Facky od Růžičkové byly opravdové, museli jí chladit tvář. Blažena ze Slunce, seno slaví šedesátiny a na natáčení vzpomíná nerada

Veronika Kánská, která v trilogii Slunce, seno ztvárnila Blaženu Škopkovou, oslavila 12. října šedesáté narozeniny. Na natáčení po boku Heleny Růžičkové vzpomíná s neskrývanou nechutí.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Nova

Scéna vypadá nevinně: filmová matka plácne dceru přes tvář, ta se zapotácí a spadne do zadělávací mísy. Jenže rána, kterou Helena Růžičková před kamerou uštědřila tehdy teenagerce Kánské, nebyla žádný naznačený pohyb s dozvukem střihu. „Když hrála bití, tak doopravdy,“ popsala Kánská v projektu Slunce, seno, 30 let!. Po facce měla takový otok, že jí štáb musel chladit tvář, než se mohlo pokračovat v natáčení. A nebyla to jediná taková chvíle.

Růžičková „neměla ráda mladý holky“

Kánská nikdy netvrdila, že by ji Růžičková záměrně chtěla zranit. Ale opakovaně potvrzuje, že jejich vztah na place nebyl ideální. „Neměla ráda mladý holky,“ shrnula svůj dojem z natáčení. Podobnou zkušenost popsal i Pavel Kikinčuk, dětský představitel Šimona Pláničky. V rozhovoru pro Český rozhlas vzpomínal, že po opakovaných fackovacích scénách malý herec plakal, že ho bolí hlava.

Obraz Růžičkové přitom není černobílý. Kikinčuk ji ve stejném rozhovoru označil za „skvělou ženskou“, která bavila celý štáb. A režisér Zdeněk Troška o ní ještě letos mluvil s neskrývanou láskou: „Jedno tělo, jedna duše.“ Růžičková byla přímočará, lidová, nekompromisní. Pro někoho inspirativní, pro mladou neherečku v první velké roli zjevně těžko stravitelná.

Role, která přepsala celý život

Trilogie Slunce, seno patří k divácky nejúspěšnějším českým filmům vůbec. Podle České televize vidělo první díl v kinech téměř 3,5 milionu diváků, třetí díl Slunce, seno a pár facek překonal po premiéře v červnu 1989 čtyřmilionovou hranici. Ještě v červenci 2024 přijelo na výroční akci do jihočeských Hoštic přes pět tisíc fanoušků. Značka žije.

Jenže pro Kánskou je ta živost spíš břemeno. Lidé ji dodnes zastavují na ulici, chtějí selfie a pokřikují: „Blaženo, kde máš Vencu?“ Ona sama říká, že s tím „není smířená“ a že to „nemá ráda“. V pořadu Limuzína s Mírou Hejdou to formulovala bez příkras: role Blaženy ji provází jako stín, který si nevybrala a který nedokáže setřást.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Milujeme český film (@milujeme_cesky_film)

Podle Filmového přehledu se Kánská narodila 12. října 1966 v Praze a databáze ji vede jako „neherečku“. Její filmografie je extrémně krátká: vedle trilogie prakticky jen Discopříběh 2. Dvakrát zkoušela přijímačky na DAMU, dvakrát neuspěla. „Řekla jsem si, že na to kašlu,“ přiznala. Není ambiciózní člověk, dodala, a odešla úplně jinam.

Z filmového plátna do obecní knihovny

Dnes je Veronika Kánská vedoucí obecní knihovny v Žiželicích. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, oficiální web obce ji uvádí jménem, včetně otevírací doby. Žádné ústraní, žádná záhadná anonymita, prostě civilní práce ve veřejné službě, tisíc světů od jihočeského filmového placu.

Není přitom jediná z trilogie, kdo herectví opustil. Broněk Černý, nezapomenutelný Venca, se po filmech živil jako řidič kamionu. Naopak Kikinčuk zůstal u profese, hraje v Činoherním klubu i v plzeňském Divadélku Pluto. Kánská stojí někde mezi: odchod od herectví byl částečně vynucený neúspěchem na DAMU, částečně vědomé rozhodnutí. Definitivní tečku ale udělala sama.

Doma byl přísný zákaz

Jak moc Kánská chtěla roli Blaženy oddělit od svého skutečného života, ukazuje jeden detail: vlastní dceři zakázala filmy sledovat. „Doma byl přísný zákaz se na to koukat,“ řekla v rozhovoru pro pořad Richardovy 80’s. Dcera Anna-Marie viděla trilogii až v dospělosti a o matčině slavné minulosti podle svých slov často nemluvila ani s blízkými kamarádkami.

Přesný důvod zákazu Kánská veřejně nevysvětlila. Ale logika je čitelná: když vás celá země zná pod jménem, které není vaše, a vy s tím nejste smířená, poslední věc, kterou chcete, je, aby totéž prožívalo vaše dítě.

Šedesátiny Veroniky Kánské připadly na 12. října 2026. Oslavila je jako knihovnice, ne jako herečka. Blaženu Škopkovou si ale Češi budou pamatovat, i kdyby se o to nikdy znovu neprosila, a právě to je ten problém.