Dvě věty, dva světy

Celý posun se dá shrnout do dvou vět. Ta stará zněla: „Přestaňte na to dítě řvát.“ Ta dnešní by zněla: „Potřebujete pomoc? Vypadá to, že situace není v pořádku.“ Rozdíl vypadá kosmeticky. Není. První věta je odsudek, staví rodiče do role viníka a spouští obrannou reakci. Druhá je nabídka, dává prostor k zastavení, k nadechnutí, k přerušení spirály. Arichteva sama říká, že k matce nebyla respektující. Šla po ní útočně. Výsledek? Matka se zabarikádovala a dítě zůstalo přesně tam, kde bylo předtím. Praktický průvodce iniciativy Dětství bez násilí, určený i pracovníkům OSPOD, tohle potvrzuje černé na bílém: přímá kritika rodiče vede k defenzivní reakci. Neodsuzující vstup naopak šanci na deeskalaci zvyšuje.

Česko má od ledna 2026 v občanském zákoníku výslovnou formulaci: péče o dítě má probíhat bez tělesného trestání, duševního strádání a ponižujících opatření. Centrum LOCIKA ještě v roce 2024 uvádělo, že 63 % českých rodičů tělesné tresty používá. Arichteva se k tématu nevrací poprvé. V rozhovoru pro CNN Prima popsala, jak po prvním silném záchvatu vzteku svého syna Luky začala hledat literaturu o respektující výchově. Pro Lifee přiznala, že syna jednou uhodila pyžamem, a že právě jeho pohled po tom incidentu v ní zafixoval, že to nechce zopakovat. V květnu 2026 v DVTV kritizovala hrubé zacházení s dětmi a mluvila o tom, že když na syna sama zakřičí, jde se mu omluvit.

Správná pointa není „nezasahovat“

Arichteva v podcastu výslovně apelovala na to, aby lidé podobné momenty nepřehlíželi. Její chyba nespočívala v tom, že zasáhla. Spočívala v tom, jak zasáhla. Rozkazovačný, obviňující vstup zavřel druhou stranu do obrany, a dítěti nepomohl. Odborné materiály to vysvětlují jednoduše: rodič pod tlakem, který slyší odsudek, přestane vnímat obsah a začne se bránit. Nabídka pomoci naopak přeruší automatický vzorec. Nezaručí zázrak, ale otevře dveře, které konfrontace zabouchne.

Zkušenost s násilím se navíc přenáší mezigeneračně. Velká část dnešních rodičů má s tělesnými tresty vlastní dětskou zkušenost a opakuje naučený vzorec, aniž by si to uvědomovala. Právě proto nestačí morální odsudek zvenčí, potřeba je systémová podpora, dostupné poradenství a společenské klima, ve kterém se rodič nemusí stydět říct, že to nezvládá. Arichteva jednu věc pojmenovala přesně: děti svůj hlas nemají. Dospělí kolem ano. Záleží jen na tom, jakým tónem ho použijí.

Článek Zastala se cizího dítěte a schytala to od jeho matky. Arichteva popsala moment, kdy na ulici udělala zásadní chybu se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Klid, který hasí oheň dřív, než vzplane

Klíčová věta rozhovoru zní jasně: „Když se chci hádat, uklidní mě tak, že už nechci.“ A podobně manžela popsala i v minulosti pro Novinky.cz. Biser je prostě povahově klidný a rozvážný člověk, který na napětí nereaguje protiútokem. Nekrmí konflikt a to funguje. Výzkum psychologa Johna Gottmana, který sledoval stovky párů, ukazuje, že stabilní manželství nemusí vypadat všechna stejně, mohou mít různé konfliktové styly, ale společným jmenovatelem je absence destruktivní eskalace. Přesně to Arichteva popisuje, aniž by znala terminologii.

Čtyři pravidla, která opakuje roky

Když Veronika mluví o tom, proč jejich vztah drží, vrací se pokaždé ke stejným bodům:

• Říkat si všechno – i to nepříjemné, i to, co chce člověk jinak.
• Průběžně chválit – upozorňovat na hezké věci, které ten druhý dělá.
• Dávat si lásku najevo – i po třinácti letech, i v únavě, i v rutině.
• Nedávat si podněty k žárlivosti – vědomě, oboustranně.

Poslední bod je zajímavý, protože Arichteva zároveň přiznává, že žárlivá „byla a pořád je“ a že Biser podle ní taky, jen to méně ukazuje. Už v roce 2021 ale v rozhovoru pro iDNES popsala, že fázi kontrolování partnerova telefonu má za sebou. Žárlivost nezmizela, jen přestala být zdrojem konfliktů, protože oba přestali dodávat palivo.

