Martin Růžek alias Král Kazisvět po mrtvici chřadnul v LDN. Národní divadlo jeho obřad „odfláklo“

Odmítl Antichartu, odešel z KSČ po okupaci, v roce 1989 promluvil na Letné – a přesto se mu po smrti nedostalo rozloučení, jaké u první scény bývá zvykem.

Zdroj fotografie: J.Broukal / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Za maskou fanatika Koniáše i krále Kazisvěta, které tak milujeme na televizních obrazovkách, se skrýval úplně jiný člověk – charakterní, srdečný, oddaný divadlu i Slavii, jak redakce VIPživot zjistila. Herec Martin Růžek totiž dokázal ztvárnit téměř všechno, ale s vlastním osudem už na sklonku života bojoval marně.

Negativní postavy hrál až příliš dobře

Krále Kazisvěta z pohádky Princezna se zlatou hvězdou zná skoro každý a Martin Růžek v něm uměl být tak nádherně přesvědčivý, že se mu to skoro až vymstilo. A naše redakce zapátrala v archivech a zjistila, že podobně silně na diváky působila už jeho starší role pátera Koniáše ve filmovém Temnu. Sám Růžek přitom později zmiňoval, že mu lidé po filmu uhýbali i v běžném životě – prostě v něm tu negativní postavu viděli a nechtěli s ním nic mít. Přitom kolegové ho popisovali úplně opačně:

„Jako herec disponoval Martin Růžek velmi širokým výrazovým rejstříkem, takže bravurně odvedl roli Othella stejně jakoTartuffa, ministra nebo nešťastného Valentu v Paličově dceři. Nepamatuji si, že by zničil nějakou figuru. Předváděl krásné, moderní, naprosto suverénní herectví,“ prohlásil o něm František Filipovský. A s tím se nedá než souhlasit.

Národní divadlo znamenalo kariéru, kterou si musel vybojovat

Růžek natočil kolem stovky filmů, dělal rozhlas i televizi a jeho hlas si lidé často spojují například i s večerníčky. Ovšem jeho opravdovým „domovem“ se stala hlavně činohra, v Národním divadle působil dlouhé roky a vytvořil tam desítky rolí. Cestu k herectví přitom neměl nijak snadnou. Odmítal například různé přivýdělky, aby si přilepšil, chtěl se totiž soustředit jen a jen na hraní. Do toho přišlo i několik osobních zvratů, válka a nakonec režim, se kterým ne vždy souhlasil. Růžek se ale nenechal ničím z toho zastavit a z divadelních prken se prostě nehnul.

LDN, poslední měsíce a nakonec trapné licitování o důstojnosti

Ke konci života přišla mozková mrtvice a dlouhý pobyt v LDN. Pro nezasvěcené: léčebna dlouhodobě nemocných je často místo, kde se řeší hlavně ošetřovatelská péče a rehabilitace, ale na psychiku to tady umí být opravdu nepřívětivé, a to zvlášť když vám „to myslí“ a tělo neposlouchá.

A pak přišlo to, co pozůstalé pálí dodnes. Ze smrti jejich milovaného se stala fraška. Od Národního divadla totiž přišla nabídka rozloučení jen ve foyer místo tradičního obřadu na jevišti. Prý to prostě není možné. A když se rodina zařídila po svém a připravila rozloučení ve Strašnicích, najednou bylo všechno jinak. Jenže už bylo pozdě – pozůstalí o něčem takovém, jako je důstojnost pohřbu, licitovat odmítli. Jde o skvrnu, které se Národní divadlo dodnes nezbavilo.

Nebyli však jediní, kdo se musel při pohřbu známé osobnosti vypořádat s nepříjemnými překážkami. Naše redakce si vzpomíná například na případ Jany Šulcové, jejíž popularita donutila rodinu k poněkud bizarnímu kroku. Na obřadu nechtěli nikoho cizího, proto bylo na nástěnce motolského krematoria uvedeno jiné jméno – Kateřina Horáková, což bylo jméno jedné z nejoblíbenějších postav Jany Šulcové, kterou si zahrála v komedii S tebou mě baví svět. Trik se nakonec povedl, ale nám se taková cena za slávu zdá přece jen poněkud vysoká.