Dva herci, jedno tělo

Filipovský nebyl úplně prvním Čechem, který de Funèsovi propůjčil hlas. V menší roli ve filmu Otec, služka a já ho předcházel Bohumil Bezouška. Teprve od snímku Výhodná koupě se ale Filipovský stal tím, koho si český divák s de Funèsem automaticky spojil. Jiří Krampol, který po Filipovského smrti nadaboval pět dalších de Funèsových filmů, to popsal bez obalu: Filipovský „hlídal ústa“. Nesynchronizoval jen slova, ale i rytmus, zbrklost, prudké změny tempa. Doplňoval drobné zvuky, výkřiky a pauzy, které v českém znění působily jako organická součást hereckého výkonu. Nešlo o překlad. Šlo o nový komický výkon, který se na francouzskou předlohu nalepil tak těsně, že švů nebylo vidět.

Traduje se, že de Funès o svém českém alter egu věděl a oceňoval ho. Koluje historka o dopise, který měl Filipovskému poslat. Údajně ho zbožňoval. Ti dva se ale nikdy osobně nepotkali. Proč, to je složitější. Cesty do kapitalistických zemí podléhaly systému výjezdních doložek, které vydával stát a mohl je bez udání důvodu odmítnout. Pro herce, jehož kariéra závisela na domácí produkci a státních institucích, byla cesta do Francie plně závislá na souhlasu režimu. A ten souhlas zřejmě nepřišel. Filipovský sám se k nenaplněnému setkání veřejně příliš nevyjadřoval. Z chvály za de Funèsovy dabingy míval rozpaky. Připadalo mu, že se přiživuje na cizím talentu.

Proč Češi slyší „svého“ de Funèse

Češi milují Filipovského hlas víc než francouzský originál není nadsázka. Český rozhlas poznamenal, že česká obliba de Funèse je ve skutečnosti oblibou společného výkonu dvou herců, jednoho před kamerou a druhého za mikrofonem. Ani jeden by bez toho druhého v Česku nebyl tím, čím je. Od září v parčíku u městského kina v Přelouči stojí nový pískovcový pomník Františka Filipovského od sochaře Josefa Dvořáčka. Busta je z materiálu Acrystal Decor Bronz, který má původ ve Francii. Symbolická stopa země, jejíž nejslavnější komik mluví česky Filipovského hlasem.

Filipovský ale nebyl jen hlas de Funèse. Byl to Mazánek v Cestě do hlubin študákovy duše, astrolog v Císařově pekaři, profesor Lapáček v Marečku, podejte mi pero!, Bertík Vodička v Jak utopit dr. Mráčka. Nadaboval babu Jagu v Mrazíkovi. Každá z těch rolí by stačila na slušnou kariéru. Ale de Funès ho přerostl, nebo spíš: srostli spolu. Krampol, který po něm de Funèse převzal, to nazval „skoro kamikadze“. Divácký návyk byl tak silný, že jakýkoli jiný hlas působil jako vetřelec.

Článek De Funès ho zbožňoval, přesto si nikdy nepodali ruku. Filipovský mu dal hlas, který Češi milují víc než originál se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Dopis, který přišel ze Západu

Někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dorazil k Filipovskému osobní dopis. Odesílatelem byl sám de Funès. Podle svědectví publicisty Petra Burdy a hercovy dcery Pavlíny Filipovské šlo o děkovný a obdivný vzkaz; francouzský herec se doslechl o kvalitě českého dabingu a chtěl svému hlasovému alter egu vyjádřit uznání. Plný text dopisu se nikdy nedostal na veřejnost, nedochoval se ani jeho sken v otevřených zdrojích. Co ale dochované je, je fakt samotný: de Funès věděl, kdo mu v Československu propůjčuje hlas, a stálo mu to za osobní gesto.

Filipovský sám o svém vztahu k francouzskému kolegovi mluvil s respektem, který hraničil s pokorou. Přiznával dokonce jakýsi „mindrák“ z toho, že se, jak to cítil, přiživuje na cizím geniálním výkonu. Jenže právě tohle vnímání bylo mylné. Filipovský nepřekládal jen slova. Překládal rytmus, mikropauzy, brumlání, celou zvukovou architekturu komické postavy.