Zásnuby po čtrnácti dnech, a co přišlo potom

Jejich příběh začal rychle a romanticky. Zásnuby v Thajsku po dvou týdnech vztahu, svatba do půl roku. Veronika sama k výročí na Instagramu napsala, že kdyby to nebyl její příběh, taky by řekla, že to nemůže vyjít. Jenže vydrželo to, a dnes vypadá jejich vztah úplně jinak než na začátku. Tehdy Biser organizoval překvapení, která ji paradoxně stresovala, protože nemá ráda změny plánů. Dnes mluví o domácích společných večeřích a jednom výjezdu ve dvou za rok. Biser sám pro eXtra.cz přiznal, že společný večer ve dvou se jim podaří zhruba jednou za čtyři až pět měsíců.

Bylo by snadné celou věc odbýt tím, že Biser je prostě klidný člověk a Veronika měla štěstí. Jenže část toho, co Arichtevovi dělají, má oporu i ve výzkumu. Studie publikovaná v Psychological Science ukázala, že schopnost podívat se na hádku z odstupu a neeskalovat konflikt, pomáhala brzdit pokles manželské kvality v čase. Jinými slovy: Biserův klid může být vrozený, ale vědomé rozhodnutí nereagovat útokem na útok, chválit a mluvit otevřeně, to se dá naučit. A právě tahle kombinace povahy a návyku drží Arichtevovy pohromadě třináctým rokem.

Proč „skoro žádné hádky“ neznamená bezproblémový vztah

Arichteva nikde netvrdí, že je jejich manželství bez tření. Přiznává žárlivost, popisuje krizové momenty, mluví o tom, že bez vzájemného oceňování a komunikace by jako pár nefungovali. Rozdíl není v tom, že by problémy neměli. Rozdíl je v tom, že je neeskalují. Třináct let, dvě děti, dvě veřejné kariéry, a recept, který není recept, ale denní práce. Žádná magie. Jen muž, který neumí křičet, a žena, která se naučila, že to stačí.

Článek Arichteva prozradila, proč se s manželem skoro nehádají. „Když se chci hádat, uklidní mě tak, že už nechci“ se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Kluk, který si vybírá sám

Motiv vlastní volby u Arichtevé není nový. Už v pořadu Mámy sobě popisovala Luku jako typ, který si na věci „musí přijít sám“, a že jakýkoli nátlak působí kontraproduktivně. Letos v květnu pro Showtime prozradila, že syn ve školce při zadání o vysněné profesi neřekl herec, ale režisér. Jako táta. Překvapilo ji to jen napůl: děti podle ní zrcadlí prostředí, ve kterém vyrůstají, a Luka to prostředí má plné divadla, natáčení a scénářů.

Co kdyby z Luky jednou opravdu byl herec? Arichteva na to odpověděla už loni v rozhovoru pro Lifee: nebránila by mu, ale přála by si, aby měl i druhý obor. Herectví je podle ní nevyzpytatelné a pojistka ve vzdělání dává smysl. Není to výchovný diktát, spíš pragmatismus ženy, která branži zná zevnitř. Zajímavé je, jak se její vztah k vlastní profesi proměnil po narození syna. V rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka přiznala, že se jí dlouho nechtělo obětovat čas zkoušení nových věcí. Do projektů prakticky nenastupovala, dokud Luka nezačal chodit do školky. Zároveň ale ví, že neumí být „jen máma“.

Malá produkční agentura doma

Když se oba rodiče, Veronika i režisér Biser Arichtev, octnou současně na place, logistika hlídání připomíná vojenskou operaci. Nejkonkrétněji to popsala pro Novinky: roli nejdřív odmítla, pak zapojili kamarádku, k ní druhou chůvu, pomoc slíbily obě babičky, celkem čtyři lidé na výpomoc. Produkce jí vycházela vstříc a ona se snažila být večer doma aspoň hodinu nebo dvě před Lukovým usnutím. Sami sebe přitom manželé Arichtevovi označují za „malou produkční agenturu“. Výstižné pojmenování pro domácnost, kde se denně řeší dva diáře, jedno dítě a nulová tolerance k pocitu viny.

Profesní timing Arichtevy není náhodný. Na podzim vstupuje do seriálu Polabí jako nová posila; hraje matku dvou synů v rodině Haškových, která se přestěhuje do domu po babičce. Na zahradě najdou lidskou kostru a celá rodina se ocitne v podezření kolem dávné vraždy. Polabí je součástí širší podzimní ofenzívy Primy, která zahrnuje i druhou řadu Kriminálky Slapy, třetí sérii Zákonů vlka, návrat Zrádců a jubilejní dvacátou řadu Máme rádi Česko.

Článek Pyšná Veronika Arichteva: Pětiletý syn Luka chodí do sboru a chce na dramaťák, oboje si vybral sám se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Lístek na pračce, odpověď na dveřích

Slavný vzkaz „Sex, lásko, díky“ nebyl žádný skandální výkřik. Podle staršího příspěvku na sociální síti šlo o odpověď na její praktický lístek „Prádlo, lásko, díky“, kterým manžela žádala o vyklizení pračky. Bisi reagoval po svém, připevnil na dveře ložnice svou verzi. Veronika to tehdy sdílela jako důkaz, že i z domácího provozu se dá udělat flirt. A přesně tenhle princip u nich funguje dodnes: drobné vzkazy po bytě, krátké lístečky, nadsázka místo velkých slov. Podle TV Nova jde o pravidelný rituál, ne o jednorázový instagramový vtip.

