Balíček na stole, eso v hlavě

Mechanika rituálu, jak ji Konvalinková vylíčila, je prostá. Fialová si ráno sedla ke kartám, vytáhla jednu „na ten den“ a podívala se. Když to nebylo červené eso, vrátila ji zpět do balíčku a táhla znovu. Z domu nevyšla, dokud eso nepadlo. Jenže Konvalinková přidala detail, který celý obraz posouvá: „Samozřejmě věděla, kde to eso má.“ Nešlo tedy o slepé losování. Fialová si výsledek uměla ohlídat. A právě tím se rituál mění z pověry v něco jiného, v osobní režii rána, v kontrolovaný start dne, který herečka potřebovala, aby vůbec překročila práh.

Sama Fialová to kdysi v rozhovoru pro Aha! potvrdila po svém: ráno si vytáhla kartu, a když byla „blbá“, vzala si jinou. „Přece nebudu žít den s ošklivou kartou,“ řekla tehdy. Proč právě červené eso mělo výsadní postavení, nikdy nevysvětlila. Dá se ale odvodit, že pro ni fungovalo jako jednoznačný signál, karta, u které nebylo pochyb, že den může začít.

Kartářka ve sklepě a slzy na náměstí

Vztah Květy Fialové ke kartám nebyl okrajový koníček. Konvalinková vzpomínala, jak ji kolegyně vodila ke kartářce do sklepního bytu v pražských Nuslích. Jedna z návštěv skončila šokem: kartářka jim řekla, že brzy zemřou a „pomře také všechno okolo nich“. Konvalinková plakala, Fialová zbledla. Když vyšly ven a došly na Náměstí bratří Synků, Fialová okamžitě navrhla řešení: druhý den zavolá jinou kartářku, optimističtější. Reakce, která přesně kopíruje logiku ranního rituálu: špatný výsledek se nepřijímá, nahradí se lepším.

Nešlo přitom o jednorázovou epizodu. Podle starší reportáže iDNES Konvalinková vyprávěla i o kartářce, která jim oběma předpověděla rychlou nehodu a finanční potíže, a obojí se naplnilo. Fialovou to od karet neodradilo. Naopak. Její jméno zůstalo s esoterikou spojené tak silně, že dodnes funguje Věštírna Květy Fialové v Újezdě nad Lesy, kterou provozuje kartářka Iveta Vojtová.

Konvalinková: od nadšení ke strachu

Konvalinkové cesta s kartami vypadala jinak. K vykládání se dostala přes dárek od Jiřího Lábuse, balíček vykládacích karet Ivy Hüttnerové. Naučila se z příručky a začala zkoušet výklady na lidech kolem sebe. Pak přišel zlom. Vykládala karty barmanovi v divadle a sešla se jí kombinace, která nedávala prostor pro optimismus: smrt, nemoc, advokát, majetek. Krátce nato se události potvrdily. „Zalekla jsem se toho,“ přiznala Konvalinková. A přestala. Dnes říká, že svůj budoucí osud znát nechce. Žije přítomným okamžikem. Karty nevykládá.

Herecké pověry nejsou v českém divadle nic neobvyklého. Na generálce se netleská, aby se nepokazila premiéra. Herci mají předvýstupové rituály, někteří otevřeně mluví o spiritualitě jako součásti profese. Ale každodenní karetní kontrola před odchodem z domu, to je jiná liga. Podle nás je rituál Fialové zajímavý právě tím, že nebyl slepý. Věděla, kde eso leží. Nevěřila, že jí náhoda prozradí osud. Spíš si každé ráno vědomě potvrdila, že den stojí za to, aby do něj vyšla. Červené eso nebylo proroctví. Bylo to povolení.

