Veronika Freimanová snad zastavila čas, žasnou fanoušci. Sedmdesátnice prozradila tajemství: „Může za to moje babička“

Babička 104 let, maminka 98. Veronika Freimanová tvrdí, že je koncipovaná na delší trať, a svůj mladistvý dojem vysvětluje rodovou výbavou, ne zázračným krémem.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když loni v září oslavila sedmdesátiny, média se předháněla v údivu. iDNES napsal, že „slýchá, že se vůbec nezměnila“, Proženy zase, že byste jí ten věk tipovali jen těžko. Freimanová ale na otázky o svém vzhledu reaguje s civilní střízlivostí, která je možná tím nejpřekvapivějším na celém příběhu. Žádný tajný rituál, žádná zázračná procedura. Místo toho věta, kterou řekla v rozhovoru pro Český rozhlas: „Babička se dožila 104 a maminka 98 let, takže jsem koncipovaná na delší trať.“ A tečka.

Geny jako základ, ne jako celá odpověď

Rodinná dlouhověkost po ženské linii zní jako pohodlná výmluva, jenže věda jí dává za pravdu, aspoň částečně. Metaanalýza publikovaná letos na PubMedu shrnuje desítky studií a potvrzuje, že konkrétní genetické lokusy skutečně ovlivňují vznik vrásek, pigmentaci i celkový fenotyp stárnutí kůže. Geny ale nejsou celý příběh. Americký National Institute on Aging výslovně uvádí, že stejně zásadní roli hraje UV záření, hormonální změny, kouření a celkový zdravotní stav.

Freimanová to ostatně sama ví. V rozhovoru z roku 2011 pro Český rozhlas Dvojku řekla, že dobrý vzhled záleží především na psychické pohodě. A v letošním rozhovoru pro Proženy přidala konkrétnější detaily: každodenní pohyb, cvičení Pět Tibeťanů, důsledné odličování a, jejími slovy, „něco na sebe patlat“. Žádný zaručený recept pro ostatní nabízet odmítá. Spíš pokora než mentoring.

Princezna, která odmítla Hollywood

Efekt „zastaveného času“ u Freimanové nestojí jen na pleti. Stojí na kontinuitě. Tmavé vlasy, jemné rysy, štíhlá silueta, to všechno si nese od osmdesátých let, kdy hrála pohádkové princezny. Změnil se styling, ne identita tváře.

Právě v osmdesátých letech přišla i příležitost, která mohla její kariéru nasměrovat úplně jinam. V pražském hotelu Continental se jednoho dne ocitla na schůzce, o které zpočátku ani nevěděla, oč jde. Chtěli, aby se postavila, ukázala zuby i nehty. Vyděsilo ji to natolik, že odešla. Až později zjistila, že šlo o utajenou obhlídku pro film Nesnesitelná lehkost bytí amerického producenta Saula Zaentze. Nabídku nakonec odmítla. „Měla jsem ten trumf, že jsem byla v jiném stavu,“ vysvětlovala později v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Točit Kunderu v zahraničí by tehdy navíc znamenalo emigraci.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Veronika Freimanová (@fp_veronika_freimanova)

Hlavní ženské role nakonec obsadily Juliette Binocheová a Lena Olinová. Film získal dvě oscarové nominace, za kameru a adaptovaný scénář. Freimanová zůstala v Československu. A nikdy to veřejně nelitovala.

Osobní zlomy, které ji nezlomily

Devadesátá a nultá léta přinesla jiný druh zkoušky. Její první manželství s hercem Jaroslavem Brabcem se rozpadlo poté, co v lednu 2010 veřejně potvrdil, že je otcem dcery Olgy Menzelové. Freimanová ale později řekla, že manželství bylo rozpadlé už předtím a že nevěra nebyla hlavním důvodem. „Můj život se od rozvodu úžasně změnil a je čím dál hezčí,“ prohlásila v roce 2012 pro Novinky.cz. V září 2013 se vdala za Vladimíra Boučka.

Právě tahle schopnost, projít těžkým obdobím a vyjít z něj s energií místo hořkosti, je možná to, co na ní lidé vnímají víc než hladkou pleť. Vitalita, ne botox.

Sedmdesátka jako rozjezd

Kdo by čekal, že sedmdesátnice bude zvolňovat, nesleduje Freimanovou pozorně. Jak si totiž Redakce VIPŽivot všimla, v roce 2026 zkouší v Divadle Bez zábradlí, natáčí film Máma režiséra Jiřího Stracha a komedii Někdo to rád v Plzni. Energii podle vlastních slov čerpá z kávy, přírody a rolí, které nečekala.

Její „tajemství“ je nakonec prostší, než by kdokoli chtěl slyšet:

• Genetická výbava po ženské linii s prokazatelnou dlouhověkostí
• Každodenní pohyb a Pět Tibeťanů
• Základní péče o pleť bez extrémních procedur
• Psychická pohoda a práce, která ji baví

Nic z toho se nedá zabalit do jedné krabičky a prodat. A možná právě proto to funguje.

Co za „zastaveným časem“ doopravdy stojí

Freimanová nevypadá na třicet. Vypadá jako sedmdesátiletá žena, která se má ráda, pracuje a nepotřebuje vypadat jinak, než je. Ten dojem mladistvosti, který média tak ráda popisují, nedělá absence vrásek, dělá ho přítomnost energie. Babička jí dala geny. Zbytek si zařídila sama.