Rituály, které drží paměť vztahu

Arichtevovi si každý rok připomínají výročí svatby konkrétním způsobem, pouštějí si svatební video a vracejí se ke vzpomínkám na den, kdy to začalo. V únoru 2025 se vrátili i na místo zásnub v Thajsku, tentokrát už i s pětiletým Lukou. Místo, kde ji Bisi před lety požádal o ruku, tak dostalo novou vrstvu.

Redakce VIPŽivot připomíná, že v rozhovorech Veronika opakovaně zmiňuje několik věcí, které považuje za nosné:

• Přímá komunikace, s Bisim si říkají věci na rovinu, v práci i doma. Když spolu točí, je otevřenější, než by byla s jiným režisérem.
• Plánovaný čas ve dvou, po narození Luky v září 2020 se z páru stala logistická jednotka. Hlídání, práce, večery s dítětem. Partnerský čas musí aktivně plánovat, sám od sebe nepřijde.
• Humor jako pojivo, nadsázka, vzájemné rypání, schopnost nebrat se smrtelně vážně.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Veronika Arichteva (@veronikaarichtev)

Žádný z těchto bodů není drahý ani exkluzivní. Právě proto jsou přenositelné.

Rok, který je zlomil

Za obrazem fungujícího páru stojí i zkouška, o které Veronika promluvila na podzim 2025. V pokročilé fázi těhotenství přišli o druhé miminko. Na sociální síti tehdy napsala, že držet syna poprvé v náručí a pak ho nechat jít ji zlomilo. Následovaly probrečené hodiny, terapie a, jak sama popsala, dlouhé večery a noci promluvené s manželem. Právě ty společné hovory ukazují, že jejich vztah v krizi nesklouzl k mlčení, ale k sobě. Podle pozdějšího vyjádření na TN.cz šlo o nejtěžší období, jakým spolu prošli.

Sehraná dvojka, ne bezchybný pár

Arichteva nikde nepředstírá, že třináctiletý vztah běží na autopilota. Sama přiznává, že partnerství by si zasloužilo víc péče, než kolik mu zbývá po práci a rodičovství. Když ale mluví o Bisim, nemluví o dokonalém manželovi, mluví o člověku, se kterým se dá sedět v tichu i v krizi. A který na dveře ložnice napíše přesně to, co situace potřebuje.

Třináct let, jeden lístek na pračce a jeden na dveřích. Někdy stačí tak málo, aby bylo jasné, že to pořád funguje.

Článek Sex, lásko, díky, napsal jí manžel na dveře ložnice. Arichteva prozradila, jak po 13 letech funguje jejich manželství se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Z Thajska přes Bali až na Nusa Lembongan

Itinerář se dal složit z příspěvků obou žen. Arichteva vyrazila nejprve s manželem Biserem a synem Lukou do Thajska. Pártlová mezitím trávila delší pobyt na Bali s partnerem Josefem Vařekou. Arichteva se pak za kamarádkou přesunula na Bali a společně vyrazily na výlet k ostrovu Nusa Lembongan, malému kousku souše jihovýchodně od Bali, kam se jezdí za čistou vodou a klidem.

Právě tam vznikl ten snímek. Obě v bikinách, hlavy kryté před sluncem, popisek lakonický: „Krásný už jsme byly.“ Žádná póza z fitness kampaně, žádný filtr. Přesně ten typ obsahu, který obě na sítích budují roky: normální holky na normální dovolené, akorát s lepším počasím.

Cvičení pro hlavu, ne pro Instagram

Arichteva přitom na jaře vypadala viditelně jinak než před rokem. Po návratu z Bali ji média popsala jako „opálenou a s pár kily dole“. Změna ale nezačala na pláži. V rozhovoru pro Lifee.cz prozradila, že od ledna pravidelně cvičí, a důvod formulovala bez příkras: dělá to hlavně „pro svoji hlavu“, ne kvůli přehnanému řešení postavy. Chtěla lépe zvládnout pracovní návrat a nabitější režim s dítětem.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Veronika Arichteva (@veronikaarichtev)

Pártlová jede podobnou linku. Po návratu z tříměsíčního Bali přiznala, že tam trochu zhubla, ale po měsíci v Česku zase něco nabrala. Žádná tragédie, žádný detox, prostě život.

A právě proto ta plavková fotka funguje. Není to jednorázová exhibice, ale logické vyústění přístupu, který obě budují přes deset let, od dob, kdy spolu s Nikol Leitgeb založily projekt 3v1. Arichteva v rozhovoru pro Novinky.cz popsala, že se znají dvanáct let. A i po tom, co se jejich pracovní cesty částečně rozešly, se s Pártlovou dál scházejí, chtějí se vídat jako kamarádky, ne jako pracovní projekt.

