Hádky jako představení pro štáb

Natáčení Chalupářů v okolí Višňové na Příbramsku probíhalo v sedmdesátých letech v atmosféře, kde se politika nedala oddělit od práce. Větrovec jednou začal před kamerou chválit Sovětský svaz. Kemr se okamžitě chytil. Následovala divoká hádka, při níž Větrovec „pozvedl mohutný hlas“ a Kemr mu charismaticky oponoval. Štáb přihlížel jako při divadelním představení.

Tyhle střety se opakovaly. Nebyly to tiché výměny názorů u kafe, ale ostré politické půtky, které kolegy bavily i znervózňovaly zároveň. Důležité je ale odlišit legendu od reality: doložené jsou opakované slovní konflikty založené na protichůdných světonázorech, ne osobní nenávist. Kemr a Větrovec stáli na opačných stranách barikády, a právě proto spolu nemohli vydržet v klidu ani minutu mimo záběr.

Od chudoby přes Buchenwald ke straně

Větrovcův příklon ke komunismu nezačal v koncentračním táboře, jak se někdy zjednodušeně tvrdí. Kořeny sahaly hlouběji, do dětství poznamenaného bídou a do škodováckého prostředí v Plzni, kde se z mladého dělníka stal přesvědčený levičák ještě před válkou. Za okupace tiskl a rozšiřoval ilegální letáky, za což skončil v Terezíně a pak v Buchenwaldu. Táborová zkušenost ho poznamenala nočními můrami do konce života, ale komunistu z něj neudělala, jen utvrdila.

Po válce šel jeho aktivismus ještě dál. Podle svědectví zachyceného na portálu Místa paměti národa kráčel v roce 1953 v čele herců plzeňského divadla v montérkách k pomníku T. G. Masaryka, hodil oprátku kolem krku sochy a spolu s ostatními ji strhl. Kariérně mu loajalita ke straně přinesla post ředitele Divadla E. F. Buriana, které vedl patnáct let, od roku 1973 do roku 1988. V normalizační televizi, která podle odborné studie Národního muzea fungovala jako nástroj propagandy a vytvářela vzory „správného“ socialistického chování, byl Větrovec ideálním obsazením. Prověřený, loajální, s nezaměnitelným hlasem.

Předseda Mrázek a paradox popularity

Role Karla Mrázka, předsedy družstva v seriálové Třešňové, se stala Větrovcovou nejtrvalejší vizitkou. Bodrý, hlučný, trochu směšný, přesně takový typ, který si diváci zamilují. Obec Višňová, kde se Chalupáři natáčeli, si seriál připomíná dodnes: na webu obce má vlastní sekci a v červnu 2025 tam proběhla veřejná oslava padesáti let od prvního vysílání.

Paradox je zřejmý. Miliony diváků znaly Větrovce jako sympatického bafuňáře z obrazovky. Málokdo tušil, jaký byl za kamerou: tvrdý, uzavřený, v politických diskusích nepřístupný kompromisu. Popularita postavy a povaha herce žily ve dvou oddělených světech.

Rodina, kterou si odřízl

Nejbolestivější kapitola Větrovcova života se odehrávala daleko od kamer. Vztahy s rodinou byly dlouhodobě komplikované. Sestra Božena v rozhovoru pro knihu Větrák vzpomínala, že ji bratr v Praze nikdy nenavštívil a příbuzné držel stranou. Dcera Jitka popisovala dlouhé pauzy v kontaktu a konflikty, které se táhly roky.

Po listopadu 1989 se Větrovec uzavřel do sebe. Cítil, že ho lidé „šmahem odsoudili“ za to, čemu celý život věřil. Zatrpklost ho izolovala ještě víc. S dcerou se intenzivněji sblížil až po ovdovění, tedy zhruba v posledních šesti letech života. Jitka Větrovcová o něj nakonec pečovala, ale léta odcizení se nedala smazat. Větrovec zemřel sám v pražském bytě na plicní embolii.

Obraz „tvrdého soudruha“ přitom není úplně černobílý. Podle knižní biografie po válce zaměstnal Mejlu Hlavsu a v divadle podržel i Milenu Dvorskou, když měla politické problémy. I fanatik měl občas lidské gesto, jenže ta gesta nestačila na to, aby si udržel nejbližší.

