Žádná vila, žádný luxus. Procházka žije v chatě u přehrady, na stěnách visí katany a řídí se kodexem samuraje

Bývalý šampion UFC v polotěžké váze bydlí v kamenné chatě v lese nad Brněnskou přehradou. Místo bazénu má studnu, místo designového interiéru katany na stěnách.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se řekne „domov světového šampiona“, většina lidí si představí vilu s garáží plnou aut, domácí posilovnu za miliony a bazén s výhledem. Jiří Procházka si po zisku titulu UFC nepořídil nic z toho. Zůstal v chatové oblasti v Brně-Bystrci, v kamenné chatě na kopci obklopené lesem, kde vodu čerpal ze studny a kde si v okolních stromech vytvořil improvizované dojo. Není to póza ani úsporné opatření. Je to vědomá volba člověka, který svůj výkon nestaví na komfortu, ale na jeho absenci.

Chata místo vily: jak vypadá domov šampiona

Procházkova chata stojí v lesnaté chatové oblasti nedaleko Brněnské přehrady. Zvenku nenápadná stavba z kamene, zevnitř prostor, který prozrazuje svého obyvatele okamžitě. Na stěnách visí katany, v rozích stojí orientální sošky, symboly různých duchovních směrů a připomínky Japonska, země, kde se stal šampionem organizace Rizin a kde jeho vazba na samurajskou kulturu dostala konkrétní tvar.

Nábytek? Masivní dřevěný stůl, praktické kusy z Ikea a Sconta. Žádné designové trofeje, žádná okázalost. Sám v rozhovoru pro Red Bull popsal, že od bydlení chce jedinou věc: přírodu, klid a samotu, aby měl čistou hlavu pro trénink. Všechno ostatní je navíc.

Působí to střídměji než mediální obraz vil a luxusních domovů sportovních hvězd podobného formátu. A přesně o to mu jde.

Katany nejsou dekorace, bušidó není image

Procházkova samurajská identita má konkrétní počátek. Po kariérním zlomu dostal od trenéra Knihu pěti kruhů od Mijamota Musašiho, klasický text japonské válečnické filozofie ze 17. století. Podle profilu ESPN mu kniha dala pravidla, která předtím v životě neměl: odvahu, poctivost, klid v těžkých situacích a úplné podřízení existence jednomu směru.

Katany na stěnách jsou vizuální kotvy tohoto řádu. Připomínky, ne sbírka. Každý den, kdy projde kolem nich do kuchyně nebo k meditačnímu místu, mu připomínají, kým se rozhodl být.

„Bušidó“ v jeho podání neznamená historickou rekonstrukci. Znamená:

• práci se strachem místo jeho potlačování,
• meditaci a vizualizaci jako pevnou součást denního režimu,
• dobrovolné vystavování se nepohodlí, od ledových koupelí po třídenní pobyt v temné izolaci bez vody,
• disciplínu v každém detailu dne, ne jen v tréninku.

Sám se označuje za „weird guy“. Jenže ta podivnost má vlastní logiku. V rozhovoru pro MMA Fighting z dubna 2026 vysvětlil: „Nenávidím strach. Proto ho hledám. Chci mít klidnou mysl, a to nejde, když se strachu vyhýbáte.“

Zdroj fotografie: Nextfoto

Les jako tréninkové centrum i meditační sál

Okolí chaty pro Procházku není jen kulisa k odpočinku. Les nad přehradou slouží jako prostor pro běh, práci s vlastním tělem i mentální přípravu. V jedné fázi si mezi stromy vytvořil vlastní dojo, místo, kde trénoval údery, pohyb a dýchání bez potřeby profesionálního gymu.

Ranní a večerní rituály, meditace, vizualizace, práce s pozorností, probíhají v prostředí, které minimalizuje rušivé vlivy. Žádný městský hluk, žádné notifikace, žádní lidé. Jen les, voda a ticho.

Po návratu z Havaje v únoru 2025 v rozhovoru pro TV Nova popsal svůj režim jako kombinaci studia, meditace a fyzické práce. Chata mu dává rámec, ve kterém tohle všechno funguje bez tření.

Chata není celý příběh: profesionální vrstva přípravy

Bylo by zjednodušující tvrdit, že Procházka se na titulové zápasy připravuje jen s hrazdou v lese. Trenér Martin Karaivanov v dubnu 2026 potvrdil, že vrcholná příprava kombinuje domácí zázemí s profesionálními bloky v Mexiku, Brně i Miami. Každý kemp má specifický účel, sparring, kondiční práce, taktika.

Chata tedy není náhrada profesionálního zázemí. Je psychická a režimová základna. Místo, odkud Procházka vyjíždí nabitý klidem a disciplínou, a kam se vrací, aby si je obnovil. Kombinace lokální samoty a účelových zahraničních kempů, to je jeho skutečný model, ne romantická představa poustevníka v lese.

Český samuraj, kterého fanoušci berou vážně

Procházkův životní styl nevytváří odstup od publika. Naopak. Fanoušci na jeho zápasy chodí s „anténkami“ napodobujícími jeho samurajský účes, v Hostěradicích, obci, odkud pochází, se konají velkoplošná promítání pro stovky lidí, starosta slibuje velké oslavy při titulových zápasech.

Jeho neobvyklost lidi přitahuje, protože za ní vidí autenticitu. Procházka si nehraje na samuraje v dekoru. Staví kolem sebe prostředí, které mu drží disciplínu i identitu, den za dnem, zápas za zápasem. Kamenná chata v lese nad přehradou je toho nejviditelnější důkaz.

Elitní sportovec, který si výkon nechrání komfortem, ale dobrovolně si ho odebírá. V tom je paradox i pointa zároveň.