Přátelství, které přežilo práci i děti

Společná dovolená s rodinami v jihovýchodní Asii je vlastně nejlepší důkaz toho, co obě opakují v rozhovorech: že jejich vztah není marketingový konstrukt. Arichteva za Pártlovou přiletěla z jiné země, aby spolu strávily čas na Bali. Ne kvůli natáčení, ne kvůli kampani. Kvůli tomu, že se chtěly vidět.

Dvanáct let přátelství, dvě malé děti, tisíce kilometrů, a na konci fotka z lodi, kde obě vypadají přesně tak, jak se cítí: unavené, opálené a spokojené. Bez retuše, bez tiků v oku.

Článek Jsme bez tiků v oku zpátky. Arichteva s Pártlovou popsaly dovolenou s dětmi a fanouškům poslaly fotku v plavkách se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Citlivá pleť jako motor celé rutiny

Arichteva nemluví o prevenci z pozice ženy s bezproblémovou pletí. Opak je pravdou. Sama popisuje „komplikovanou pleť“, akné v pubertě a přechod rovnou do prvních vrásek, prakticky bez klidového období. Dokonce i nový šampon jí dokáže vyvolat vyrážku po krku. Už v roce 2020 v rozhovoru pro Marianne říkala, že se po většině produktů osype a že jí kosmetička Aťka Gavendová s Dermalogicou „zachraňuje obličej už několik let“.

O šest let později se nic nezměnilo. Aťka je pořád ta samá. Značka taky. A měsíční frekvence drží. Nejde tedy o jednorázovou PR spolupráci, ale o vztah, který přežil víc než dekádu.

Co přesně znamená „každý měsíc“

Konkrétní proceduru Arichteva veřejně nepojmenovává. Víme, že její kosmetička pracuje v Top Beauty Studiu v Praze na Vinohradech a je vedená jako „pleťový terapeut“ a „Dermalogica Expert“. Dá se předpokládat, že jde o některý z profesionálních Dermalogica ošetření, ale to je naše dedukce, ne potvrzený fakt.

Co potvrzené je, to je cena. Podle aktuálního ceníku studia, který nás v Redakce VIPŽivot zajímal, stojí Dermalogica ošetření od 1 450 Kč za 30 minut po 2 350 Kč za 80 minut. Při měsíční frekvenci to vychází na 17 400 až 28 200 Kč ročně, jen za salon, bez domácí péče. Za patnáct let orientačně 261 až 423 tisíc korun. Prémiové, ale ne nedostupné. Spíš vyšší městský standard než celebritní výstřelek.

SPF i v zimě

Klíčový produkt, který Arichteva jmenuje, je SPF 50 s vitaminem C. Používá ho celoročně: „přes léto i v zimě, bez toho nevycházím“. Důvodem jsou pigmentové skvrny a přesvědčení, že SPF zpomaluje stárnutí pleti.

Celoroční SPF přitom není jen její osobní teorie. Americká dermatologická akademie řadí denní ochranu před sluncem mezi naprostý základ prevence už od dvacátých let věku. Arichteva začala zhruba ve třiadvaceti. Načasování sedí.

Posun: už nejde jen o krémy

Zajímavější, než produktový seznam je posun, který Arichteva popisuje. Dřív víc řešila, „jak vypadá a co na sebe patlá“. Dnes klade důraz na péči zevnitř a psychohygienu. Měsíční návštěvu kosmetičky bere i jako odpočinek, čas, kdy se zastaví. Po náročném roce 2025, kdy přišla o miminko, mluvila otevřeně o návratu ke sportu, potřebě spánku a rovnováze mezi prací a odpočinkem. Beauty režim se z čistě povrchové záležitosti proměnil v součást širší životní stability.

Kdy začít, pokud nejste Arichteva

Cleveland Clinic uvádí, že profesionální ošetření dává při řešení konkrétního problému smysl zhruba jednou za čtyři až šest týdnů, s tím, že po stabilizaci stavu lze frekvenci snížit. Americká dermatologická akademie označuje dvacátá léta za ideální dobu, kdy začít s pravidelnou prevencí: čištění, SPF, případně vitamin C. Nemusíte utrácet tisíce měsíčně. Ale musíte začít.

Arichteva to říká po svém: patnáct let poctivé rutiny jí dalo víc než jakýkoli jednorázový zázrak. A její pleť, která se po většině produktů osype, je paradoxně tím nejlepším důkazem, že prevence není o luxusu. Je o trpělivosti.

Článek Čím dřív začnete, tím míň budete řešit zásahy. Arichteva chodí ke kosmetičce každý měsíc už 15 let, krémy používá i v zimě se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Výplata, která není mzda

Slovo „výplata“ zní u předškoláka provokativně, ale tento pojem použila sama Veronika. „Teď jsme před pár měsíci zavedli doma takovou výplatu, to znamená, že dostává kapesné, protože si myslím, že ta finanční gramotnost je fajn budovat už odmalinka,“ prozradila. Luka ho dostává na konci každého týdne, přesnou částku Veronika nezveřejnila. Podstatné je, co se s penězi děje potom: měsíční součet se rozdělí a 100 korun putuje na pomoc druhým. Herečka zároveň říká, že syna bere s sebou do Domu Ronalda McDonalda, aby viděl, kam pomoc směřuje. Charitativní stokoruna tak není abstraktní gesto, je napojená na konkrétní zkušenost.

