Na jevišti i před kamerou, i po sedmdesátce

Paulová v roce 2026 rozhodně nedohrává. V Divadle Kalich má na repertoáru hned několik titulů: komedii Bez předsudků po boku Pavla Zedníčka, s nímž tvoří jevištní dvojici přes dvě dekády, dále inscenaci Přání, která vznikla přímo k jejímu životnímu jubileu, a autorský kus Má mě rád, nemá mě rád. Se Zedníčkem a Václavem Vydrou hraje i v představení Nikdy není pozdě. To není symbolická aktivita. To je plnohodnotný pracovní kalendář.

V televizi zůstává psycholožkou Jarmilou Kočkovou v Ordinaci v růžové zahradě 2. Oficiální programový materiál Novy pro jaro 2026 s ní počítá v aktuální dějové lince, nejde o archivní roli, ale o živou postavu v běžícím seriálu. Paulová zkrátka pracuje v režimu, který by leckoho unavil i ve čtyřiceti.

Proč slavná herečka nemá na klidný důchod

Odpověď nesouvisí se slávou. Souvisí s tím, jak funguje česká důchodová matematika. Podle České správy sociálního zabezpečení se výše penze odvíjí od dvou věcí: délky doby pojištění a výše výdělků, z nichž bylo skutečně odvedeno pojistné. Ne od popularity, ne od počtu odehraných představení, ne od toho, kolikrát vás lidé viděli v televizi.

Herci a umělci většinu kariéry fungují jako osoby samostatně výdělečně činné s nepravidelnými příjmy. Minimální záloha na důchodové pojištění pro OSVČ s hlavní činností činí v roce 2026 pouhých 5 720 korun měsíčně, u vedlejší činnosti dokonce jen 1 574 korun. Kdo roky platil minimum, nebo měl výpadky, kdy neplatil vůbec, dostane odpovídající penzi. Průměrný starobní důchod v Česku přitom letos podle Ministerstva práce a sociálních věcí dosahuje 21 839 korun měsíčně.

Paulová není jediná, kdo na to naráží. Jaroslava Obermaierová veřejně přiznala, že začínala na důchodu kolem deseti tisíc a nyní pobírá necelých šestnáct tisíc. Jan Kanyza popsal šok, když poprvé uviděl svůj výměr. Pavel Zedníček kdysi mluvil o částce kolem deseti tisíc, byť sám říká, že se mu penze po valorizacích zvedla. Naopak Stanislav Hložek uvádí zhruba 24 tisíc a výslovně to spojuje s tím, že celý život poctivě platil odvody. Rozdíl mezi nimi není v talentu. Je v tom, kolik a jak dlouho kdo odváděl.

Dcera v Indii a škola pro opuštěné děti

Druhá osa příběhu Jany Paulové vede tisíce kilometrů od Prahy. Její starší dcera Adéla Svobodová žije v Indii, kde spolu s Paulovou a Emilem Heyrovským stála u zrodu sdružení Změň můj osud. To pomohlo rozjet domov a školu pro opuštěné děti v městečku Tádpatrí, napojené na ášram Bhagavána Šrí Ramany Mahárišiho. Podle projektového webu patřila Paulová k prvním dárcům a zázemí se od té doby dál rozrůstá.

Podle dřívějších rozhovorů se herečka do Indie opakovaně vracela, mluví se o dvou desítkách cest. Sama přiznává, že vzdálenost od dcery je těžká. Po covidu se delší dobu neviděly, byly odkázané na videohovory. Přesto vazba funguje: drží ji společný projekt i pravidelný kontakt. Paulová o tom nemluví pateticky. Spíš věcně, jako o životním rozhodnutí, které respektuje, i když ji občas bolí.

Systém, který nerozlišuje mezi slávou a anonymitou

Příběh Paulové dobře ukazuje jednu vlastnost českého důchodového systému: je slepý k tomu, kdo jste. A to je zároveň jeho síla i slabina. Spravedlivě měří všem stejným metrem, roky pojištění krát vyměřovací základ. Jenže u profesí s nepravidelnými příjmy, honoráři místo výplatních pásek a obdobími bez zakázek ten metr systematicky měří méně.

Pro kohokoliv, kdo dnes pracuje jako OSVČ nebo na volné noze, z toho plyne praktický závěr: hlídat si souvislou dobu pojištění, nejezdit dlouhodobě na minimálních základech a v případě výpadků zvážit dobrovolnou účast na důchodovém pojištění, která v roce 2026 stojí nejméně 3 428 korun měsíčně. Řešit to až před důchodem je pozdě. To by potvrdila i Paulová.

Nadhled místo sebelítosti

Co na Janě Paulové zaujme nejvíc, není výše penze ani počet rolí. Je to způsob, jakým o tom všem mluví. Žádné stížnosti, žádné obviňování systému. Věta „nula od nuly pojde“ zní jako pointa z komedie, kterou by sama mohla hrát. Jenže za ní stojí reálná čísla a reálný důvod, proč jednasedmdesátiletá žena každý večer stojí na jevišti.

Paulová hraje, protože musí. A protože chce. Že se obojí potkává v jednom člověku, je možná ta nejlepší role, jakou kdy dostala; jen ji nepsala ona.

Článek Dvacetkrát byla v Indii, dcera tam zůstala u sirotků. Paulová v 71 letech stále hraje, důchod jí nestačí se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně Paulová řekla, a co ne

Důležitý detail: konkrétní měsíční částku své penze herečka nikdy veřejně neuvedla. Víme jen tolik, že ji popisuje jako nedostatečnou k pokrytí běžných životních nákladů. Výrok „nula od nuly pojde“ naznačuje, že to, co dostane na důchodu, se jí prakticky rozpustí v povinných odvodech spojených s další prací. Přesné číslo v korunách zůstává jejím soukromím.