Setkání, které stát zastavil

De Funès chtěl přijet. Podle dostupných zdrojů plánoval na začátku osmdesátých let cestu do Československa z Německa, kde vystupoval v televizi. Záměr byl prostý: osobně si podat ruku s mužem, jehož hlas znal z nahrávek. Pavlína Filipovská později potvrdila, že k setkání skutečně nikdy nedošlo.

Žádný dramatický dekret, žádná scéna s razítkem „zamítnuto“. Normalizační stát nepotřeboval explicitní zákaz. Stačil běžný administrativní aparát:

• Výjezdní doložka – bez ní občan nesměl legálně opustit zemi.
• Devizový příslib – povolení k nákupu zahraniční měny, bez něhož cesta postrádala smysl.
• Politická prověrka – každý žadatel procházel posouzením, zda je „spolehlivý“.

Tento mechanismus běžně blokoval kontakty se Západem tisícům lidí. Filipovského případ nebyl systémovou výjimkou, byl ale mimořádně symbolický. Dva profesionálové, kteří spolu „pracovali“ přes filmové plátno desítky let, se kvůli byrokratické mašinérii nedostali na vzdálenost podané ruky. De Funès zemřel v lednu 1983. Příležitost zmizela definitivně.

Hlas, který nešlo nahradit

Po Filipovského smrti v roce 1993 zůstalo pět de Funèsových filmů bez českého dabingu. Vypsali konkurz. Zkoušeli Jiří Lábus i Jiří Krampol. Právě Krampol v rozhovoru pro Český rozhlas popsal, proč to nefungovalo: divácký návyk byl příliš silný. Filipovský totiž nehlídal jen text, ale celou zvukovou texturu, rytmus, dech, drobné zvuky mezi slovy. Vytvářel hereckou vrstvu, která originál v českém prostředí nejen překládala, ale podle mnohých i posilovala.

Česká televize při příležitosti stého výročí de Funèsova narození připomněla tradovanou tezi, že český dabing Funèse v tuzemsku ještě pozvedl. Říkat, že je „lepší než originál“, by bylo odvážné. Přesnější je, že pro českého diváka je Filipovského verze definitivní, a to je v dabingu to nejvyšší ocenění.

Odkaz v Přelouči

Filipovský se narodil v Přelouči a město na něj nezapomnělo. Už rok po jeho smrti, v roce 1994, se tu konal nultý ročník Cen Františka Filipovského za dabing. První plnohodnotný ročník proběhl v září 1995. Od té doby se slavnost koná každý rok a stala se nejvýznamnějším oceněním českého dabingu. V září 2025 proběhl 31. ročník, na oficiálním webu CFFD už běží přípravy a nominace pro ročník dvaatřicátý.

Z osobní památky se za tři desetiletí stala instituce. A každý rok, když se v Přelouči vyhlašují ceny, je v tom i tichá připomínka jednoho nedokončeného příběhu: dopisu, který došel, a ruky, která zůstala nepodaná.

Článek Celý život daboval Funèse, získal od něj dokonce dopis plný obdivu. Filipovský se s ním ale nesměl setkat, režim mu zakázal i podání ruky se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Vztah měli velmi hezký

Herec a vynikající dabér František Filipovský se navždy zapsal do historie české kinematografie. Každou svou roli ztvárnil s velkou precizností a jeho hlas si lidé již navždy budou spojovat s francouzským hercem Luis de Funèsem. Stejně jako mnoho fanoušků jej obdivovala také jeho vnučka Pavlína Wolfová, známá česká moderátorka a redaktorka.