Důležitý je i detail, který v rozhovoru nezazní: Luka kapesné nedostává za splněné povinnosti. A právě to odpovídá tomu, co doporučují české finanční vzdělávací materiály. Česká spořitelna ve svých edukativních textech opakovaně uvádí, že kapesné nemá být odměna za běžné domácí práce, ale pravidelná částka, na které se dítě učí hospodařit. Psycholožka Markéta Kavale v rozhovoru pro Radiožurnál doporučuje začít kolem vstupu do školy, u menších dětí volit týdenní interval a držet nízké částky, pár desetikorun. Arichtevovi jsou přesně v tomto pásmu.

Tablet, který přerostl přes hlavu

Druhý pilíř domácích pravidel se týká obrazovek. Veronika popisuje cestu, která nezačala u zákazu, ale u selhání. Původně chtěla dítě bez tabletu. Jenže v praxi po něm sama začala sahat, pohádka v telefonu znamenala chvíli klidu. Myslela si, že to uhlídá. Neuhlídala.

Používání se množilo, Luka si nechtěl hrát. Ve dvou letech přišlo rozhodnutí tablet eliminovat. Dnes, o čtyři roky později, rodina funguje v režimu „občas něco povolíme“, ale s jasnou hranicí.

Otevřené přiznání vlastního pochybení je na celém příběhu možná to nejcennější. Většina rodičovských rad zní, jako by je pronášel někdo, kdo nikdy nezaváhal. Arichteva říká opak: zkoušela, nezvládla, změnila kurz. Právě tahle upřímnost dává pravidlům váhu.

Co na to odborníci

Z pohledu mezinárodních doporučení nejdou Arichtevovi proti proudu, spíš jsou přísnější než průměrná česká domácnost, ale stále v odborném rámci. Redakce VIPŽivot se o tuto problematiku blíže zajímala. WHO u dětí do čtyř let uvádí maximálně hodinu obrazovek denně, americká pediatrická asociace (AAP) před 18 měsíci doporučuje obrazovky prakticky vynechat a od dvou do pěti let pracuje s individualizovaným rodinným mediálním plánem.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Veronika Arichteva (@veronikaarichtev)

Kanadská pediatrická společnost navíc výslovně upozorňuje, že pravidelné používání telefonu k uklidnění batolat vede k tomu, že děti telefon vyžadují častěji, a hůř nesou odmítnutí. Přesně to Veronika popisuje.

U kapesného je situace podobná. Český odborný konsenzus se dá shrnout do tří bodů:

• Začít, jakmile dítě zvládá základní počty (typicky 5-7 let).
• U malých dětí týdenní rytmus, u starších měsíční.
• Neplatit za běžné povinnosti, ale nechat dítě rozhodovat o vlastních výdajích.

Arichtevovi přidávají čtvrtý bod, pevnou charitativní složku. To v českých doporučeních explicitně nefiguruje, ale logicky navazuje na princip „utrácím / spořím / pomáhám“, který propagují programy finanční gramotnosti pro předškoláky.

Nejsou v tom sami

Podobné mantinely veřejně popsaly i další známé osobnosti. Vlastina Svátková mluvila o tom, že její děti dostávají kapesné, a pokud chtějí něco navíc, musejí si zaplatit polovinu samy. Tereza Ramba zase popisuje domácnost prakticky bez obrazovek, jen občasný společný film, žádný mobil jako standardní uklidňovač. Arichtevovi nejsou extrém ani výjimka. Jsou součástí širšího trendu rodičů, kteří kombinují hranice s vysvětlováním a nebojí se přiznat, že k pravidlům došli metodou pokus-omyl.

Nejsilnější na celém příběhu není žádný jednotlivý zákaz. Je to rytmus: každý týden kapesné, každý měsíc stovka pro někoho jiného, každý den vědomé rozhodnutí, jestli zapnout obrazovku. A rodiče, kteří nahlas řeknou, že to napoprvé nezvládli.

Článek Arichtevovi dávají šestiletému synovi výplatu. Tablet mu vzali a zavedli pravidla, přes která nejede vlak se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Dům s duší, a se vším, co k tomu patří

Arichtevovi stáli před klasickým dilematem: zbourat a postavit nové, nebo zachovat a rekonstruovat. Zvítězila atmosféra. Projekt svěřili architektce Anně Vaculíkové ze studia ti architekti, které znali z realizace hotelu Monastery Garden v Českém Krumlově. Nešlo o náhodný výběr, chtěli přesně ten cit pro historickou stavbu, který u studia viděli.