Že nejde o prázdná slova, dokládá oficiální program Divadla Kalich. I v roce 2026 má Paulová vypsané reprízy inscenací Nikdy není pozdě a Bez předsudků, komedie, kterou s Pavlem Zedníčkem hraje už jednadvacet let. Odpočinek podle všeho neplánuje.

Proč může být slavná herečka na tom jako kdokoliv jiný

Český důchodový systém funguje jednoduše a nemilosrdně: důchod se skládá ze základní výměry a individuální procentní výměry, která závisí na délce doby pojištění a na příjmech, z nichž bylo skutečně odváděno pojistné, a to od roku 1986. Popularita, divácká oblíbenost ani počet odehraných představení do vzorce nevstupují.

U umělců pracujících jako OSVČ je situace specifická:

• Vyměřovací základ se počítá z 55 % daňového základu.
• Minimální záloha na důchodové pojištění při hlavní činnosti činí v roce 2026 částku 5 720 Kč měsíčně, při vedlejší jen 1 574 Kč.
• Kdo léta platil minimum, ať už z nutnosti, nebo z neznalosti, skončí s odpovídajícím výsledkem.

Dlouhé období nízkých nebo přerušovaných odvodů znamená slabší procentní výměru. A právě tady se láme chleba: desetiletí na jevišti nezaručí nic, pokud se z honorářů neodvádělo dost.

Paulová není sama, ale není to ani pravidlo

Téma nízkých penzí se mezi českými herci opakuje. Ve stejném přehledu Prima Ženy zazněly výroky dalších kolegů: Jan Kuželka tehdy uváděl penzi 18 650 Kč, Jaroslav Sypal zmínil, že „nemá ani devatenáct tisíc“. Naopak Miroslav Donutil v květnu 2025 prohlásil, že penzi bere „takovou, jakou si zaslouží“, a veřejně si na ni nestěžoval. Rozdíly mezi herci jsou obrovské a závisí na tom, jak kdo po celou kariéru odváděl.

Důchody v roce 2026: čísla z MPSV

Pro zasazení do kontextu: podle MPSV od ledna 2026 dosáhne průměrný starobní důchod 21 839 Kč měsíčně. Minimální pak je zhruba 9 800 Kč. Příběh Jany Paulové není o tom, že by systém selhal výhradně u ní. Je o tom, že veřejná známost a důchodová matematika žijí v paralelních světech. Herečka, kterou zná celá země, stojí před stejným vzorcem jako účetní, řidič nebo prodavačka, a výsledek závisí jen na číslech v kolonce „odvedeno“. Paulová aspoň může hrát. Ne každý sedmdesátník tu možnost má.

Článek Nula od nuly pojde. Jana Paulová promluvila o svém důchodu, i v sedmdesáti musí stále pracovat, aby vyžila se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Cestuje, pomáhá, hraje, tančí

I ve vyšším věku hraje. „Co zaplatím na důchodovém pojištění, to dostanu od státu zpět. Nula od nuly pojde. Musím hrát dál. Ale nechci si stěžovat – práce mě pořád baví,“ řekla pro CNN. A kromě hraní se pouští i do opravdu ambiciózních projektů. Zazářila například v taneční soutěži StarDance a po boku Robina Ondráčka se probojovala až do šestého kola.

Po celý život je jí oporou manžel Milan Svoboda, se kterým je už neuvěřitelných 50 let a stále září štěstím a láskou. Na Instagramu ráda nechává nahlížet do svého soukromí a s fanoušky sdílí fotky s manželem, dcerami i vnučkou. Dcera Adéla žije v Indii, Anežka na Normandských ostrovech. Obě je pravidelně navštěvuje, jelikož její vášní je cestování. Čas ale netráví v drahých resortech. Vyhledává naopak autentická místa a často také přijímá pozvání neznámých osob, které ji pozvou k sobě domů, jak přiznala v Show Jana Krause. Právě tak nejlépe pozná atmosféru země.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jana Paulová (@paulova.jana)

Obzvláště Indie jí přirostla k srdci. Přestože má nízký důchod, neváhá a pomáhá tam, kde je to opravdu potřeba. V Indii například pomohla vybudovat školu pro sirotky, což považuje za jeden z nejlepších počinů svého života, a také domov pro seniory.

Pomáhají i jiní

Jana Paulová není zdaleka jediná umělkyně, která zmiňuje nízký důchod. Vdova po Jiřím Menzelovi, Olga Menzelová, se o této problematice rozpovídala v rozhovoru pro České důchody. „Jirka měl taky malý důchod, a co si pamatuji, tak si platil sociální pojištění a všechno to, co měl. Jeho důchod zdaleka nedosahoval ani 20 tisíc. A dokázal toho tolik,“ řekla. Nízké důchody umělců pramení právě z toho, že někteří byli za minulého režimu osvobozeni od povinnosti platit sociální pojištění a po Sametové revoluci těžko dokazovali výdělky z doby minulé.

Rozhodla se aktivně pomoci českým umělcům, kteří finančně strádají a bojují se závažnými nemocemi, jež vyžadují podporu. Prostřednictvím Nadačního fondu Jiřího Menzela sponzorují výdaje například Jiřího Vlacha, Ivanky Deváté, Oldřicha Víznera či Zdeňka Duška.

Článek Jana Paulová by z důchodu nevyžila a stále pracuje. Nikdy si ale nestěžuje, a dokonce pomáhá potřebným se nejdříve objevil na VIPživot.cz.