Osudy hereček z Holek z porcelánu: Jedna zemřela ve 23 letech, další utekla do Austrálie, třetí se stala první dámou

Normalizační komedie z roku 1974 spojila pětici mladých hereček. Jejich životy se po premiéře rozešly do krajností, které by nenapsal ani scenárista.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Film o inventuře ve velkoskladu porcelánu z roku 1974 jeho režisér vlastně točit ani nechtěl. Přesto se podle názoru redakce VIP život Holky z porcelánu Juraje Herze staly diváckou klasikou, jedním z těch filmů, které Česká televize reprízuje v neděli odpoledne a diváci u nich spolehlivě zůstanou. Jenže za lehkou komedií stojí dost pohnuté příběhy hlavních hrdinek. Jedna z hereček nepřežila ani dva roky po premiéře. Druhá opustila Československo a v Sydney drhla podlahy. Třetí se provdala za prezidenta. A režisér? Ten celou dobu bojoval s cenzory, kteří mu vytrhávali z filmu repliky o nemanželském dítěti.

Film, který Herz točil z donucení

Juraj Herz se k Holkám z porcelánu nedostal z tvůrčí touhy. Po Morgianě měl dvouletý zákaz režírování a návrat ke kameře byl podmíněný jedinou věcí: musel natočit příběh z dělnického prostředí. Velkosklad porcelánu splňoval kvótu. Herz do něj vtěsnal svůj rukopis jen natolik, nakolik mu to režim dovolil, a ani to nestačilo.

Cenzoři málem film zakázali s odůvodněním, že z dělnických dívek udělal „prostitutky“. Konkrétně musel vystřihnout dialog, který dnes zní absurdně nevinně: „Vždyť má dítě.“ — „No a co. Důležité je, že je zdravé.“ Vadilo nemanželské mateřství, ne smysl repliky. Herz to popsal v rozhovoru pro ČT24 s hořkým nadhledem člověka, který se naučil přijímat kompromisy jako pracovní podmínku. Výsledek? Sedmadevadesátiminutová komedie, kterou diváci milují dodnes, aniž tuší, kolik z ní chybí.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Tři osudy, tři světy

Eva Čeřovská — filmová Věra. Po absolutoriu na DAMU nastoupila do divadla v Hradci Králové. Tam také 18. srpna 1976 zemřela při autonehodě. Bylo jí třiadvacet, chyběly jí dva měsíce do čtyřiadvacátých narozenin. Podle záznamu Filmového přehledu je Hradec Králové uveden jako místo úmrtí i profesního působení. Kariéra, která sotva začala, skončila na křižovatce.

Lenka Kořínková — filmová Jitka. Z pětice hereček odnesla z filmu nejvíc škod, přinejmenším podle vlastních slov. V rozhovoru pro časopis Vlasta po návratu z emigrace popsala, jak ji role zaškatulkovala: lidé jí „koukali na prsa“, casting ji obsazoval do naivních a „levných“ typů. Sama mluvila o tom, že jí film „de facto zničil kariéru“. K tomu přibyla tísnivá atmosféra normalizace a bojkot hudební skupiny, v níž působila. S manželem odjela přes Rakousko do Austrálie, kde začínala od nuly: uklízečka, pokladní, administrativa v Sydney. Konec nesvobody, ale také konec herectví.

Dagmar Veškrnová — filmová Dana. Z mladého hereckého dorostu zaujala nejvíc. V roce 1975 získala na XIII. festivalu pro mladé diváky v Trutnově cenu Malé zlaté slunce. Film jí otevřel dveře k dalším rolím a viditelnost, která ji provázela celá sedmdesátá a osmdesátá léta. Pak přišel listopad 1989, Václav Havel, a v lednu 1997 svatba, po které se z herečky stala první dáma České republiky. Web Pražského hradu ji uvádí jako oporný bod Havlova pozdního života.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Odrazový můstek, nebo past?

Stejný film, opačné důsledky. Veškrnové přinesl ocenění a kariérní tah. Kořínkové typecasting a frustraci, která ji nakonec vyhnala z oboru i ze země. Čeřovské nestihla role přinést vůbec nic, zemřela příliš brzy. Z dalších hereček je nejlépe doložený osud Jeleny Juklové. Ta po filmu zůstala hlavně u divadla a na natáčení vzpomínala jako na „úžasnou partu“, žádná hořkost, žádné stížnosti. Marta Rašlová podle dostupných informací dala přednost rodině a před kamerou se objevovala stále méně. A z mužského obsazení stojí za zmínku Zdeněk Loveček, který po emigraci do USA přijal jméno Steve Lichtag a stal se dokumentaristou.