Původní plán zněl rozumně: zachovat hmotu domu, otevřít dispozici, vybudovat obytné podkroví. Jenže 150 let starý dům má vlastní názor. Po zhruba třičtvrtě roce prací z vily zůstaly v podstatě jen obvodové zdi, rozpočet byl výrazně odčerpaný a dům vypadal hůř než na začátku. Veronika to v reportáži pro Marianne shrnula výstižně: „Zas jsme si vymysleli hovadinu.“

Kde se ztratily peníze

Rozpočet nenafoukla jedna velká chyba, ale kaskáda menších překvapení, která se u starých domů opakují s železnou pravidelností:

• Střecha mimo plán. Původně se do ní zasahovat nemělo. Jenže po otevření konstrukce se ukázaly praskliny v krovu a nutnost kompletní výměny.
• Železobetonový věnec. Dům bylo potřeba staticky svázat, což u stavby z roku 1870 není standardní položka v rozpočtu.
• Odvod vody. Pozemek vyžadoval retenční nádrž a řešení hydroizolací, které nikdo předem neodhadl v plném rozsahu.
• Vikýř. Složitá realizace, technicky náročnější, než se zdálo na papíře.
• Technologie v historické stavbě. Každý rozvod, každé zateplení vyžadovalo citlivější, a dražší, postup než u novostavby.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Veronika Arichteva (@veronikaarichtev)

K tomu přišla doba vysokých cen stavebních materiálů. Výsledek? „Všechno stojí dvakrát tolik,“ řekla Veronika bez obalu v jednom z rozhovorů, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot. Absolutní částku pár nezveřejnil, ale architektka Vaculíková potvrzuje, že u takto starého domu nešlo o nic zcela mimořádného. Podle oborového portálu ASB by měl každý, kdo rekonstruuje, počítat s rezervou minimálně 10-20 % nad rozpočet. U vily z 19. století je dvacet procent spíš spodní hranice.

Co z toho nakonec vzniklo

Vila si zachovala původní tvář. Tvarosloví oken, římsy, kamenný portál, zelené vstupní dveře, to vše zůstalo nebo bylo citlivě replikováno. Břízolitová fasáda a betonová střešní krytina z pozdějších úprav zmizely; dům se vrátil blíž ke svému původnímu výrazu.

Uvnitř se ale změnilo téměř všechno. Příčka mezi obývákem a kuchyní padla, vznikl velký společný prostor, kolem kterého se točí rodinný život. V přízemí je ložnice manželů a pokoj pro syna Luku, hned u centrální místnosti, i když hračky se stejně stěhují do obýváku. V podkroví vyrostla lounge s knihovnou, pódiem a projektorem, hostovský pokoj a pracovna. Dům dostal současné technologie a zateplení, ale architektka upozorňuje na důležitý kompromis: starý dům nikdy nebude mít stejné tepelně-technické parametry jako novostavba. Kdo kupuje vilu z roku 1870, kupuje charakter, ne energetický štítek.

Symptom, ne výjimka

Příběh Arichtevových není celebrity kuriozita. Podle iniciativy Zateplujeme Česko je z rodinných domů postavených do roku 1980 komplexně zatepleno jen 25 %. Velká část staršího fondu desítky let nedostala zásadní investici, a když se do ní někdo pustí, čekají ho střechy, rozvody, okna, vlhkost a elektroinstalace najednou. Odborné poradenství EKIS při Ministerstvu průmyslu doporučuje před zahájením jakékoli rekonstrukce staršího domu přizvat statika a specialistu na tepelnou vlhkost. Ne až když se objeví problém. Předem.

Arichtevovi si nekupovali výhodnější metr čtvereční. Kupovali dům, ve kterém chtějí zestárnout, dům s příběhem, který novostavba nemá. Že za ten příběh zaplatili víc, než plánovali? Biser to komentuje s humorem, prý ho unaví už cesta z ložnice do kuchyně. Ale nelitují. Dům se, jejich slovy, „sakra povedl.“

Článek Jak bydlí Veronika Arichteva: Z bytu utekla do 150 let staré vily, rekonstrukce stála mnohem víc než čekala se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Čtyři týdny, šest kol, žádný konec

Celá kauza se dá číst jako přesná eskalační osa. Začala 27. dubna 2026, kdy se na YouTube kanálu Koktových objevilo starší domácí video s názvem „Mrňata rozlila celý barel vody“. Na záznamu Josef Kokta po rozlité vodě a střepinách velmi hrubě křičí na děti, padají vulgarity. Kokta pravost videa uznal a omluvil se ještě tentýž den. Podle jeho verze šlo o čtyři roky starý záznam, který se na veřejnost dostal omylem, prý při organizaci starých videí přepnul nastavení ze soukromého na veřejné. Později to v pořadu Ornella On Air popsal mlhavě jako „sílu mezi nebem a zemí“. Nezávislé ověření technického omylu neexistuje.