Ta na svého dědečka velmi ráda vzpomíná, redakce VIPživot také zaznamenala rozhovor, který poskytla webu iDnes. V něm se o Filipovském rozpovídala a zmínila také poslední chvíle jeho života, při nichž ztratil to nejcennější, svůj hlas. A přestože po jeho smrti o něm slyšela nehezké věci, ona si chtěla uchovat jen to krásné.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Pavlina Wolfová (@pavlinawolfova)

„V čase, kdy byly prázdniny, dělal mámě parťáka a jezdil s námi na dovolené. Působil vždy bezstarostně a byl velmi pozitivní, optimistický a děsně legrační. V životě jsem ho neviděla se zlobit, rozčílit se nebo se víc napít,“ zavzpomínala na svého dědečka Pavlína Wolfová, která si nyní od herečky Jaroslavy Obermaierové vyslechla nehezké věci. 

Podle mnohých to přehnala

Stejně jako redakci VIPživot, ani jí jistě neunikla slova, která legendární Vilma Nyklová z nekonečného seriálu Ulice vypustila z úst. Pustila se totiž obecně do kritiky moderátorek, které v poslední době vedly politické debaty. A mezi takové patří právě i Pavlína Wolfová, která má svůj diskusní pořad na stanici CNN Prima News s názvem 360°.

A právě ten Obermaierová zkritizovala, podle ní totiž moderátorky nejsou vůbec nestranné, naopak vždy jedné straně nadržují a tu druhou nenechají domluvit. „Pavlína Wolfová, jak ta se například chovala k Janě Bobošíkové, to se mi nelíbilo. Její dědeček František Filipovský by se styděl,“ vypálila Obermaierová pro eXtra. Podle některých to skutečně přehnala, takové věci by se neměly říkat nahlas.

Článek Obermaierová si nevidí do pusy: V nejméně vhodnou chvíli se opřela do Filipovského vnučky se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Před smrtí přišel o svůj nezaměnitelný hlas

Když se zmíní jméno František Filipovský, mnoho lidí si vybaví talentovaného herce s výjimečným hlasem, kterým dokázal dokonale dabovat. Přestože se za svůj život stal velmi slavným hercem a dabérem, který by mohl nápadnice přehazovat vidlemi, on si vybral tu jedinou mezi všemi, a to Hildu Kvičinskou, kterou si v roce 1937 vzal, vychovali společně dvě děti a žili spolu až do hercovy smrti v roce 1993.

Redakce VIPživot připomíná, že Filipovský sice přežil mrtvici, která jej postihla, ale vzala mu jeho velký dar, a to hlas, který jej živil. Herec je pohřben na Olšanských hřbitovech, ovšem v neoznačeném hrobě, jak si jeho rodina přála. Pohřeb byl však velkolepý. „Vlastně naposledy jsem ho viděla v Národním na jevišti v rakvi. Vím, že to bylo veliký, stáli tam herci, vzdávali mu poctu,“ vzpomněla na svého dědu v rozhovoru pro iDnes vnučka Pavlína Wolfová.

V Hříšných lidech Města pražského exceloval

František Filipovský za svou kariéru ztvárnil velké množství divadelních, filmových i seriálových rolí, mezi něž jistě patří čert Blekota z pohádkové série Arabela či inspektor Mrázek z detektivního seriálu Hříšní lidé Města pražského, který i po mnoha letech patří mezi nejsledovanější seriály.

Redakce VIPživot si všimla, že tato televizní třináctidílná sbírka kriminálních případů obdržela na webu Československé filmové databáze hodnocení 87 procent, a stala se tak 86. nejlepším a 142. nejoblíbenějším seriálem. Vznikla pod taktovkou režiséra Jiřího Sequense st., jenž se nechal inspirovat knihou Jiřího Marka.

Hlavními hrdiny seriálu jsou členové pražské mordparty policejního rady Vacátka, která bojuje s podsvětím. František Filipovský si v Hříšných lidech Města pražského zahrál po boku Jaroslava Marvana, Josefa Bláhy či Josefa Vinkláře. Seriál přitom málem vůbec nevznikl. Jeho natáčení totiž bylo zrušeno kvůli nedostatku finančních prostředků. Nakonec ale vše dobře dopadlo, a mohla tak vzniknout skvělá a hvězdně obsazená podívaná.

Článek Odcházení v trýzni: František Filipovský alias inspektor Mrázek přežil mrtvici, zanechala na něm ale následky se nejdříve objevil na VIPživot.cz.