Šel si zaběhat do parku a už nikdy nevstal. Alfred Strejček ze dne na den ochrnul, dnes žije v sanatoriu

V říjnu 2017 si Alfred Strejček vyběhl na svůj obvyklý večerní trénink. Ráno už nebyl schopný pohnout tělem. Osm let poté žije v sanatoriu Šarlota a každý den bojuje o centimetry pohybu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Zdánlivě obyčejný koníček se může ošklivě zvrtnout. VIP život zaznamenal, že to se stalo i herci a dabérovi Alfrédu Strejčkovi. Rozhodl se, že si večer půjde zaběhat. Nic nenasvědčovalo tomu, že jde o poslední běh. Strejček, tehdy sedmdesátiletý muž v kondici, se vrátil domů jako po každém jiném tréninku. V noci ho probudily bolesti a brnění celého těla. Ráno ležel v posteli a nemohl vstát. Záchranná služba ho převezla do pražského Motola, kde lékaři diagnostikovali Guillainův-Barrého syndrom, vzácné autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém začne napadat vlastní periferní nervy. Během hodin se z aktivního sportovce stal pacient na jednotce intenzivní péče, napojený na umělou plicní ventilaci.

Čtyři měsíce v představách

Tělo přestalo poslouchat rychleji, než si kdokoli dokázal připustit. Po ochrnutí končetin přišlo selhání dýchání. Strejček strávil na ventilátoru několik dlouhých měsíců. V rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka popsal, že čtyři měsíce „žil v představách“, ztratil pojem o čase a nevnímal realitu kolem sebe. Pro člověka, jehož profesí byl hlas (desítky let recitoval, daboval, vystupoval), znamenala nemožnost mluvit a dýchat dvojitý trest. Jeho dcerám lékaři sdělili, že jde o fatální stav. Jitka Molavcová, jeho dlouholetá partnerka, později popsala několik momentů, kdy „jeho život visel na vlásku“. Prognózy zněly jednoznačně špatně. Strejček je nenaplnil, přežil. Ale cesta zpátky k čemukoli, co by se dalo nazvat normálním životem, teprve začínala.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nemoc, která postihne stovku Čechů ročně

Guillainův-Barrého syndrom ročně v Česku zasáhne přibližně sto lidí. Podle NINDS jde o autoimunitní útok na nervové struktury, který typicky začíná brněním a slabostí v nohách a šíří se vzhůru. U dvou třetin pacientů mu předchází respirační nebo zažívací infekce v řádu dnů až týdnů. Co konkrétně spustilo reakci u Strejčka, veřejně známo není. Standardní akutní léčbou jsou intravenózní imunoglobuliny nebo plazmaferéza. Většina pacientů se zotaví výrazně lépe, než by napovídal dramatický průběh nemoci:

• Asi 80 % dospělých chodí samostatně do šesti měsíců.
• Kolem 60 % plně obnoví motorickou sílu do jednoho roku.
• Jen 5–10 % pacientů má velmi opožděné nebo neúplné zotavení.

Data českého národního registru GBS ukazují podobný obraz: dobrý klinický stav po půl roce u 85 % sledovaných, těžký reziduální deficit u 11 %. Strejčkův případ patří do té nejtvrdší menšiny. Ani po osmi letech rehabilitace se nevrátil k soběstačné chůzi. Z hlediska medicínské statistiky je jeho průběh extrémní i v rámci nemoci, která sama o sobě děsí rychlostí nástupu.

Šarlota jako domov

Po akutní hospitalizaci a následné rehabilitaci se Strejček přesunul do sanatoria Šarlota v Lázních Kynžvart. Podle jeho posledního podrobného rozhovoru z prosince 2025 pro CNN Prima NEWS sanatorium přijal za svůj domov. Má vlastní pokoj, počítač ovládaný hlasem, denní režim rozdělený do dvou cvičebních bloků, ranního po hygieně a odpoledního zaměřeného na ruce. Cvičí i s velkým nafukovacím balonem sevřeným mezi nohama. Pokroky existují, ale měří se v milimetrech. V roce 2023 uváděl, že hýbe levým ukazováčkem a ve stoje u chodítka zvládá sto padesát podřepů.

Molavcová jako silný moment popsala jeho první cestu s chodítkem z pokoje do restaurace v Šarlotě. Jsou to výdobytky, které zdravý člověk přehlédne. Pro Strejčka znamenají důkaz, že tělo ještě odpovídá. Převoz kamkoli mimo sanatorium je logisticky extrémně náročný, a tak většinu profesní aktivity přesunul dovnitř. Na webu Šarlota Resortu figuruje jako hlavní dramaturg a organizátor koncertů a kulturních pořadů. Dál pracuje s hlasem, namluvil audioknihy, nadiktoval texty. Hlas, ten jediný nástroj, který mu nemoc nakonec vzala jen dočasně, se stal jeho hlavní spojnicí s profesí, kterou budoval přes čtyřicet let.

Svatba v parku a vůle žít

V červenci 2023 se Strejček v parku sanatoria oženil s Jitkou Molavcovou. Církevní obřad vedl Jaroslav Maxmilián Kašparů, hrálo Janáčkovo kvarteto. Sám ho popsal jako „ztišeně krásný a hluboký“. Byl to jeden z mála momentů, kdy se jeho svět v Šarlotě otevřel slavnostní události, která by za jiných okolností proběhla úplně jinde. Na otázku, co ho drží, odpovídá konzistentně: „Chtít žít a milovat život.“ Mluví o cvičení, o práci, o lidech kolem sebe, o humoru. A o jednom konkrétním cíli: znovu vystoupat na Lysou horu. Zní to jako sen. Ale od člověka, kterému lékaři předpovídali fatální konec a který osm let poté dvakrát denně cvičí v pokoji sanatoria, to zní spíš jako program.

Co by měl vědět každý

Guillainův-Barrého syndrom začíná nenápadně, brněním a slabostí v chodidlech, které stoupají vzhůru. Mayo Clinic doporučuje urgentní pomoc při rychle se zhoršující slabosti končetin nebo dušnosti vleže. V Česku akutní fázi řeší neurologická oddělení nemocnic, následnou rehabilitaci pak specializovaná lůžková zařízení jako Kladruby nebo Hrabyně, kam se pacient dostává přes schválený návrh zdravotní pojišťovny. Strejčkův příběh není typický průběh vzácné nemoci, je to její nejtvrdší varianta. V pokoji sanatoria Šarlota sedí muž na vozíku, ovládá počítač hlasem a organizuje koncerty. Lysá hora čeká.