Tentýž den ostře reagovala na Instagramu Veronika Arichteva. Napsala, že jí z chování ke dětem bylo „zle“, a vyzvala firmy, aby s Ornellou ukončily spolupráce. 1. května přešla Ornella do protiútoku: tvrdila, že Arichteva chce její rodinu ekonomicky zničit. 11. května Veronika téma znovu otevřela v rozhovoru pro DVTV, kde ho přenesla z jedné kauzy do obecné debaty o výchově. O dva dny později Ornella vytáhla argument „dvojího metru“ a starší příběh s Arichteviným synem. A 22. května vstoupil do věci Biser.

Co přesně Arichtev řekl, a co ne

Důležité je, co Biser Arichtev neudělal. Neútočil na Ornellu jako matku. Neřešil její spolupráce ani příjmy. Jeho výroky míří jinam: po Ornelle chce sebereflexi. Podle něj měla po zveřejnění videa jednoduše přiznat chybu, říct, že šlo o selhání, a vyslat signál, že rodičovství jde dělat jinak. „Bylo by hezký, kdyby řekněme Ornella v danou chvíli jenom jednoduše řekla: ,Ježišmarja, já jsem blbá, já jsem udělala chybu a bylo to nějaký selhání, ale já se budu snažit ty věci dělat jinak‘ A vyslat taky ten signál do společnosti, že ty věci mají být jinak,“ prohlásil Arichtev.

Zároveň hájí manželku. Veroničina reakce podle něj nebyla útokem na Ornellu, ale apelem na změnu přístupu k výchově. Spor nemá být „o Veronice nebo Ornelle,“ řekl, ale o širším společenském tématu. Mluví o „signálu do společnosti“ a o tom, že známé osobnosti mají moc ukazovat jiné rodičovské modely než křik a vulgarity.

Ornella na Biserova slova ve veřejně dohledatelných výstupech zatím přímo nereagovala.

Dva modely rodičovství v jedné kauze

Tady se spor láme. Nejde už jen o jedno video a jednu omluvu. Na jedné straně stojí model sebereflexe a změny, Veronika Arichteva opakovaně říká, že když na dítě zakřičí, jde se mu omluvit, a že to považuje za zásadní. Na druhé straně model obrany a protiútoku, Ornella Koktová trvá na tom, že šlo o jednorázový výlev, který se neopakoval, že děti to „nerozhodilo“ a že skutečný problém je veřejná kritika, která její rodině škodí.

Podle nás je nejsilnější novinka této fáze kauzy právě v tom, že Biser Arichtev se pokouší spor posunout z osobní roviny do společenské. Neříká „Ornella je špatná matka.“ Říká: „Známí lidé mají odpovědnost za to, jaký vzor vysílají.“ To je jiný argument. A těžší na odmítnutí.

Víc než celebrita vs. celebrita

Kauza běží v době, kdy stát veřejně přiznává systémové problémy v péči o dětské duševní zdraví. Ministerstvo zdravotnictví upozorňuje na dlouhodobý růst duševních potíží u dětí a nedostatek dětských psychiatrů. V únoru 2026 vláda obnovila Radu vlády pro duševní zdraví s důrazem právě na děti a dospívající. A Centrum LOCIKA od ledna 2026 nabízí rodičům program „Jak vychovávat děti s hranicemi a bez trestů“, zaměřený na práci s emocemi, reakcemi bez křiku, budování důvěry a respektu.

Biserova poznámka o přeplněné dětské psychiatrii tak není jen rétorika. Je to odkaz na reálný problém, který přesahuje jednu rodinu i jednu kauzu. Pro rodiče, kteří hledají konkrétní pomoc, funguje Rodičovská linka, krizová pomoc a poradenství po telefonu, chatu i e-mailu z celé ČR.

Co se týče právní roviny: Koktovi sami zmiňují podněty na OSPOD a ztrátu spoluprací. OSPOD může rodině nabídnout poradenství a odborné služby, ale o případném umístění dítěte mimo rodinu rozhoduje zásadně pouze soud, a to jen z vážných důvodů ohrožení. Žádné trestní řízení v souvislosti s kauzou veřejně oznámeno nebylo.

Spor mezi Arichtevy a Koktovými se zatím nezastavil. Ale pokud z něj má něco zůstat, pak ne ostré výměny na Instagramu, spíš otázka, kterou Biser Arichtev položil nahlas: stačí se omluvit, nebo je potřeba skutečně něco změnit?

Článek Bylo by hezké, kdyby řekla, že je blbá. Arichtev vrací úder Ornelle Koktové, kauza s vulgárními útoky na děti graduje se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně Arichteva řekla, a proč to nebyl náhodný výstřel

Její první veřejná reakce přišla den po zveřejnění videa. Popsala záběry jako „děsivé“, řekla, že řvát na děti sprostá slova je „něco strašného“, a z reakcí dětí na záznamu usuzovala, že na podobné chování mohou být zvyklé. Nešetřila ani Ornellu Koktovou, které vytkla, že v daném momentu nezasáhla. Pak ale přišel krok, který spor přelil z morálky do byznysu. Arichteva se veřejně podivila nad tím, že firmy svěřují propagaci svých značek influencerce, v jejíž domácnosti se takové věci dějí. A výslovně zmínila, že nerozumí lidem, kteří si platí Ornellin obsah.

