Ze závislosti na práškách ho dostala žena, kterou pak tajně pojal za manželku. Miroslav Šimůnek popsal nejtěžší roky života

Třicet tablet denně, kolapsy a lékaři, kteří mu řekli, že přišel za minutu dvanáct. Herec a moderátor Miroslav Šimůnek dnes mluví o období, které ho málem stálo život.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herec Miroslav Šimůnek se v pořadu Face To Face na televizi Seznam před lety rozpovídal o tom, co v zákulisí českého showbyznysu kolovalo jako šeptanda: roky bral Stilnox na spaní, Neurol na úzkost a další přidružené prášky. VIPŽivot zaznamenal, že dávky postupně rostly, až se vyšplhaly na zhruba třicet tablet za den. Sám to označil za smrtelné množství. Když pak stál před kamerou CNN Prima NEWS jako čerstvě propuštěný pacient Psychiatrické nemocnice Brno, vedle něj byla žena, o které tehdy veřejnost věděla jen málo, Alice Tobiášová.

Osm let bez spánku a život z hodiny na hodinu

Příběh Šimůnkovy závislosti nezačal jedním špatným rozhodnutím. Začal nespavostí. V rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka popsal osm let, kdy pořádně nespal. Pracoval nadoraz: natáčení, moderování, večerní akce, brzká rána. Lékař mu předepsal hypnotika a fungovala. Pak ale přestala stačit. Přidal se Neurol. Tolerance rostla, dávky taky. Zrádnost celého mechanismu spočívá v tom, že jde o legálně předepsané léky. Člověk si nepřipadá jako závislý, bere přece to, co mu napsal doktor. Okolí nevidí dramatické vnější projevy jako u alkoholu.

Únava? Nesoustředěnost? To má přece každý. Jenže Šimůnek popisoval kolapsy, bušení srdce, potíže s dýcháním. Žil z hodiny na hodinu a bál se, že ztratí práci, kdyby promluvil. Podle Souhrnné zprávy o závislostech v ČR je v kontaktu s adiktologickými programy ročně přibližně 2 500 uživatelů sedativ a hypnotik, z nichž kolem čtyř set skončí na lůžku. Svépomocná skupina zaměřená specificky na závislost na psychoaktivních lécích v Česku přitom nefunguje. Šimůnkův problém nebyl výjimečný. Výjimečné bylo, že o něm promluvil.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Alice a cesta z Prahy do Brna

Když Šimůnek popisuje, co ho zachránilo, nejmenuje jeden zlomový okamžik. Mluví o souběhu věcí: rozhodnutí jít do léčby, odborná péče v brněnské psychiatrické nemocnici, změna prostředí, a Alice. „Bez ní bych už nežil,“ zopakoval v několika rozhovorech. Není to fráze. Je to shrnutí toho, že opora blízkého člověka fungovala jako kotva v měsících, kdy se učil žít bez tablet. Přestěhoval se z Prahy do Brna. Záměrně. Pryč od starého rytmu, od nočních podniků, od prostředí, které závislost živilo.

Alice mu vytvořila zázemí, každodenní režim, stabilitu. Když pandemie zavřela divadla a zrušila moderátorské zakázky, nenechal se zavřít doma a šel rozvážet hamburgery. Vysvětloval to prakticky: potřeboval fyzickou únavu, aby usnul bez prášků. Egu to prý neublížilo. Tobiášová sama veřejně nikdy nedramatizovala svou roli. V rozhovorech mluvila spíš o tom, že zásadní jsou kvalitní lidé kolem a rodinné zázemí. Žádný hrdinský narativ, žádný zlomový moment typu „rozhodla jsem se ho zachránit“. Spíš tichá, soustavná přítomnost.

Svatba, o které se nemělo vědět

Pár dlouho mluvil o tom, že pokud se vezmou, bude to komorní, v zahraničí, v úzkém kruhu nejbližších. V říjnu 2024 Prima Ženy oznámily, že Šimůnek se tajně oženil. Až loni v lednu se manželé poprvé ukázali společně na veřejné akci a Alice vysvětlila důvod: chtěli si svatební den užít „v úplném klidu“. Podle pozdějších vyjádření se obřad odehrál na česko-rakouské hranici. Tajná svatba v tomto kontextu nepůsobí jako celebritní manýra. Působí jako logické pokračování režimu, který si pár nastavil po léčbě: minimum veřejnosti, maximum klidu, kontrola nad tím, co pustí ven. Pro člověka, který se roky učil žít bez chemické berličky, dává takové nastavení smysl.