Příběh, který vyšel najevo až sedmnáct let po smrti

První ucelenou biografii Josefa Větrovce vydali Miroslav Graclík a Václav Nekvapil v roce 2019 pod názvem Větrák. Dcera Jitka pro ni udělala výjimku, otevřela osobní archiv a poskytla rozsáhlý rozhovor, ačkoli s médii běžně nekomunikovala. Kniha je dnes k sehnání na Knihy.cz, v antikvariátech se objevuje jen sporadicky. Samotné Chalupáře si lze pustit na iVysílání České televize, kde seriál zůstává dostupný.

Větrovec věřil systému tak silně, že kvůli němu přišel o všechno, co systém nedokázal nahradit: rodinu, přátele, důvěru nejbližších. Předseda Mrázek žije dál v reprízách. Muž, který ho hrál, odešel v tichu prázdného bytu.

Článek Kemr ho na place nemohl vystát. Větrovec z Chalupářů byl fanatický komunista, na konci života zůstal úplně sám se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Za statečný odboj skončil v koncentráku

Josef Větrovec se narodil v Plzni a pocházel z velmi chudých poměrů. Odmalička se toužil stát hercem, ale rodina neměla peníze na takové vzdělání, a tak se vyučil kovomodelářem. Zažil chudobu, hlad i žebrání. Podařilo se mu ale dostat se k divadlu jako ochotník. Při následné práci v plzeňské Škodovce se aktivně zapojil do odboje proti nacistickému režimu, což mu přineslo nejeden problém, až si pro něj nakonec přišlo Gestapo.

Odvedli jej a zavřeli, Větrovec si prošel Terezínem a nakonec skončil v Buchenwaldu. Pobyt v koncentračních táborech jej hluboce poznamenal fyzicky i psychicky, ale přežil. Redakce VIPživot připomíná hrůzy nacistického Německa, mezi něž patřilo nelidské zacházení, hlad, nucené práce, neustálý strach ze smrti a systematické vyhlazování celých skupin obyvatel, k čemuž byly využívány právě koncentrační tábory.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Památník Terezín / Terezín Memorial (@pamatnik_terezin_memorial)

Miliony lidí, především Židé, Romové, homosexuálové, političtí vězni, odbojáři a mnoho dalších, zaplatily životem za ideologii nenávisti. Děti byly násilně odebrány matkám a následně poslány do plynových komor. Ten, kdo tyto hrůzy nezažil, si je nedokáže ani v nejmenším představit. Josef Větrovec koncentrační tábor přežil a po válce se mohl začít naplno věnovat svému největšímu snu, a to stát se hercem.

Složitý a smutný osobní život

Působil v Divadle J. K. Tyla v Plzni, později dlouhá léta v pražském Divadle E. F. Buriana, kterému několik let také řediteloval. Větrovec však nezůstal pouze u divadla, ale vyzkoušel si také hraní ve filmech či v seriálech. Redakce VIPživot musí zmínit jeho nejslavnější roli v seriálu Chalupáři, ale zahrál si také v Dobré vodě, Arabele nebo Třiceti případech Majora Zemana. Uplatnil se rovněž v dabingu.

Co se týká jeho osobního života, ten byl složitý. Byl čtyřikrát ženatý a měl jedinou dceru, se kterou se vídal sporadicky. Jejich kontakt se stal častější až poté, co se Větrovec stal dědečkem. Ke konci jeho života to byla právě jeho dcera Jitka, která se o něj starala. Přesto herec zemřel sám ve svém bytě. „Zemřel doma za stolem. V klidu. Pěsti měl na stole, takže zemřel klidně. A protože se svítilo, zemřel asi večer,“ řekla Větrovcova dcera pro web iDnes, přičemž doplnila, že příčinou smrti byla plicní embolie.

Josef Větrovec byl talentovaným hercem a zarytým komunistou, jehož osud výrazně formovaly hrůzy války a složité rodinné vztahy. Zažil bídu, hlad, strach ze smrti i bolest ze ztráty blízkých. Jeho matka totiž spáchala sebevraždu skokem do řeky Radbuzy.

Článek Josef Větrovec žil noční můru: Žebrání a koncentrační tábor ho poznamenaly psychicky i fyzicky. Zemřel úplně sám se nejdříve objevil na VIPživot.cz.