Od Vesničky ke Spirále

Aubrecht vstoupil do filmu jako teenager, roli Jardy Pávka ve Vesničce získal v roce 1985 a divácká paměť ho tam drží dodnes. Jenže on sám pokračoval dál. Na Tankovém praporu si už vydělával 7 000 korun za natáčecí den, téměř sedmačtyřicetinásobek vesničkového honoráře. Rozdíl mezi polovinou osmdesátých let a počátkem devadesátých se v těch číslech čte jako v učebnici.

Herectví ale nebyl jeho jediný apetit. Přesunul se do producentského křesla a v pražském Divadle Spirála na Výstavišti rozjel české uvedení Jesus Christ Superstar. Výsledek: 1 288 repríz a přes 850 tisíc diváků. Následovala Evita, rozpočet dvakrát vyšší, kolem 20 milionů korun, úvěr splacený za tři čtvrtě roku. Archivní retrospektiva uvádí 331 představení během dvou let, Aubrecht sám po letech mluvil o „asi 350″. Ať už platí kterékoli číslo, šlo o jednu z nejúspěšnějších muzikálových produkcí v Česku.

Tělo, které přestalo poslouchat

Uprostřed rozjeté Evity přišel zlom. Únava, jakou neznal. Ruka, která neunesla váhu telefonu. Šedý flek v zorném poli. Křeče v nohou. Lékaři potvrdili akutní lymfoblastickou leukémii a hledali dárce kostní dřeně. Nenašli ho. Aubrecht skončil na sterilním pokoji, odkázaný na chemoterapii a na čtyřicetiprocentní statistiku.

Na tom pokoji strávil bezmála dva roky. Tři dny, jak později vzpomínal, „nevěděl, že žije“. K fyzickému kolapsu se přidala reaktivní deprese po hormonální léčbě. A přesto z nemocničního lůžka po telefonu koordinoval provoz Evity. Kdo ho v každodenním chodu zastupoval, veřejně známo není. Jisté je, že představení běžela dál.

Jako klíčové faktory přežití Aubrecht jmenuje léčebný postup lékaře Gregoryho a silné rodinné zázemí. Pozoruhodný je i jeden vedlejší důsledek: syn Václav se stal hematoonkologem. Česká hematologická společnost ho eviduje ve svém seznamu členů. Otcova zkušenost jeho směřování podle dostupných informací zřejmě ovlivnila.

Tři restarty za jeden život

Po léčbě se Aubrecht do divadla nevrátil. Kdyby si měl vybrat mezi filmem a jevištěm, zvolil by jeviště, řekl v jednom rozhovoru, který neunikl pozornosti naší Redakci VIPŽivot. Jenže život rozhodl jinak. Přešel do gastronomie, otevřel restauraci, a pak přišel covid. Podnik padl.

Během pandemie založil s kamarádem dílnu. Začal pracovat se dřevem, bavila ho povrchová úprava, vymýšlení tvaru i funkce. Z nouzového řešení se stala nová profese. Dnes se živí zakázkovou výrobou designového nábytku. Občas se mihne na obrazovce, Kinobox eviduje epizodní role v Modrém kódu, Slunečné, Zoo i film Jedna noc z roku 2024. Ale těžiště jeho dnů je v dílně, ne před kamerou.

Většina herců Aubrechtovy generace prošla plynulou dráhou film, seriál, divadlo. On má v životopise ostré zlomy: hvězda osmdesátek, muzikálový producent devadesátek, onkologický pacient, restauratér, truhlář. Každá kapitola skončila jinak, než začala.

Článek Neudržel ani telefon, lékaři mu nedávali šanci. Jarda Pávek z Vesničko má středisková dnes slaví 60 a vyrábí nábytek se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Ve slibné kariéře se rozhodl nepokračovat

A jakmile se v uměleckém světě trochu rozkoukal, hrál v Hudebním divadle Karlín i v Divadle na Vinohradech. A vidět jste ho mohli i v mnoha filmech. Kromě „Vesničky“ to byl třeba snímek Jak básníkům chutná život nebo Tankový prapor. Jenže po roce 1989 udělal krok, který fanoušky zaskočil: herectví pověsil na hřebík.

Naše redakce ovšem zjistila, že to rozhodně nebylo z nějaké hořkosti nebo zklamání. Naopak – filmový svět se mu líbil pořád, jen ho spíš lákalo jeho zákulisí. Stal se proto výkonným producentem muzikálů (třeba Jesus Christ Superstar, Evita či Cats) a značně se podílel na jejich úspěchu.

Zkouška osudu: Nemoc, která změnila priority

Aubrechtův příběh ale není jen sledem jistot a nádherných úspěchů. Vybojovat totiž musel i jeden těžký zdravotní zápas – lékaři mu diagnostikovali leukémii. Dva roky se léčil, ale přesto se nevzdal. „Onemocněl jsem v době, kdy končil Ježíš a začínala Evita. Tu jsem prakticky už řídil ze septického pokoje,“ svěřil se.