Článek Květa Fialová nevyšla z domu, dokud nevytáhla červené eso. Konvalinková prozradila její podivný rituál s kartami se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Víc než vtip: co přesně se stalo na podzim 2012

Prima svůj formát VIP Prostřeno! prodávala jako nadsázku a civilní zábavu, prostor, kde celebrity „vaří, baví a prostírají dle naturelu“. Alkohol tekl, atmosféra bývala neuhlazená, glosy ostré. Pořad měl v roce 2012 takovou sledovanost, že ho Prima prodloužila až do Vánoc. Právě tahle kombinace (kamera, uvolněná nálada a publikum v milionech) udělala z Fialové poznámky něco víc než hospodský žert.

Dobové reakce přišly rychle. Kamila Moučková se veřejně postavila na Harapesovu stranu a kritizovala, že Fialová takové věci říká na kameru. Andresíková mluvila o rozpacích. Konvalinková se snažila situaci mírnit. Harapes ale mlčel jen krátce, a když promluvil, bylo to kategorické.

Pět let odmítání: časová osa, která nedává jednoduchý příběh

Spor mezi Harapesem a Fialovou nebyl jednorázový výbuch. Měl několik veřejně doložených kapitol, a právě jejich rozpory ukazují, jak složitý ten vztah ve skutečnosti byl.

• Listopad 2012: Bezprostředně po vysílání Harapes kontakt s Fialovou přeruší.
• Březen 2014: Na společenské akci se Fialová pokusí o smíření, chce ho pozdravit. Harapes před ní utíká do šatny. V následujících dnech médiím říká, že jsou lidé, kterých se štítí, a nazývá ji „pošetilou stařenou“. Zdůrazňuje: soukromí má zůstat soukromím.
• Červen 2015: Obrat, nebo aspoň jeho náznak. Harapes veřejně připouští, že nemocné Fialové odpustil. V téže době umírá Josef Topol.
• Září 2017: Květa Fialová umírá. Harapes odmítá její smrt komentovat. Žádná kondolence, žádné smířlivé slovo na veřejnosti.

Jednoduchá teze „nenáviděl ji až do konce“ tedy naráží na jeho vlastní slova z roku 2015. Jenže stejně tak neplatí, že by odpuštění znamenalo smíření. Osobní kontakt mezi nimi podle dostupných zdrojů nikdy nebyl obnoven.

Proč zrovna tohle nemohl přenést

Harapes se uměl urazit i jindy. Známý je jeho krátkodobý spor s Jiřím Klemem a Františkem Němcem kvůli dabingu ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku, Marie Poledňáková mu neřekla, že jeho roli namluví někdo jiný. Ale tam křivda rychle vyšuměla. Případ Fialové byl jiný v jednom zásadním bodě: nešlo o profesní ego, ale o intimní hranici.

Harapes ještě v červnu 2013 v rozhovoru pro Blesk otevřeně potvrdil, že s Josefem Topolem žije přes čtyřicet let a že Filipa Topola bral jako svého syna. Současně ale trval na tom, že orientace je intimní záležitost a nikomu do ní nic není. Částečně téma otevřel, ale na vlastních podmínkách. Právě to byl klíčový rozdíl. Rozhodnutí promluvit měl učinit on, ne někdo jiný před kamerou zábavného pořadu.

Fialová přitom situaci zjevně četla jinak. V roce 2014 tvrdila, že mu neublížila, a říkala, že vlastně neví, proč je na ni naštvaný. Homosexuály prý miluje. Část jejího nepochopení se zpětně dá vysvětlit i zdravotním stavem, od roku 2015 byla v Alzheimercentru s potvrzenou diagnózou Alzheimerovy choroby. Jestli její bezbariérová prostořekost na podzim 2012 byla ještě čistě povahou, nebo už i příznakem, dnes nikdo nerozhodne.