Tím zasáhla nervový uzel: Ornella od roku 2017 staví příjmy na Instagramu, její podcast s Agátou Hanychovou získal diváckou cenu Podcast roku 2025 a kolem rodiny Koktových existuje loajální platící komunita, která na kritiku reaguje jako na útok na vlastní volbu. Arichteva přitom nemluvila z pozice nezainteresované komentátorky. V rozhovoru pro DVTV 11. května sama přiznala, že za svou největší chybu považuje to, že dříve ukazovala vlastního syna na Instagramu. Její kritika tak nebyla náhodný vstup do cizí rodiny, ale součást dlouhodobě artikulovaného postoje k veřejnému sdílení dětí.

Protiútoky, které šly pod pás

Ornella se bránila okamžitě. V živém vysílání na Instagramu obvinila kritiky z rozpoutání „lynče“ a odmítla, že by video zachycovalo cokoli víc než běžný rodičovský zkrat. Josef Kokta se omluvil, ale Ornella přešla do protiútoku. Nejtvrdší vlna přišla v polovině května, těsně před Arichtevými narozeninami. Ornella rýpla do její herecké kariéry, obvinila ji z pokrytectví, a pak se stalo něco, co spor posunulo na jinou úroveň. Pod jedním z příspěvků se objevil komentář narážející na Arichtevin potrat.

Ornella ho veřejně olajkovala. Nešlo už o nesouhlas v komentářích. Šlo o cílený úder do nejzranitelnějšího místa. K tomu se přidaly další hlasy z Ornelliny fanouškovské základny: narážky na to, že Arichteva „závidí, protože nemá víc dětí“, obvinění ze starého selhání vůči synovi, zpochybňování její autority mluvit o výchově. Část útoků je doložená veřejnými komentáři a screenshoty; plný rozsah soukromých zpráv ověřit nelze.

Dva internetové světy, které se srazily

Nejde jen o spor dvou žen. Je to střet dvou modelů existence na sociálních sítích. Na jedné straně Arichteva, herečka, která si postupně vybudovala pozici zastánkyně respektující výchovy a která veřejně lituje, že kdysi sdílela syna online. Na druhé Koktovi, rodina, která monetizovala svůj každodenní život, prošla Výměnou manželek, vybudovala podcast, placený obsah a tisícovou komunitu fanoušků ochotných bránit „své“ influencery. Když Arichteva zaútočila na samotný princip, z něhož Ornella žije, tedy na to, že značky a fanoušci financují obsah rodiny, v níž se děje to, co video zachytilo, nešlo jen o rodičovskou výtku.

Šlo o zpochybnění byznys modelu. A právě proto byla reakce tak prudká. Ornellina základna nereagovala jako diváci sledující debatu o výchově. Reagovala jako komunita, jejíž investice, emocionální i finanční, někdo znehodnotil. Arichteva přitom nezůstala osamocená. Veřejně se ke kritice Koktových přidaly i Berenika Kohoutová, Alice Bendová, Eva Burešová, Tamara Klusová, Nikol Leitgeb či Nikol Čechová. Jenže právě Arichteva se stala hlavním terčem. Domníváme se, že proto, že jako jediná explicitně propojila morální výtku s penězi.

Místo klidu vlna hejtu

Místo klidného narozeninového rámce řeší veřejnou přestřelku, osočování z pokrytectví a komentáře mířící na ztrátu těhotenství. CNN Prima NEWS citovala její vyjádření, že se už ke Koktovým dál vyjadřovat nechce, protože veřejná přestřelka dopadá na děti. Není to omluva. Je to ústup z pozice, kterou si nemohla dovolit dál držet, aniž by eskalace pokračovala. Podle dat UNICEF verbální násilí doma prokazatelně podkopává sebeúctu a vývoj dítěte. Arichtevina výtka tedy nestojí na pocitu, ale na faktech. Jenže internet neodměňuje toho, kdo má pravdu. Odměňuje toho, kdo má větší armádu.

Narozeniny jako kontrastní rám

Časová osa mluví jasně: první výrok 27. dubna, rozhovor pro DVTV 11. května, nejtvrdší protiútoky kolem 13.–15. května, narozeniny 20. května. Arichteva si narozeniny nepokazila tím, že by den před oslavou vytáhla kontroverzní téma. Kauza žila tři týdny a narozeniny jen dodaly médiím kontrastní titulkový rám. Čtyřicítka měla být milník. Místo toho se stala kulisou pro příběh o tom, jak rychle se v českém online prostoru změní člověk, který pojmenuje nepříjemnou věc, z kritika v terč.

Článek Místo klidných 40. narozenin čelí drsnému hejtu. Veronika Arichteva to schytává za kritiku výchovy u Koktových se nejdříve objevil na VIPživot.cz.