Zdeněk Troška o Jiřině Jiráskové: Byla to zlá žena, velice sebestředná. Ublížila mu, nakonec jí ale odpustil

Zdeněk Troška se vrací k době, kdy v jihočeských Hošticích vznikala jedna z nejslavnějších českých komediálních sérií.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Pro režiséra Zdeňka Trošku nejsou Hoštice u Volyně jen obyčejnou tečkou na mapě jižních Čech. Naopak. Pro něj je to doslova střed vesmíru, kde to všechno začalo. Protože zatímco jiní kluci snili o kosmu, on seděl v první řadě biografu na místní faře a za jednu korunu hltal pohyblivé obrázky. Dnes je mu jednašedesát let, jak jsme v redakci VIPživot zjistili, a i když už režisérské řemeslo pověsil na hřebík, pořád je to ten samý usměvavý chlapík, který si servítky rozhodně nebere.

Trauma z mrazu nezmizelo ani po letech

Málokdo ví, proč se Zdeněk Troška vyhýbá sněhu jako čert kříži. Při natáčení filmu Krakonoš a lyžníci mu totiž v náručí zemřel herec Václav Lohniský. Tahle tragédie v něm zanechala takovou stopu, že si slíbil, že už nikdy nebude mrznout v exteriérech. Proto raději vsadil na letní pohodu v Hošticích. Mimochodem, jeho debut Bota jménem Melichar musel nejdřív odmítnout skoro tucet jiných režisérů, než se do něj Troška s vervou pustil. Chtěl prostě ukázat českou vesnici takovou, jaká je, se všemi těmi rázovitými postavičkami, které znal z dětství. Do komparzu tehdy nahnal půlku vsi včetně vlastních rodičů, což těm filmům dodalo ten správný šmrnc.

Velká bitva o učitelku Hubičkovou

Největší tyátr se ale odehrál kolem obsazení Jiřiny Jiráskové. Komunistický režim jí tehdy házel klacky pod nohy a na Barrandově o ní nechtěli ani slyšet. Troška ji tam doslova propašoval jako náhradnici za „nemocnou“ Kozderkovou. Byl to dost riskantní trik, ale přece jen vyšel. A Jirásková mu tehdy vděčností málem líbala ruce.

Ovšem po revoluci se karta obrátila. Jako šéfka Vinohradského divadla se na něj totiž začala dívat spatra a dávala mu najevo, že její role v „lidových komediích“ byla jen taková slabší chvilka. Režisér narovinu říká, že to byla velice sebestředná žena se špatným charakterem. „Říká se, že o mrtvých jen dobře, ale já vždycky stojím za pravdou. Paní Jirásková byla zlá žena. Za celý život jsem neměl ve filmu herečku s tak špatným charakterem jako ona. Bohužel,“ prohlásil tenkrát pro slovenský deník PLUS 7 dní. I když ho tehdy její chování pořádně pálilo, nakonec se před její smrtí v roce 2013 usmířili. Jirásková mu zavolala a s pokorou ho požádala o odpuštění za všechno to příkoří. A on jí, s charakterem sobě vlastním, samozřejmě odpustil. Odpustil, ale nezapomněl.

Od babičky v posteli až po Bábu Tutovku

Pamatujete na ty scény s babičkou v peřinách? První představitelka, Erna Červená, si to natáčení neskutečně užívala, i když jí pod postelí musel v plavkách zatápět mladý kluk, aby se ten vozík vůbec hýbal. Po její smrti přišla na scénu Valerie Kaplanová. Ta byla tak přesvědčivá, že si ji lidé okamžitě zamilovali.

Troška vzpomíná, jak musela odhodit umělý chrup a rozpustit si vlasy, aby vypadala jako ta pravá hoštická babička. Z Kaplanové se pak na stará kolena stala celebrita první velikosti, kterou jsme všichni znali jako Bábu Tutovku. Její popularita tehdy trhala rekordy a Troška byl pyšný, že jí mohl dopřát takový hvězdný podzim života.

Jak si žije legenda v režisérském důchodu

A co dělá Zdeněk Troška dnes, když už „zamkl krám“? Rozhodně se nenudí. Vstává už ve čtyři ráno, kdy je v Hošticích největší klid. Vyřídí poštu a pak se věnuje svým velkým láskám: historické literatuře a klasické hudbě. Prim u něj hraje Smetana nebo Dvořák. Po obědě praktikuje své proslulé vodorovné přemýšlení v posteli s knihou v ruce. Žije skromně z průměrného důchodu a netají se tím, že současný svět mu občas hlava nebere. A v tom se mu opravdu nedivíme.