Co zůstalo po obou

Harapes se z veřejného života nestáhl. Ještě na podzim 2017, pár týdnů po smrti Fialové, se objevil v televizním pořadu Můžu dál? a ukazoval svou chalupu pod hradem Krakovcem. Dál pracoval, dál vystupoval. Dopad sporu byl selektivní, vyhýbal se situacím, kde by ji mohl potkat, ale nepřestal být veřejnou osobou. Zemřel 15. května 2024, jak oznámilo Národní divadlo. Fialová odešla o sedm let dříve, 26. září 2017. Celý příběh nakonec není o jedné větě na lodi. Je o tom, kdo má právo rozhodnout, co z vašeho života bude veřejné. Harapes si to právo střežil celý život. Fialová mu ho vzala za pár vteřin. A on jí to nikdy úplně neodpustil, i když jednou řekl, že ano.

Článek Fialová řekla jedinou větu a přátelství bylo u konce. Harapes ji pak nenáviděl a štítil se jí až do smrti se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Štěpničková: herečka, které nosili oblečení

Mezi kolegyněmi měla Fialová jednu jasnou favoritku, Jiřinu Štěpničkovou. Na její filmy chodila ještě jako mladá divačka. Obdivovala herecký formát i lidský rozměr ženy, která přišla o deset let života ve vězení za údajnou vlastizradu.

Když se Štěpničková na počátku šedesátých let vrátila na svobodu, neměla doslova co na sebe. Fialová s dalšími kolegy se na ni skládali, nosili jí šaty, pomáhali jí znovu najít místo v profesi. Štěpničková nakonec dostala angažmá v Kladně a později v pražském Realistickém divadle, ale na předválečnou slávu už nikdy nedosáhla; stigma politického procesu a desetiletá profesní pauza jí hvězdný oblouk nenávratně zlomily.

Pro Fialovou ale právě tohle bylo měřítko. Štěpničková ztratila status, a přesto si zachovala pokoru. Žádné manýry, žádná nadřazenost.

Brejchová, Budínová, Kačírková: talent nestačí

Na opačném pólu stály herečky, u nichž Fialová viděla rozpor mezi talentem a chováním k lidem. Podle převyprávění z knihy jí u každé z nich vadilo něco jiného, ale společný jmenovatel byl vždy tentýž: nadřazenost a odstup od diváků.

• Slávka Budínová – velká herečka, která se podle Fialové považovala za středobod vesmíru a okolí dávala najevo, že s ním nemusí komunikovat.
• Irena Kačírková – Fialová jí vytýkala „princeznovské“ manýry, které podle ní neodpovídaly tomu, jak by se měl herec chovat mimo jeviště.
• Jana Brejchová – filmový talent, ale chlad k lidem. A právě u ní došlo k přímé konfrontaci.

Scéna, kterou kniha zachycuje, se odehrála mezi fanoušky. Brejchová odmítala fotky, dělala, že lidi kolem neslyší. Fialová jí řekla do očí, že herec bez diváků a fanoušků nic neznamená. Brejchová nakonec svolila k několika snímkům, podle Kubáníkova převyprávění hlavně proto, aby ji Fialová dál „neotravovala“. Dlouhodobou změnu ale Fialová nezaznamenala.

Profesní etika, ne herecká rivalita

Bylo by snadné číst tyhle příběhy jako zákulisní válku primadon. Jenže Fialová nevedla kariérní souboj. Její osa hodnocení nebyla sláva ani talent, byla to pravdivost, pokora a vztah k publiku. „Diváka si musíš hýčkat,“ opakovala podle Kubáníka. Kdo to nedělal, neprošel jí sítem bez komentáře, ať šlo o ženu, nebo muže. I u Josefa Kemra si dokázala ironicky všimnout soukromých zvláštností, ale protože u něj viděla autenticitu, převládl respekt.

Veřejnou reakci Brejchové ani rodin ostatních zmíněných hereček na konkrétní pasáže knihy se nám nepodařilo dohledat. Výroky tak zůstávají jednostranným, byť pečlivě zdokumentovaným pohledem jedné ženy, která si celý život zapisovala, co viděla.

