystoupení kolísaly, smlouvy byly krátkodobé, a tak platil to, co musel. Ne víc.

Odborná studie zpracovaná pro Ministerstvo kultury v rámci iniciativy Status umělce tento vzorec potvrzuje šířeji. Umělci ve svobodném povolání čelí nepravidelným příjmům, projektovým smlouvám a nízké sociální ochraně. Výsledek? Platí zákonné minimum, protože na víc nemají, nebo si myslí, že nemají. A systém jim za třicet let pošle účet.

Pitkin jako model, ne jako výjimka

Bylo by snadné odbýt Pitkinův případ jako kuriozitu slavného baviče, který špatně hospodařil. Jenže on není výjimka, je model. Totéž potkává tisíce řemeslníků, grafických designérů, hudebníků, překladatelů a dalších freelancerů, kteří celý život legálně platí minimum. Podle nás je právě tohle nejdůležitější pointa celého příběhu: nejde o osobní selhání jednoho komika, ale o systémový výstup, který český důchodový systém spolehlivě produkuje u každého, kdo do něj dlouhodobě vkládá málo.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Pitkin to v rozhovoru, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, podal bez patosu. S nízkou penzí prý počítal, zmínil pomoc od dětí a zdůraznil, že nechce jen sedět doma. Práce pro něj není trest, ale způsob, jak zůstat aktivní, a zároveň jak vyjít. V pětasedmdesáti letech ale člověk nemá mít jistotu postavenou na tom, že ho ještě pozvou na další slavnost.

Co s tím mohou udělat ti, kdo jsou ještě v produktivním věku

Zpětně se nízké odvody opravují jen těžko. Příručka budoucího důchodce vydaná ČSSZ pro rok 2026 sice připouští doplacení chybějících dob pojištění, ale bez kvalifikovaného důvodu lze zpětně doplatit jen jeden rok bezprostředně před přihláškou. A hlavně, doplacení opraví mezery v pojištění, nikoli samotnou nízkou úroveň dřívějších odvodů. Kdo si třicet let platil minimum, ten tím staré vyměřovací základy nepřepíše.

Pro ty, kdo jsou ještě daleko od důchodu, existuje několik konkrétních kroků:

• Nesetrvávat na minimu, pokud je OSVČ hlavní a dlouhodobá činnost, každá koruna nad minimum se v důchodu vrátí.
• Průběžně kontrolovat evidované doby pojištění na ePortálu ČSSZ, chyby a mezery se lépe řeší hned než za dvacet let.
• Zvážit dobrovolné důchodové pojištění v obdobích, kdy příjmy klesnou a hrozí výpadek z evidence.
• Nepočítat s tím, že „to nějak dopadne“, systém nic neodpouští a nic nepřidává nad to, co do něj vstoupilo.

Pitkinův příběh není varováním z minulosti. Je zprávou z přítomnosti, kterou každý měsíc žijí desítky tisíc českých seniorů, a kterou si pro sebe chystají další, aniž to tuší.