Talent, který převálcoval všechno kolem

Vinklář nebyl typ, který by se do role musel pracně vtělovat. Měl dar okamžité proměny, dokázal zahrát komickou figuru i temného záporáka, aniž by kterákoli z poloh působila křečovitě. Dramatik Oldřich Daněk napsal titulní roli Bendla ve filmu Válka vypukne po přestávce přímo na jeho tělo, protože věděl, že Vinklářova interpretační kapacita nemá v dané generaci srovnání. Podle ČT24 šlo o mimořádný herecký výkon. A Daněk nebyl jediný; režiséři se k Vinklářovi vraceli navzdory tomu, že spolupráce s ním bývala podle vzpomínek kolegů komplikovaná. Výsledek na plátně prostě stál za cenu, kterou za něj platilo okolí.

Na jevišti Národního divadla strávil desítky let. Na televizní obrazovce se usadil tak pevně, že jeho tvář splynula s pojmem „český seriál sedmdesátých a osmdesátých let“. Přes dvě stě rolí, to není jen číslo. Je to důkaz, že celá branže ho potřebovala víc, než si chtěla přiznat.

Zákulisí: ego, nálady a jeden údajný zápisník

Co přesně se dělo mimo záběr kamery? Otevřené zdroje popisují opakující se vzorec: natáčení se prý mělo přizpůsobovat jeho náladě, na okolí nebral velké ohledy a spolupráci komplikovala ješitnost. Stella Zázvorková o něm podle sekundárních textů nemluvila lichotivě. Syn režiséra Jiřího Sequense staršího ve svědectví pro Prima Ženy zařadil Vinkláře mezi ty, kdo jeho otce po roce 1989 zklamali. Bývalá partnerka Ivanka Devátá přidala pohled ze soukromí, který profesní obraz spíš potvrzoval, než vyvracel.

A pak je tu legenda o zápisníku, notýsku, do něhož si měl Vinklář zapisovat prohřešky kolegů a režisérů. Žádný scan, opis ani ověřený obsah takového dokumentu veřejně neexistuje. Je to tradovaná historka z hereckého prostředí, ne prokázaný fakt. Ale právě takové legendy nejlépe ilustrují, jakou atmosféru kolem sebe Vinklář vytvářel. Stačilo, aby tomu okolí věřilo.

Normalizační stín a období ticha

K osobní pověsti se přidala politická vrstva. Vinklář podepsal Antichartu. A 28. října 1988, při oficiálních oslavách sedmdesátého výročí Československa, pronesl veřejný projev po boku Miroslava Štěpána. Ani mezi kolegy, ani u části veřejnosti mu to po sametové revoluci nepřidalo.

Jeho vlastní reakce byla příznačná. Jak zaznamenal nekrolog Týdne, Vinklář po roce 1989 řekl: „Pro zbytek mého života platí období ticha. Nahlas už má být jenom práce, divadlo, film a televize.“ Nešel se veřejně přít o svou pověst. Neospravedlňoval se. Stáhl se k řemeslu, které uměl líp než cokoli jiného. V memoárech odmítal životní pózu a psal, že herec má být ve všedním životě „svůj“, ironický kontrapunkt k tomu, jak ho popisovalo okolí.

Obrazovka, která přežila člověka

Josef Vinklář zemřel v září 2007 na rakovinu plic. Ještě na jaře toho roku, po operaci a rehabilitaci, plánoval návrat na jeviště Národního divadla a počítal s další sérií Nemocnice na kraji města. Nestihlo se.

Co se ale stihlo, žije dál. Redakce VIPŽivot si všimla, že Chalupáři běží na ČT1 od července 2025 v nových reprízách, jedenáct dílů je přehratelných v iVysílání. Nemocnice na kraji města měla poslední vysílání na konci června 2025. Česká televize Vinklářovy velké role drží v nabídce, přestože jeho politické i osobní sporné momenty jsou veřejně známé. Publikum zjevně odděluje hotové dílo od osobní pověsti, a dělá to už skoro dvě dekády po hercově smrti.

Vinklářův případ není o jednoduchém soudu „dobrý herec, špatný člověk“. Je o tom, že český televizní kánon dokáže unést i velmi problematickou osobní legendu, pokud je herecký výkon dost silný na to, aby ji převážil. Zatím ji převažuje.

Článek Sobec, na kterého nebyl spoleh, řekl o něm režisér Vávra. Diváci Vinkláře zbožňovali, kolegové ho nemohli vystát se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Jeli a úspěšně dojeli

„Se speditérskou firmou Knotek jsme přijeli do matičky Prahy a bloudili stověžatou krasavicí, až jsme posléze dorazili na Smíchov,“ vzpomínal herec v autobiografii Pokus o kus pravdy. Jeho dětství tak bezpochyby výrazně ovlivnilo mimo jiné i prostředí Kinské zahrady, kde běhal po schodech, lezl po stromech a učil se různým lumpárnám.

Kampa a chalupa v Českém ráji

V osmdesátých letech se Vinklář přestěhoval na Kampu, do malého domečku poblíž Karlova mostu, kde žil až do své smrti. Sám mnohokrát řekl, že v Praze byl sice doma, ale jeho srdce patřilo Českému ráji. „Nejšťastnější jsem tam, kde jsem se narodil, v Českém ráji. Pro mě je to nejkrásnější místo,“ svěřil se. Na chalupě v obci Jinolice nacházel klid. A není divu – na tomhle místě byl doslova obklopený krásnými rybníky, horami a potoky. O něčem takovém se dnes každému chataři může jen zdát.

