Troška se rozplakal před kamerou a řekl pravdu o své nemoci. Po operaci přiznal bezmoc, přišel kvůli ní o sen s O2 arénou

Zdeněk Troška v lednu 2026 definitivně pohřbil svou velkolepou show v O2 areně. Řekl jediné: „Ta show už nikdy nebude.“

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se v září 2025 na Instagramu objevilo video, ve kterém sedmdesátiletý režisér se slzami v očích oznamuje, že ruší projekt, na němž pracoval měsíce, nešlo o běžnou tiskovou zprávu. Troška odmítl anonymní prohlášení. Chtěl to říct sám, vlastním hlasem, přímo fanouškům. A právě ta chvíle, třesoucí se hlas, oči zalité slzami, věty přerývané pauzami, ukázala víc než jakýkoli oficiální komuniké. Režisér, který celou kariéru stavěl na energii a osobním nasazení, poprvé veřejně přiznal, že jeho tělo přestalo spolupracovat.

Show, která měla být korunou kariéry

Projekt nesl název „Zdeněk TROŠKA všehovzpomínání aneb TODLE JINDE NEJDE“ a měl se odehrát 7. a 8. února 2026 v pražské O2 areně. Bilanční retrospektiva celoživotní tvorby, přibližně padesát účinkujících, orchestr pod vedením Petra Maláska, autorský námět Jana Zálužského, režijní spolupráce Michala Cabana. Nebyl to koncert ani beseda. Byla to velkolepá revue, která měla před tisíci diváky shrnout desítky let české filmové pohádky.

Pro Trošku to nebyl jen další bod v diáři. Byl to projekt, do kterého vložil osobní ambici, pocta vlastní práci i lidem, kteří s ním roky stáli před kamerou. Když ho nemoc donutila všechno zastavit, neztratil jen termín. Ztratil příležitost, která se podle jeho vlastních slov už nevrátí.

Co vlastně Troška řekl o své nemoci

Ve videu mluvil o tom, že mu lékaři „vyoperovali na zádech nějaký moribundus“, že bral silná antibiotika a že po návratu z nemocnice nemá sílu pracovat. Žádný medicínský termín, žádná dramatická diagnóza, jen laický popis člověka, kterému tělo vypovědělo službu.

Až v následných rozhovorech obraz doplnil:

• Nejde o rakovinu, histologie po zákroku vyšla negativní, jak uvedl Blesk s odkazem na Troškovo vlastní sdělení.
• Popisoval silný únavový syndrom a zákeřnou bakterii, která napadá plíce.
• Zmínil, že potíže podle něj narůstaly už po prodělání covidu.
• V rozhovoru pro eXtra.cz přirovnal svůj stav ke stavu, kdy „vám upadnou ruce“, sedne ke stolu a usne, chce tvořit, ale fyzicky to nezvládá.

Právě ta poslední věta je klíčová. Troška neříkal „bolí mě záda“ nebo „mám horečky“. Říkal: chci pracovat a nemůžu. A to je pro člověka, který celý život definoval sám sebe přes svou práci, devastující.

Bezmoc, která nemá režiséra

Slovo „bezmoc“ v Troškově podání není fráze. V rozhovoru pro eXtra.cz, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, ho rozvedl do konkrétního obrazu: stav, kdy máte chuť, máte nápady, ale tělo vás nepustí dál než ke stolu. „S tím nemůžete nic dělat,“ řekl. „Je to mimo vaši režii.“

Zdroj fotografie: Nextfoto

Ta formulace od režiséra, který celý profesní život řídil každý záběr, každou repliku, každé obsazení, má zvláštní váhu. Poprvé v životě stál před situací, kterou nemohl nastříhat, přetočit ani zachránit improvizací.

Producent Tomáš Ságl později veřejně ocenil, že se Troška „neschoval za tiskovou zprávu“. Manažer Marek Kališ mluvil o obrovské vlně podpory od fanoušků i kolegů. Dana Morávková reagovala přímo: důležité není, jestli bude O2 arena, ale aby se Troška uzdravil.

Od „někdy jindy“ k „už nikdy“

Vývoj Troškových výroků o budoucnosti show vypráví vlastní příběh. V původním zářijovém videu ještě nechal pootevřená vrátka: „Musíme to udělat někdy jindy, jestli se uzdravím.“ Začátkem října 2025 pro eXtra.cz mluvil o zlepšení a „dobré cestě“. Jenže 18. ledna 2026 přišel definitivní verdikt: „Ta show už nikdy nebude.“ Žádný náhradní termín, žádné „uvidíme“. Konec.

Pro diváky, kteří si stihli koupit vstupenky, platí standardní refundace přes Ticketmaster a Ticketportal, u online objednávek automaticky, u ostatních v místě nákupu, s lhůtou do třiceti dnů od zrušení.

Co zůstává

Na začátku roku 2026 Troška zmiňoval jedinou plánovanou akci, červnové vzpomínkové setkání v Hošticích. Jinak zdůrazňoval, že musí odpočívat. Zajímavé pracovní nabídky odmítal už od podzimu. Návrat na scénu v nejbližší době nechystá.

Nemoc mu nevzala jen jeden večer v O2 areně. Vzala mu schopnost osobně dotáhnout projekt, který měl před tisíci lidmi shrnout, proč dělal to, co dělal. A právě vědomí, že chce tvořit a nemůže, je podle jeho vlastních slov to nejhorší, co ho potkalo.