Měsíc před stovkou odešla. Zita Kabátová přežila zákaz hraní, smrt manžela v Bombaji i porod ve 44 letech

Zita Kabátová zemřela 27. května 2012 ve věku 99 let. Ke stovce jí nechyběl měsíc, ale jedenáct měsíců.

Zdroj fotografie: Česká televize

Přesto ten příběh stojí za vyprávění přesně tak, jak je, i bez zaokrouhlení. Herečka, která se narodila ještě za Rakouska-Uherska, prošla první republikou, protektorátem, komunismem a dožila se doby, kdy si její filmy mohli diváci pustit na internetu. Mezitím stihla ztratit kariéru, manžela, přístup ke kameře na čtvrt století a nakonec i syna, který emigroval. A pokaždé se zvedla. Jinak, jinde, v jiné roli, ale zvedla se.

Hvězda, která natočila špatné filmy ve špatné době

Na plátně se Kabátová objevila poprvé v roce 1932. Během několika let se z ní stala jedna z nejobsazovanějších hereček české kinematografie, ne snad na úrovni absolutního kvarteta Mandlová–Baarová–Gollová–Vítová, ale spolehlivá, elegantní, komerčně táhnoucí. Filmy jako Přednosta stanice, Stříbrná oblaka nebo Zlaté dno ji zapsaly do paměti diváků jako typ okouzlující mladé ženy, která umí být sentimentální i komediální zároveň.

Pak přišel rok 1944. Kabátová natočila dva německy mluvené filmy pro protektorátní společnost Prag-Film. Po válce za to zaplatila. Výslechy, vyhazov z divadel, zákaz veřejné činnosti. „Že jsem dělala německý filmy? Prdlajs,“ komentovala to později s typickou přímostí pro Český rozhlas Dvojka. Nebyla sama, poválečné čistky postihly prakticky všechny tehdejší filmové hvězdy. Baarová a Mandlová skončily ve vězení a emigrovaly, Gollové pomohla její pomoc vězňům v Terezíně. Kabátová neměla ani takovou kartu, ani takový skandál. Prostě zůstala doma a čekala.

Bombaj, neudělené vízum a manželství na 41 dnů

V roce 1946 se provdala za Jerryho Krále, který byl krátce nato pracovně vyslán do Bombaje. Kabátová za ním chtěla odjet. Vízum nedostala. Po únoru 1948 československý stát prakticky zrušil možnost soukromých cest do zahraničí, pasy ztratily platnost, na nové nebyl právní nárok. Manželství se rozpadlo, aniž dostalo šanci začít. Podle pozdějšího rozhlasového portrétu trvalo pouhých 41 dnů. Část sekundárních zdrojů uvádí, že Král v roce 1948 zemřel, přesné okolnosti ale zůstávají neověřené.

Co je jisté: Kabátová zůstala v Praze sama, bez manžela, bez filmových nabídek, bez divadelního angažmá. A přesto se od roku 1950 začala vracet, nejdřív do kabaretu, pak na menší divadelní scény. Filmová stopka trvala déle. Zhruba pětadvacet let.

Pozdní mateřství a druhý začátek

Někdy v polovině padesátých let potkala Jiřího Zavřela. Vzali se a v roce 1957 se jim narodil syn Jiří. Kabátové bylo čtyřiačtyřicet, na tehdejší poměry nápadně pozdní mateřství. Byl to ale taky důkaz, že její život nebyl jen čekárna na návrat ke kameře. Žila, budovala rodinu, pracovala tam, kde to šlo.

Zdroj fotografie: Česká televize

Redakce VIPŽivot připomíná, že se před kameru vrátila až v šedesátých letech. Už ne jako zářivá mladá hvězdička, ale jako charakterní herečka středního a vyššího věku. Role se změnily: elegantní matky, babičky, dámy s ironickým úsměvem. Filmy jako Akce Bororo nebo Kulový blesk jí daly prostor, který sice nebyl srovnatelný s předválečnou slávou, ale dokazoval, že umí být na plátně přesvědčivá i po čtvrtstoletí nucené pauzy. Později přibyly televizní komedie Modré z nebe nebo Komu zvoní hrana.

Století, které nedožila, ale naplnila

Poslední roky života strávila Kabátová v motolské nemocnici po vážném úrazu v roce 2005. Ještě v roce 2009 synovi slibovala, že stovku oslaví. Nestěžovala si, zajímala ji přítomnost, spolupracovala na vzpomínkových knihách s Marií Formáčkovou; tituly jako Můj recept na dlouhověkost nebo Zita Kabátová: Sto let a já jsou dodnes dohledatelné alespoň v antikvariátech a jako e-knihy na Palmknihy.

Širší veřejnost dostávala její příběh po částech a pozdě. Televizní medailony, knižní vzpomínky, databázové záznamy, to všechno přicházelo, až když jí bylo přes devadesát. Paradoxně právě tím se její osud odlišuje od vrstevnic, které buď emigrovaly, nebo upadly v zapomnění. Kabátová zůstala, přečkala a na konci se dočkala aspoň symbolického uznání.

Její urna je uložena na Vyšehradském hřbitově, na pietním místě nadace Život umělce. Kompletní filmografii eviduje Filmový přehled, část titulů nabízí Česká televize v iVysílání, i když ne všechny má právo přehrávat online.

Tragický život, ale ne tragická povaha

Na Kabátové je pozoruhodné, že po každém pádu našla jiný způsob, jak zůstat u profese. Když nesměla před kameru, šla do kabaretu. Když nesměla na jeviště, žila rodinný život. Když jí tělo nedovolilo vstát z postele, diktovala vzpomínky. Nebyla to rezignace ani vzdor, spíš pragmatická vitalita člověka, který se odmítá definovat tím, co mu bylo odebráno.

Ke stovce jí chybělo jedenáct měsíců. Ale na to, co do těch devětadevadesáti let stihla vtěsnat, je každé zaokrouhlení zbytečné.