Pracoval, i když nevěděl, jak nakonec jeho příběh skončí – nebo možná právě proto. Lékaři mu totiž nedávali žádné jistoty. Svěřil se, jak mu tehdy bratr, který se shodou okolností podobnému oboru věnoval, nalil čistého vína. Doslova: „Zavolal mi a řekl: To, co s tebou budou vyvádět, je naprosto v pořádku. Přežije tak 40 % lidí, to je výborný výsledek. Poslouchej, nezlob je, vědí, co činí.“ A tak se prý rozhodl poslouchat a nezlobit – a ono to vyšlo. Po svém uzdravení se však rozhodl svůj život přehodnotit a zjistil, že u muzikálové mašiny už dál stát nepotřebuje.

Podnikání a pád v covidové bouři

Následovala civilnější kapitola. Nejprve s partnerkou rozjel hospodu, posléze několik let vedl v Praze vyhlášenou restauraci U Čiriny. Tyhle plány mu bohužel překazil covid. Ale netrvalo dlouho a Aubrecht se nadchl pro něco jiného – a tak od té doby stojí u ponku. Doslova se totiž našel v nábytkovém designu: spojuje dřevo a železo, vymýšlí praktické kusy s industriálním rukopisem a nebojí se ani zakázkové práce. Zkrátka a dobře se podle našeho názoru rozhodl dokonale využít svůj smysl pro detail a preciznost, které ho provázely celým jeho pracovním životem. Jeho odchodu z televizních obrazovek tak rozhodně želet nemusíme.

Článek Kde je Jarda Pávek z Vesničko má středisková dnes: Boj s leukémií změnila Stanislavu Aubrechtovi priority. Na herectví se vykašlal se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Od filmového Pávka k muzikálům

A ačkoliv se v této roli objevil už jako velmi mladý, jeho výkon se podle našeho názoru zapsal do historie českého filmu opravdu nesmazatelně. „Byla to škola jako hrom. Dostal jsem se mezi absolutní profesionály a mohl se od nich učit,“ komentoval to tehdy. Po tomto úspěchu se Aubrecht rozhodl studovat herectví na konzervatoři a později zakotvil v Hudebním divadle Karlín, kde propadl kouzlu muzikálů.

Není tedy divu, že ho to k televizní obrazovce stále táhlo. Zahrál si proto například také v oblíbených snímcích Jak básníkům chutná život nebo Tankový prapor. Ovšem ze všeho nejvíce ho vždy přitahovalo spojení hudby a herectví. Měl a vlastně dodnes má pověst talentovaného herce s velkým citem pro detail, který dokázal z každé role udělat něco výjimečného.

Životní zlom: Boj s leukémií

Ovšem když byl na vrcholu kariéry, přišla zpráva, která mu obrátila život naruby. Lékaři mu diagnostikovali leukémii. „Začal jsem být hodně unavený. Pak už jsem byl bílý jako stěna. Odvezli mě na Bulovku, udělali mi krevní testy a během tří dnů, co jsem tam byl, mi zjistili, že mám leukémii,“ popsal herec v pořadu 13. komnata.

Léčba byla dlouhá a vyčerpávající – popisoval například, že strávil téměř dva roky na sterilním pokoji, protože neměl žádnou imunitu. „Nejdřív se zkouší chemoterapie, když nezabere, tak se shání dárce. Já jsem byl závislý na chemoterapii,“ doplnil. Po uzdravení se rozhodl začít znovu. Namísto návratu k herectví se ale pustil do podnikání – otevřel si vlastní restauraci. „Já vždycky něco vybuduju a pak přijde něco a zase o vše přijdu a můžu začít od znova,“ řekl s nadhledem. A právě tahle filosofie mu podle našeho názoru během jeho života nejvíc pomohla.

Pohnutých osudů bylo víc

Ovšem film Vesničko má středisková se zdá být skoro až „magnetem“ na nepříznivé osudy herců, jak jsme v redakci zjistili. Asi nejvíce nás zasáhl tragický konec charismatického Petra Čepka – představitele žárlivého Turka. Tomu totiž v roce 1993 lékaři oznámili diagnózu rakoviny slinivky, zemřel o rok později ve věku pouhých 54 let. Krátce po Čepkovi zemřel i Rudolf Hrušínský, který ve Vesničce ztvárnil doktora s legendární hláškou o „kochání se“.

Nežije už ani Marián Labuda – v lednu 2018 mu náhle selhalo srdce, zkolaboval před vlastním domem při nastupování do auta. A Libuška Šafránková? Ta bohužel skonala po náročné operaci plic a vleklých zdravotních potížích v roce 2021 ve věku 68 let. Dnes už na ni, stejně jako na ostatní její kolegy, můžeme vzpomínat právě jen prostřednictvím jejich filmů.

Článek Stanislav Aubrecht otevřeně o rakovině: Začalo to únavou. Do 3 dnů Pávek z Vesničko má středisková věděl, na čem je se nejdříve objevil na VIPživot.cz.