Tři manželství, dvě herečky a dvě děti

Málokdo ovšem ví, že tahle herecká legenda byla třikrát ženatá. První manželkou byla Jana Dítětová, známá například z pohádky S čerty nejsou žerty. Měli spolu syna Jakuba, který se stal výtvarníkem.

Podruhé si vzal herečku Ivanku Devátou, s níž měl syna Adama. Nějak jim to ale neklapalo, takže se rozvedli – jen proto, aby se po několika letech zase vzali. A kdo ví, možná za to mohly věci mnohem intimnější, než by kohokoliv napadlo. „Pepek další dítě už nechtěl, jednoho syna totiž měl s mou předchůdkyní Janou Dítětovou. Nakonec jsem ho převezla,“ napsala Ivanka Devátá s humorem ve své knize Můj příšerný syn. Ale kdo ví, jak to tehdy vlastně bylo a zda Josefovi rostoucí intriky kolem rodiny nedělaly problém se s tímhle malým podvůdkem vyrovnat.

Rozporuplná osobnost české scény

Josef Vinklář byl známý nejen svými hereckými výkony, ale také komplikovaným osobním životem. Uvádí se, že trpěl vážnými problémy s alkoholem a že se občas ve svých vztazích uchyloval k nevěře i psychickému násilí. Podle vyjádření Ivanky Deváté měl často mizet na delší dobu bez vysvětlení, a když byl pod vlivem, jeho chování mělo být natolik nekontrolovatelné, že několikrát rozbil domácnost. Na tohle si však dnes vzpomeneme už jen málokdy. Mnohem častěji nám totiž na mysl vytanou jeho úžasné herecké role – například Hříšní lidé Města pražského, Nemocnice na kraji města, Sanitka nebo Chalupáři.

Článek Josef Vinklář byl v Praze sice doma, ale srdce patřilo Českému ráji: Herecká legenda měla chaloupku jako z pohádky se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Kolegové jej neměli rádi

Pravdou je, že Josef Vinklář, ač výtečný herec, příliš dobrou reputaci neměl. „Pepa byl s*ě. Měl diář, kam si psal poznámky, co kdo kdy a kde řekl. To aby měl všechny v šachu. Pak se jednou ožral, zapomněl ho v divadle na záchodě a manžel ho našel. Máme ten diář doma, ale já ho nikomu nedám. Jsou v něm informace o lidech, kteří ještě žijí nebo dožívají, a když ho nezveřejnil Míla, neudělám to ani já,“ prozradila spisovatelka Mirka Besserová, vdova po Vinklářově hereckém kolegovi Vilému Besserovi, pro Extra.

Do toho měl v oblibě ženy, které mu padaly k nohám. Jeho první manželkou se stala Jana Dítětová, se kterou měl syna Jakuba. Zamiloval se ale do Ivanky Deváté, která byla tou dobou vdaná. I ona jeho šarmu podlehla a manžela Miloše Hlavicu i s dítětem opustila, aby se vdala za Josefa. Společně měli syna Adama. Josef ji ale trápil, i nadále udržoval vztah s jinými ženami, a tak se rozvedli.

Josef používal Adama jako prostředníka, který chodil za maminkou a prosil ji, aby vzala nevěrníka zpátky. „Maminko, tatínek už bude hodný, vem ho zpátky,“ řekla Ivanka v rozhovoru pro Mikslefpiksle. A tak do ní Adam hučel, až si Josefa vzala podruhé. I toto manželství, plné bolesti a zrady, ale skončilo.

Dědictví prohrál

Syn Adam chtěl jít ve šlépějích slavných rodičů, i přes to, že měl strach, že by nezvládal učivo, jak přiznal ve 13. komnatě. Sám o protekci nestál a ani Josef mu ji nechtěl poskytnout. A tak se vyučil truhlářem a po vojně se oženil. K řemeslu se ale vrátit nechtěl, protože byl zvyklý na peníze a materiální zajištění. A tak se stal hasičem. Potřeboval uživit sebe, ženu a dítě, a tak se poohlížel po práci, která by mu přinesla více peněz. Stal se taxikářem a to byl začátek konce.

Ochutnal noční život, herny a alkohol. Volný čas trávil u automatů, na diskotékách a v barech. Uvědomil si, že takový život není dobrý, a dal si od všeho pauzu. Pak ale jeho otec zemřel v roce 2007 a on do toho spadl naplno. Dědictví v řádech milionů korun rozházel při bujarých večírcích a stal se gamblerem. Dostal se do tíživé finanční situace. Když prohrál poslední peníze, uvažoval i o sebevraždě.

Za pomoci rodiny vyhledal odbornou pomoc a strávil 5 měsíců v léčebně. Doháněly jej dluhy a pomohla mu maminka. Svým vystoupením chce varovat všechny před nebezpečím, které automaty a alkohol přinášejí.

Článek Zesnulý Josef Vinklář: Donášel na kolegy a jeho syn propadl závislostem. Manželství s Ivanou bylo plné zrady se nejdříve objevil na VIPživot.cz.