Kde si deník přečíst a kde Fialovou vidět

Kniha Poslední deník Květy Fialové vyšla v nakladatelství Zeď v roce 2019. Redakce VIPŽivot si všimla, že v době psaní článku je skladem například na Kosmasu za 358 Kč a je k vypůjčení i v řadě veřejných knihoven. Na televizních obrazovkách se Fialová objevuje stále: v neděli 14. června 2026 reprízuje ČT1 pohádku Pavouk se smaragdovýma očima, o dva dny později uvede Barrandov Krimi snímek České milování.

Fialová zemřela v roce 2017. Její deníky mluví dál, a nebojí se nikoho.

Článek Jednu obdivovala, druhou seřvala před lidmi. Květa Fialová vždy řekla nahlas, co si myslí o českých herečkách se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

V malebné chalupě odpočívala

Zesnulá herečka, která by v září oslavila své 96. narozeniny, bydlela v třípokojovém bytě v pražských Dejvicích. Jakmile ale měla chvilku volného času, trávila ho na chalupě v Chřibské, která je obklopená krásnou přírodou. Leží na území chráněných krajinných oblastí Lužické hory a Labské pískovce i v národním parku České Švýcarsko. Herečka, která byla synonymem noblesy a elegance, to tam milovala.

Na chalupě odpočívala, chodila na houby, zavařovala okurky, pekla dobroty a učila se tam i nové role, uvedl Deník. Společnost jí tam dělal kocour a často i dcera Zuzana a vnučka Dominika. Podle webu Prima Ženy patřily mezi pravidelné hosty malebného stavení i její kamarádky a kolegyně Naďa Konvalinková nebo Dana Batulková. Ostatně o přátele z umělecké branže by Fialová neměla v okolí nouzi. Poblíž Chřibské jsou obce Kytlice a Doubice, kde se zalíbilo Petře Černocké, Miroslavu Horníčkovi, Karlu Gottovi nebo Jakubu Prachařovi.

Děsivá událost ji pronásledovala celý život

Jedna z nejkrásnějších českých hereček se ve společnosti objevovala pozitivně naladěná a s úsměvem na tváři. Přitom její život nebyl zrovna procházka růžovou zahradou. Narodila se v roce 1929 ve Veľkých Dravcích na Slovensku, odkud rodinu tamní nacionalisté v roce 1938 přinutili k odchodu do Čech. Její matka, se kterou měla hezký vztah, byla sochařka a výtvarnice, otec zase vojenský letec. „Otec byl přísný, já jsem se ho hrozně bála. Nikdy se mi o něm ani nezdálo,“ svěřila se kdysi herečka v pořadu 13. komnata s tím, že věděla, že to s ní otec nemyslí zle, ale jeho výchovu nedokázala přijmout.

Celý život si s sebou Fialová nesla trauma, které utrpěla v 15 letech. Dva vojáci ji tehdy znásilnili. „Stalo se to jedné noci. Vpadli k nám ruští vojáci a já měla najednou u hlavy revolver. Musela jsem se rozhodnout mezi smrtí a hanbou,“ svěřila se webu iDnes. Pachatele pak jejich velitelé nechali zastřelit. Hrůzný zážitek poznamenal její vztah k mužům. Opakovaně se nechala slyšet, že nenávidí sex.

Nakonec našla toho pravého

Kvůli tomu zkrachovalo první manželství hvězdy snímku Adéla ještě nevečeřela s dramaturgem Jiřím Joskem. Podle herečky měl chlapské potřeby a ona před ním utíkala na hřbitov do márnice. S druhým manželem hercem Gustavem Opočenským se rozvedla, když propadl alkoholu a okradl ji. Štěstí nakonec našla až po boku režiséra Pavla Háši, se kterým měla dceru Zuzanu. Byli spolu až do jeho smrti v roce 2009. Květa Fialová zemřela 26. září 2017 ve věku 88 let.

Článek Květa Fialová odpočívala na chalupě obklopené malebnou přírodou Českého Švýcarska a Labských pískovců se nejdříve objevil na VIPživot.cz.